Příspěvek shrnuje problematiku placení záloh na daň z příjmů fyzických osob dle příslušných ustanovení zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “), a zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), a jejich započtení v rámci sestavení přiznání k dani z příjmů fyzických osob s možností využití záloh k daňové optimalizaci.
Zálohy na daň z příjmů a jejich využití k daňové optimalizaci za rok 2019
Ing.
Ivan
Macháček
Povinnost platit zálohy na daň dle § 174 daňového řádu
Daň lze zajistit prostřednictvím placení záloh, jestliže daň není ještě známa a neuplynul-li den její splatnosti. V odůvodněných případech stanoví správce daně zálohy jinak, popřípadě povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Závisí-li změna periodicity nebo výše záloh na poslední známé dani, účinnost změny poslední známé daně nastává následující měsíc po právní moci rozhodnutí o stanovení daně. Ve smyslu § 146 odst. 2 DŘ se
záloha na daň zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru
.Povinnost platit daň prostřednictvím záloh stanoví zákon. Pro placení záloh na daň z příjmů platí příslušná ustanovení zákona o daních z příjmů, zejména § 38a a 38h ZDP.
Vymezení pojmů souvisejících se stanovením záloh dle § 38a ZDP