OSVČ a úprava základu daně dle § 5 zákona o daních z příjmů

částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období, za které se pro účely daně z příjmů fyzických osob považuje vždy kalendářní rok (i v případě, že tyto osoby účtují v hospodářském roce), přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud není pro jednotlivé druhy příjmů podle § 6 až 10 ZDP stanoveno jinak (jiné vymezení základu daně nalezneme v § 6 odst. 12, dále v § 8 a v § 10 odst. 4 ZDP). Do základu daně se nezahrnují příjmy osvobozené od daně a příjmy, z nichž se vybírá daň zvláštní sazbou daně ze samostatného základu daně. Pokud má poplatník daně z příjmů fyzických osob souběžně více druhů příjmů uvedených v § 6 až 10 ZDP, je základem daně součet dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů.

V § 5 odst. 3 ZDP se uvádí, že pokud podle účetnictví, daňové evidence nebo podle záznamů o příjmech a výdajích přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7 a 9 ZDP, je tento rozdíl . V pokynu GFŘ D-22 se k tomuto ustanovení zákona uvádí, že ztrátou se rozumějí i případy, kdy poplatník při výkonu činnosti, z níž mohou plynout příjmy uvedené v § 7 nebo 9 ZDP, nedosáhl ve zdaňovacím období příjmů, ale měl pouze výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Rozhodné je, že poplatník samostatnou činnost vykonává nebo majetek pronajímá. O ztrátu upravenou podle § 23 ZDP se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 ZDP (o ztrátu nelze snížit dílčí základ daně dle § 6 ZDP). Pokud daňovou ztrátu nebo její část nelze uplatnit v příslušném zdaňovacím období, ve kterém vznikla, může ji poplatník odečíst od úhrnu dílčích základů daně podle § 7 až 10 v následujících pěti zdaňovacích obdobích podle § 34 ZDP.

Zde se v odst. 1 říká, že základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období.

Pro zjištění základu daně se podle § 23 odst. 2 ZDP vychází:

O vrácený příjem, který byl zahrnut poplatníkem do základu daně, resp. dílčího základu daně, v předchozích zdaňovacích obdobích, se sníží příjmy (výnosy) anebo se zvýší výdaje (náklady) ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, a to za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno v účetnictví nebo v daňové evidenci poplatníka při zjištění základu daně, resp. dílčího základu daně, podle § 7 a 9 ZDP. Obdobným způsobem se postupuje v případě výdajů (nákladů) uplatněných jako daňové výdaje při nedodržení stanovených podmínek pro jejich uplatnění jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Podle tohoto ustanovení se u poplatníka s příjmy podle § 7 a 9 ZDP přihlédne i k zásobám pořízeným v kalendářním roce předcházejícím roku, v němž poplatník zahájil činnost. Totéž platí obdobně i pro jiné nezbytně vynaložené výdaje spojené se zahájením činnosti. Podle znění pokynu D-22 k tomuto ustanovení ZDP se rokem, v němž poplatník s příjmy podle § 7 nebo 9 ZDP zahájil činnost, rozumí rok, ve kterém poplatník začal činnost skutečně provozovat nebo majetek pronajímat.

Zde se stanoví , který je blíže definován v příloze č. 2 ZDP, a , který je blíže definován v příloze č. 3 ZDP.

Obdobně se postupuje u poplatníků s příjmy z nájmu dle § 9 ZDP, kteří přecházejí z vedení účetnictví na evidenci příjmů a výdajů.

Obdobně se postupuje u poplatníků s příjmy z nájmu dle § 9 ZDP, kteří přecházejí z evidence příjmů a výdajů na vedení účetnictví.

U osob, které jsou plátcem DPH, se hodnotou dluhu rozumí jeho hodnota bez DPH, byl-li uplatněn odpočet DPH, a hodnotou pohledávky se rozumí její hodnota bez DPH, byla-li splněna daňová povinnost na výstupu.

Ke zmírnění daňového dopadu zvýšení základu daně z příjmů podle přílohy č. 3 k ZDP za zdaňovací období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví, ustanovení § 23 odst. 14 ZDP umožňuje při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví u poplatníka s příjmy podle § 7 ZDP

V případě, že poplatník využije možnost uplatnit zvýšení základu daně o hodnotu zásob a pohledávek v průběhu 9 následujících zdaňovacích období, nemusí tak činit rovnoměrně, ale postupně dle svého uvážení. Je nutno mít na paměti, že Úprava základu daně je prováděna mimoúčetně pouze v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Ukončí-li nebo přeruší-li poplatník činnost nebo ukončí-li vedení účetnictví, nebo vloží-li pohledávky nebo zásoby do obchodní , anebo změní-li způsob uplatňování výdajů podle § 24 ZDP na uplatňování výdajů podle § 7 odst. 7 ZDP před uplynutím doby zahrnování zásob a pohledávek do základu daně, zvýší poplatník ve zdaňovacím období, ve kterém byla činnost ukončena nebo přerušena nebo ve kterém bylo ukončeno vedení účetnictví, nebo ve kterém vložil pohledávky nebo zásoby do obchodní anebo ve kterém uplatňoval výdaje podle § 24 ZDP před změnou uplatňování výdajů podle § 7 odst. 7 ZDP, základ daně o hodnotu zásob a pohledávek, které poplatník dosud nezahrnul do základu daně.

. Na tohoto poplatníka se vztahuje postup uvedený v § 23 odst. 8 ZDP, to znamená, že tento poplatník musí upravit základ daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém dochází ke změně způsobu uplatňování výdajů. Ustanovení § 23 odst. 14 ZDP platí výlučně pro přechod z daňové evidence na vedení účetnictví a v žádném případě neplatí pro přechod z uplatnění paušálních výdajů na vedení účetnictví.

Ustanovení § 5 odst. 10 písm. a) až d) ZDP uvádí specifické zákonem stanovené případy, kdy je nutno u poplatníka daně z příjmů fyzických osob zvýšit rozdíl mezi příjmy a výdaji neboli je nutno zvýšit základ daně.

Rozdíl mezi příjmy a výdaji se u poplatníka daně z příjmů fyzických osob zvyšuje o výši dluhu, který zanikl jinak než jeho splněním, započtením, splynutím práva s povinností u jedné osoby, narovnáním a dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o nahrazení stávajícího dluhu novým dluhem stejné hodnoty. Tato úprava základu daně se nevztahuje na prominutí daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění, na prominutí dluhu ze smluvní pokuty, úroku z prodlení a jiných obdobných sankcí.

Zánikem závazků (dluhů) se zabývá § 1908 až 2009 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Insolvenční zákon (č. 182/2006 Sb.) se v § 356 a 414 vyjadřuje k záležitosti právního zániku dluhů u dlužníka (podnikatele v insolvenčním řízení), ale tím i k právnímu zániku pohledávky u věřitele.

Rozdíl mezi příjmy a výdaji se u poplatníka daně z příjmů fyzických osob zvyšuje o hodnotu záloh, které jsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, uhrazených poplatníkem s příjmy podle § 7 ZDP, který nevede účetnictví a výdaje uplatňuje podle § 24 ZDP, poplatníkovi, který je spojenou osobou ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP a který vede účetnictví (s výjimkou záloh z titulu úplaty u finančního leasingu), nedošlo-li k vyúčtování celkového dluhu v tom zdaňovacím období, ve kterém byly zálohy uhrazeny. V pokynu D-22 se k tomuto ustanovení zákona uvádí, že podle § 5 odst. 10 písm. b) ZDP se nepostupuje např. v případě záloh na odběr elektrické energie, vodné a stočné, dodávky plynu a v případě nájemného placeného dopředu (pokud z uzavřené smlouvy nevyplývá, že se jedná o zálohu).

Na tuto úpravu navazuje , podle kterého se rozdíl mezi příjmy a výdaji snižuje o hodnotu záloh uhrazených poplatníkem s příjmy podle § 7 ZDP, který nevede účetnictví a výdaje uplatňuje podle § 24 ZDP, poplatníkovi, který je spojenou osobou a vede účetnictví (s výjimkou záloh z titulu úplaty u finančního leasingu), o které se zvýšil základ daně podle § 5 odst. 10 ZDP, ve zdaňovacím období, ve kterém byl vyúčtován celkový dluh.

Podle se rozdíl mezi příjmy a výdaji zvyšuje o částku ve výši rozdílu mezi dosavadním dluhem a dluhem novým nižší hodnoty vzniklou na základě dohody, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.