Daň silniční - nejčastější chyby a omyly

Při určení, zda , není důležité, kdo je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla zapsaným v technickém průkazu vozidla ani v zásadě to, zda ho má zahrnuto v obchodním majetku. Silniční motorové vozidlo anebo přípojné vozidlo (dále jen „vozidlo“) je totiž podle § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDS“) předmětem daně silniční vždy, když je registrováno v ČR (má přidělenu tuzemskou standardní registrační značku) a toto vozidlo v ČR právnická osoba právnických osob podle § 18, příp. § 18a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), nebo fyzická osoba k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 7 ZDP.

Vůbec tedy v zásadě nejde o to, kdo je vlastník vozidla anebo zda jde o vozidlo zahrnuté či nezahrnuté v obchodním majetku. Poměrně často se zejména fyzické osoby-podnikatelé (z praxe vím, že i někteří poradci) domnívají, že předmětem daně není vozidlo, pokud není účtováno o výdajích souvisejících s použitím tohoto vozidla, tyto výdaje si při stanovení výše daně z příjmů poplatníci neuplatňují jako výdaj daňový, anebo si výši výdajů určují příslušným procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 ZDP. Tato jejich domněnka je zcela nesprávná. V zákoně o dani silniční totiž není žádná zmínka o tom, že by vozidlo bylo předmětem daně pouze v případech, kdy je o výdajích souvisejících s příslušným vozidlem účtováno anebo pokud jsou takovéto výdaje uplatňovány jako výdaje daňové. V uvedeném zákoně jsou pro určení, zda silniční vozidlo je předmětem daně, uvedeny prakticky pouze dvě základní souvislosti (s níže uvedenou výjimkou), a to, že silniční vozidlo je registrováno v ČR a současně .

To znamená, že předmětem daně je např. také se zdaňovanými příjmy podle § 7 nebo 7a ZDP, a to i když nevede účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, ani daňovou evidenci podle § 7b ZDP a uplatňuje při zjišťování základu daně z příjmů výdaje stanoveným procentem podle § 7 odst. 7 ZDP. Předmětem daně je příslušné vozidlo i v případě, že o jeho provozu není vedena evidence jízd, i v případě, kdy za vozidlo je uplatňován paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.

Předmětem daně je i vozidlo, jež si např. fyzická osoba-podnikatel vypůjčí od občana, který nepodniká, a toto vozidlo použije ke své podnikatelské činnosti.

daně z příjmů právnických osob, tj. osob uvedených v § 17a ZDP, za které se pro účely daně silniční považují také Česká televize, Český rozhlas, ČTK a zdravotní pojišťovny, je to poněkud složitější. U některých z nich, zejména u , stále přetrvává názor, že jsou od daně silniční osvobozeny. Není tomu tak. I u těchto organizací je předmětem daně silniční vozidlo v případě, kdy je . Přitom předmětem daně z příjmů u nich nejsou v zásadě pouze příjmy uvedené v § 18a odst. 1 ZDP, a to za podmínky uvedené v odst. 3. Předmětem daně z příjmů tak jsou u uvedených subjektů příjmy z vedlejší činnosti vždy a příjmy z hlavní činnosti nebo jednotlivé činnosti v rámci téhož druhu činnosti v případě, kdy příjmy z těchto jednotlivých činností jsou vyšší než s touto činností související výdaje, a to z hlediska daně silniční za příslušný kalendářní měsíc. Přitom není vůbec důležité, zda příjem z takové činnosti je od daně z příjmů osvobozen anebo že tato organizace daň z příjmů právnických osob, např. z titulu uplatnění odčitatelné položky podle § 20 ZDP, neplatí. Rozhodující tedy je, že , v souvislosti s níž je vozidlo použito, . Pak je použité vozidlo předmětem daně silniční.

Výše uvedená podmínka používání vozidla k činnosti, která je předmětem daně z příjmů, se netýká a přípojných vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny. Tato vozidla jsou totiž , pokud jsou registrována v ČR, , tj. bez ohledu na to, kdo takové vozidlo vlastní, zda, kdy, kde a k čemu je používáno. U těchto vozidel lze v některých případech použít snížení roční sazby daně podle § 6 odst. 9 a 10 ZDS.

silniční je zpravidla osoba zapsaná v technickém průkazu vozidla jako provozovatel (vlastník). Výjimečně je to osoba jiná (viz § 4 ZDS), např. zaměstnavatel za osobní automobil použitý zaměstnancem na pracovní cestě (viz níže).

Předmětem daně silniční je také podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“). V tomto případě není rozhodující, zda cestovní náhrady přísluší zaměstnanci podle § 157 odst. 2 ZP, tj. zda zaměstnanci bude poskytnuta náhrada jízdních výdajů ve výši ceny jízdenky původně určeného dopravního prostředku (např. autobusu nebo vlaku) anebo podle odst. 3 uvedeného ustanovení, kdy zaměstnanci bude poskytnuta náhrada ve výši základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Není ani důležité, zda zaměstnanci byly nebo nebyly příslušné cestovní náhrady vyplaceny. Není ani podstatné, že zaměstnanec svůj nárok na cestovní náhrady případně neuplatnil. Rozhodující je, že vozidlo bylo uvedeným způsobem použito, a že tak zaměstnanci nárok na příslušné cestovní náhrady vznikl, a že vozidlo bylo použito k činnosti, která je u jeho zaměstnavatele předmětem daně z příjmů. Předmětem daně se vozidlo stává jeho použitím. Poplatníkem daně silniční za takto použitý osobní automobil je pak zpravidla zaměstnavatel (viz níže). Jde-li o nákladní automobil, je poplatníkem daně provozovatel vozidla.

Předmětem daně silniční je ale také (i osobní automobil) a za jehož použití mu tak cestovní náhrady nepřísluší. Opět je rozhodující to, že vozidlo bylo k příslušné činnosti podle § 2 odst. 1 písm. c) ZDS použito. Poplatníkem daně silniční je pak v zásadě provozovatel zapsaný v technickém průkazu vozidla.

Na rozdíl od záloh na daň z příjmů se neplatí podle výše daně v předchozím zdaňovacím období, ale prakticky ve výši daňové povinnosti za příslušné vozidlo v předchozích kalendářních měsících, a to vždy do 15. dubna, 15. července, 15. října a 15. prosince. Za vozidlo, které bylo předmětem daně v prosinci, se zálohy na daň neplatí. Výše zálohy na daň silniční za dané vozidlo je tedy součin 1/12 příslušné příslušného vozidla (§ 6 odst. 1 nebo 2 ZDS), příp. snížené nebo zvýšené roční sazby daně (§ 6 odst. 5 až 10 ZDS), a počtu kalendářních měsíců, ve kterých bylo vozidlo předmětem daně. Základem pro zjištění roční sazby daně jsou vždy údaje uvedené v technickém průkazu příslušného vozidla (viz § 5 ZDS).

, tj. 25 Kč za každý den použití vozidla (§ 6 odst. 4 ZDS), , a to , který jeho zaměstnanec použil na pracovní cestě s jeho souhlasem anebo na jeho žádost (§ 157 odst. 2 a 3 zákoníku práce). Pouze zaměstnavatel může v uvedeném případě zvolit buď denní sazbu ve výši 25 Kč, anebo 1/12 příslušné roční sazby daně (příp. snížené anebo zvýšené) za každý kalendářní měsíc, ve kterém bylo vozidlo takto použito. v zásadě .

Jde-li o na pracovní cestě podle podmínek uvedených v § 152 odst. 2 a 3 zákoníku práce, není poplatníkem daně za použité vozidlo zaměstnavatel, ale provozovatel zapsaný v technickém průkazu vozidla. Ani ten nemůže použít denní sazbu daně.

Zálohy na daň se neplatí za vozidla od daně osvobozená podle § 3 ZDS.

Jestliže v průběhu zdaňovacího období, kterým je v zásadě kalendářní rok, dojde u vozidla, které je předmětem daně, ke , tj. ke změně provozovatele (vlastníka, uživatele, ...) vozidla, zaniká podle § 8 odst. 2 ZDS původnímu poplatníku daňová povinnost kalendářním měsícem, který předchází vzniku daňové povinnosti novému poplatníku daně.

Taková situace nastává zpravidla při prodeji vozidla osobě, která bude rovněž vozidlo, jež je předmětem prodeje, používat k činnosti, která je předmětem daně z příjmů. Při prodeji (koupi) vozidel stále nastávají situace, kdy původní ani nový vlastník (provozovatel) nesplní svou zákonnou povinnost podle § 8 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tj. neoznámí změnu vlastnictví vozidla svému místně příslušnému registračnímu místu do deseti pracovních dnů. Vzhledem k tomu, že by mohlo docházet i k úmyslnému pozdějšímu oznámení změny registračnímu místu, a tím také k ovlivňování výše daňové povinnosti jednotlivých poplatníků daně, nelze vyloučit, že nedodržení uvedené povinnosti by mohlo být správcem daně při daňové kontrole považováno za obcházení zákona, a nový vlastník (provozovatel) by tak pro účely daně silniční mohl být považován za poplatníka daně od uplynutí uvedené lhůty po přechodu vlastnictví k vozidlu.

Dojde-li k prodeji vozidla a po změně vlastnictví k vozidlu již toto vozidlo není používáno k podnikání, nedochází ke změně v osobě poplatníka, protože vozidlo již není dále předmětem daně silniční. V takovém případě nelze ani uplatnit postup podle § 8 odst. 2 ZDS a původní poplatník je poplatníkem daně i za kalendářní měsíc, ve kterém ke změně vlastnictví (změně vlastníka, provozovatele) došlo. Z uvedených důvodů doporučuji obzvlášť obezřetně postupovat při prodeji (koupi) vozidla autobazaru nebo prostřednictvím autobazaru.

Připomínám, že v daňovém přiznání k dani silniční (termín podání za rok 2019 je do 31. 1. 2020) se uvádí všechna vozidla, která byla v roce 2019 předmětem daně, tj. i vozidla od daně osvobozená, s výjimkou vozidel osvobozených od daně podle § 3 písm. a) a b) ZDS (vozidla kategorie L a jejich přípojná vozidla, vozidla diplomatických misí). Do téhož data je třeba i doplatit daň za rok 2019.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.