Zajišťovací příkazy u podvodů na DPH

Nejvyšší správní soud nicméně nikdy nedospěl k závěru a považuje za chybný argument stěžovatele, dle kterého účast na podvodném řetězci automaticky vede jak k přiměřené pravděpodobnosti, že daň bude stanovena, tak k obavám o její dobytnost. Vždy je potřeba vážit, jaký význam mají konkrétní poznatky, které správce daně či stěžovatel ve věci získali. Učinit tuto úvahu je o to důležitější v situaci, kdy neexistují o vědomém zapojení subjektu do podvodného řetězce; skutečnost, že subjekt byl neopatrný a do řetězce se nevědomě zapojil, ještě nic nevypovídá o jeho schopnosti a ochotě daň uhradit (bez ohledu na to, že mu daň bude pravděpodobně doměřena). Jak tedy v této souvislosti příhodně konstatoval žalobce, pro účely vydání zajišťovacího příkazu sice není nutné prokázat zavinění daňového subjektu ve vztahu k účasti na daňovém podvodu, ale to ještě neznamená, že se jedná o okolnost irelevantní. Pokud správce daně disponuje poznatky směřujícími k nevědomé účasti na podvodném řetězci (subjekt mohl a měl vědět), zpravidla se bude jednat o vztahující se výlučně k podmínce budoucího stanovení daně, nikoli k obavě o její dobytnost. Jestliže zjistí skutečnosti svědčící vědomému a aktivnímu zapojení subjektu do podvodu, půjde o okolnosti, které mají význam jak ve vztahu k budoucímu stanovení daně, tak mohou mít význam ve vztahu k její dobytnosti.