S pozdě uhrazenými daňovými povinnostmi souvisí další nepříjemný následek – úroky z prodlení. Situaci dále komplikuje skutečnost, že naskakují automaticky přímo ze zákona a platební výměr, který na ně správce vystavuje, je pouze deklaratorní a k jeho předání daňovému subjektu dochází často až s velkým časovým odstupem. Zajímavým rozsudkům správních soudů z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.
Úroky z prodlení placené správci daně – výběr z judikatury
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Z judikatury
1. Neexistující povinnost vydat před exekucí platební výměr na úroky z prodlení
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, čj. 1 Afs 271/2016-77)
Komentář k judikátu č. 1
Daňový subjekt podal žádost o posečkání doměřené daně, která mu byla zamítnuta. Proti zamítavému rozhodnutí podal odvolání, které nebylo zatím vyřízeno. Přesto správce daně přistoupil k exekuci nejen dlužné daně, ale i úroku z prodlení. Před zahájením
exekuce
žalobci neposlal ani upozornění na možnou exekuci dle § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ani nevystavil platební výměr na úroky z prodlení dle § 252 odst. 6 daňového řádu. Nejvyšší správní soud neshledal na tomto postupu nic závadného a odlišnost od dřívějších rozsudků téhož soudu zdůvodnil jinou formulací odpovídajících ustanovení v zákoně o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb., dále také „ZSDP“) a jinou v daňovém řádu. Z tohoto rozsudku tedy plyne, že pokud víme o tom, že nám byla daň doměřena, musíme počítat i s možnou exekucí nejen daně, ale i úroků z prodlení ještě před vystavením platebního výměru na tyto úroky. Nejvyšší správní soud konstatuje, že výši našich nedoplatků můžeme zjistit z daňové informační schránky či si podat žádost o sdělení stavu osobního účtu. Jistou úlevou z nesporné tvrdosti tohoto rozsudku může být odkaz na jiné soudní rozhodnutí uvedené v judikátu naznačující nutnost vydání předchozího upozornění správcem daně např. v případech spolupracujících daňových subjektů či bagatelních nedoplatků. Shrnutí k judikátu
Vůči žalobkyni byly vydány exekuční příkazy na vymožení nedoplatku za DPH, příslušenství, exekučních nákladů a úroku z prodlení. Žalobkyně podala proti nim námitku podle § 159 daňového řádu, v níž žádala jejich zrušení. Namítla, že žalovaný vydal exekuční příkazy bez předchozího upozornění podle § 153 odst. 3 daňového řádu, přestože věděl o odvolání, které žalobkyně podala proti zamítnutí žádosti o posečkání s úhradou daně. Dále namítla, že pro exekuci úroků z prodlení chyběl exekuční titul, neboť jí úroky nebyly sděleny rozhodnutím. Žalobkyně tak byla zkrácena na právu na odvolání, v němž by mohla namítat nesprávnou výši úroku z prodlení. Žalovaný finanční úřad námitku zamítl.
Názor Nejvyššího správního soudu:
A. Vyrozumění podle § 153 odst. 3 daňového řádu
Nejvyšší správní soud se již vyjádřil v rozsudku čj. 7 Afs 37/2018-51 k podmínkám použití § 153 odst. 3 daňového řádu, podle kterého
„[s]právce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením“.
V nyní posuzované věci neshledal důvod se od těchto závěrů odchýlit. V nyní posuzované věci vyšel krajský soud z obdobných výchozích předpokladů k § 153 odst. 3 daňového řádu jako ve věci čj. 30 Af 26/2014-67 (posuzované následně Nejvyšším správním soudem v rozsudku čj. 7 Afs 37/2018-51) a kladl důraz na to, že k vynechání vyrozumění by mělo dojít pouze výjimečně v případech bezúčelnosti či hrozby nebezpečí z prodlení. V rozsudku čj. 7 Afs 37/2018-51 se Nejvyšší správní soud s tímto přístupem neztotožnil zcela a konstatoval, že
pokud krajský soud uvedl, že o nedoplatku by měl být daňový subjekt vyrozuměn vždy, až na výjimky
vyjmenované krajským soudem, vychází z (odlišné) úpravy obsažené v dřívější právní úpravě. Ustanovení § 153 odst. 3 daňového řádu je však koncipováno zásadně odlišně.
Již ze samotného znění § 153 odst. 3 daňového řádu a § 73 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a poplatků je nad veškerou pochybnost zřejmé, že
se
obě právní normy zásadně liší
. ZSDP správci daně ukládal jednoznačnou povinnost před zahájením exekuce
dlužníka vyzvat k uhrazení splatného nedoplatku. Uvedená výzva měla být podle zákona vydávána ve formě rozhodnutí a byl proti ní výslovně připuštěn řádný opravný prostředek (odvolání). Výzvu pak bylo nutno vydat před zahájením exekuce
vždy; jedinou výjimku představovala existence nebezpečí zmaření účelu vymáhání (§ 73 odst. 2 ZSDP).Naopak vyrozumění o nedoplatku podle daňového řádu není vydáváno v podobě formalizované výzvy (rozhodnutí) doručované daňovému subjektu „klasickými“ formami (poštou, datovou schránkou).
Daňový řád totiž podobu vyrozumění formálně nesvazuje a ponechává ji zcela na uvážení