Základní podstata pravidla zdaňování zahraničních dceřiných společností ("CFC rules") aneb Zabrání Holanďani přelévání "zisků" do tzv. daňových rájů?

Vydáno: 24 minut čtení

Máte dceřinou společnost v zahraničí? V dnešním článku si představíme, za jakých okolností by mohla česká mateřská společnost zdaňovat v České republice určité vymezené příjmy dceřiné společnosti umístěné v zahraničí. Po představení omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních výdajů1) a exit tax2) z minulých článků navážeme na další dopady tolik diskutované směrnice ATAD v oblasti pravidel zdaňování zahraničních dceřiných společností.

Základní podstata pravidla zdaňování zahraničních dceřiných společností („CFC rules“) aneb Zabrání Holanďani přelévání „zisků“ do tzv. daňových rájů?
Ing.
Martin
Bureš,
daňový poradce č. 4964, J&Consulting
Na začátek dodejme, že článek se nezabývá pravidly zdaňování zahraničních dceřiných společností u tzv. transparentních entit.
Nejprve se pojďme už tradičně zaměřit na tu méně příjemnou část – legislativní proces. Směrnice Rady EU 2016/1164 ze dne 12. 6. 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu („
Směrnice ATAD
“), vznikla na základě současných postojů Evropské unie (EU) s cílem zajistit, aby byly daně placeny tam, kde se tvoří zisky a hodnota, čímž chce EU dosáhnout větší spravedlnosti. Směrnice ATAD obsahuje pět oblastí boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem:
omezení odpočitatelnosti úroků (
„Interest limitation rule“
– čl. 4 Směrnice ATAD);
zdanění při odchodu (
„Exit taxation“
– čl. 5 Směrnice ATAD);
obecné pravidlo proti zneužívání GAAR (
„General
anti
-abuse rule“
– čl. 6 Směrnice ATAD);
pravidla pro ovládané zahraniční společnosti (
„Controlled foreign company rule“
– čl. 7 a čl. 8 Směrnice ATAD);
hybridní nesoulady (
„Hybrid mismatches“
– čl. 9 Směrnice ATAD).
Vedle Směrnice ATAD existuje také směrnice EU 2017/952 ze dne 29. 5. 2017, kterou se mění směrnice 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady se třetími zeměmi („
Směrnice ATAD 2
“), jejímž cílem bylo aktualizovat a opravit Směrnici ATAD v oblasti hybridních nesouladů (Poznámka autora: S dopadem této směrnice se seznámíme v dalších článcích.)
Česká republika (ČR) měla povinnost obecně implementovat Směrnici ATAD do 31. 12. 2018 s účinností od 1. 1. 2019. Z obecného pravidla existují pouze dvě výjimky:
zdanění při odchodu (tzv. exit tax) s implementační lhůtou do 31. 12. 2019 a účinností od 1. 1. 2020;
pravidla proti hybridním reverzním nesouladům s implementační lhůtou do 31. 12. 2021 a účinností od 1. 1. 2022.
Česká republika nestihla implementovat Směrnici ATAD s účinností od 1. 1. 2019, přičemž většina ustanovení nabydou účinnosti pro zdaňovací období (nebo období, za které se podává daňové přiznání) započaté po 1. 4. 2019.
Směrnice ATAD stanovuje minimální standard, který musí každý členský stát EU („
ČS EU
“) implementovat, přičemž jednotlivé ČS EU si mohou stanovit tvrdší podmínky jednotlivých opatření, než která najdeme ve Směrnici ATAD (čl. 3 Směrnice ATAD). Česká republika toho např. využila v případě pravidla proti zneužívání GAAR. (Poznámka autora: Více informací v dalších článcích
.
) Jelikož jednotlivé ČS EU tedy mohou stanovit přísnější pravidla, než vyplývají ze Směrnice ATAD a ATAD 2, z praktického pohledu bude pro poplatníky přinejmenším problematické od