Nejčastější chyby v kontrolním hlášení

Kdo je povinen podat kontrolní hlášení vyplývá z § 101c zákona o DPH, který byl novelizován s účinností od 1. 4. 2019. Podle tohoto ustanovení má povinnost podat kontrolní hlášení za stanovených podmínek plátce daně, tj. tato povinnost neplatí pro identifikované osoby ani pro osoby povinné k dani, které dosud plátci daně nejsou. Metodická informace GFŘ potvrzuje, že tato povinnost se vztahuje jak na plátce se sídlem v tuzemsku, tak i na plátce, kteří mají sídlo v jiném členském státě či ve třetí zemi.

Podat kontrolní hlášení musí plátce zejména, pokud uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, ze které vznikla povinnost přiznat daň. Z hlediska návaznosti na daňové přiznání to znamená, že se jedná o plátce, kterému vznikla za příslušné zdaňovací období povinnost přiznat daň na výstupu v ř. 1 nebo 2 přiznání k DPH, nebo mu vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 2, 3 nebo odst. 4 písm. a) zákona o DPH. Plátce má povinnost podat kontrolní hlášení také, pokud uplatňuje nárok na odpočet daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce. Z hlediska návaznosti na přiznání k DPH to znamená, že se jedná o plátce, který přijal zdanitelné plnění od jiného plátce ve standardním režimu zdanění, z něhož uplatňuje nárok na odpočet daně v ř. 40 nebo 41 daňového přiznání.

Povinnost podat kontrolní hlášení má také plátce, který přijal ve zvláštním režimu pro investiční zlato zprostředkovatelskou službu, u níž byla uplatněna daň volitelným způsobem podle § 92 odst. 5 zákona o DPH. Dále také plátce, který uskutečnil dodání investičního zlata osvobozené od daně, u něhož má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c), nebo plátce, který investiční zlato vyrobil nebo zlato přeměnil na investiční zlato podle § 92 odst. 7 zákona o DPH.

Kontrolní hlášení nemusí podávat za sledované období plátce, který neuskutečnil ani nepřijal za toto období žádné plnění, popřípadě neuplatňuje nárok na odpočet daně z přijatých plnění ve standardním režimu zdanění. Kontrolní hlášení nepodává ani plátce, který uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 zákona o DPH. Plátce však může být správcem daně vyzván k podání kontrolního hlášení, protože se správce daně domnívá, že jej plátce ve stanovené lhůtě nepodal. Pokud plátci skutečně vznikla podle § 101c zákona o DPH povinnost podat kontrolní hlášení, je povinen jej podat do 5 dnů od oznámení výzvy. Pokud je však plátce na základě jemu známého faktického stavu přesvědčen, že mu povinnost podat kontrolní hlášení podle § 101c zákona o DPH za dotčené období nevznikla, podá, jako reakci na výzvu správce daně, tzv. nulové kontrolní hlášení s vyplněním pouze údajů v záhlaví kontrolního hlášení a identifikací plátce, které podá v rámci aplikace EPO. Plátce může případně v termínu pro podání řádného kontrolního hlášení dobrovolně podat nulové kontrolní hlášení a tím se vyhnout případné výzvě k jeho podání.

Zásadní chybou plátce je, že kontrolní hlášení nepodá, i když mu tato povinnost podle § 101c zákona o DPH vzniká. Za nepodání kontrolního hlášení, a to ani v náhradní lhůtě, uloží správce daně pokutu podle § 101h odst. 1 písm. d) ve výši 50 000 Kč. Nepodání kontrolního hlášení je často spojeno se zanedbáním registrační povinnosti podle § 6 zákona o DPH v souvislosti s překročením limitu obratu.

Nepodání nulového kontrolního hlášení sice není chybou, za kterou by hrozila automaticky pokuta, ale ukáže-li se, že plátce povinnost podat kontrolní hlášení fakticky měl, je logicky uvedená situace posuzována jako nepodání kontrolního hlášení, včetně navazujících sankcí. Pokud plátce kontrolní hlášení nepodá, protože mu tato povinnost nevzniká, přesto ho může správce daně vyzvat k tomu, aby kontrolní hlášení podal. Pokud na tuto lhůtu plátce ve lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy nezareaguje, správce daně mu uloží podle § 101h odst. 1 písm. b) zákona o DPH pokutu ve výši 10 000 Kč.

Lhůta pro podání kontrolního hlášení není stanovena v daňovém řádu, ale v § 101e zákona o DPH, který je třeba ve vztahu k obecným lhůtám pro podání daňového tvrzení podle daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.) považovat za speciální úpravu. Podle § 101e odst. 1 zákona o DPH plátce, který je právnickou osobou, podává kontrolní hlášení za každý kalendářní měsíc, a to do 25 dnů po jeho skončení. Prakticky to znamená, že plátci – právnické osoby jak s měsíčním, tak i s čtvrtletním zdaňovacím obdobím musí podávat kontrolní hlášení za každý kalendářní měsíc. Oproti tomu podle § 101e odst. 2 zákona o DPH plátce, který je fyzickou osobou, podává kontrolní hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání, tj. plátce s měsíčním zdaňovacím obdobím měsíčně a plátce se čtvrtletním zdaňovacím obdobím čtvrtletně. Podle § 101d odst. 3 zákona o DPH přitom není možno lhůty podle předchozích odstavců 1 a 2 prodloužit. Jedná se tedy o odlišný přístup, než který vyplývá pro podání daňového přiznání z daňového řádu. Pokud však konec lhůty pro podání kontrolního hlášení připadne na dny pracovního volna (sobota, neděle) nebo svátek, je posledním dnem lhůty ve smyslu § 33 daňového řádu nejblíže následující pracovní den.

Řada plátců se mylně domnívá, že opožděné podání kontrolního hlášení např. o jeden den se stejně jako opožděné podání daňového přiznání toleruje. Pokud však plátce podá kontrolní hlášení, i když např. o jeden den opožděně, a to bez vyzvání správce daně, vzniká mu povinnost uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. a) zákona o DPH ve výši 1 000 Kč. Z navazujícího § 101j zákona o DPH vyplývá vyloučení vzniku pokuty za nepodání kontrolního hlášení. Podle tohoto ustanovení povinnost uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. a) zákona o DPH nevzniká, pokud v daném kalendářním roce nedošlo u plátce k jinému prodlení při podání kontrolního hlášení. Pokud se tedy plátce při podávání kontrolního hlášení v kalendářním roce opozdí pouze jednou, pokutu 1 000 Kč za toto porušení zákona mu správce daně vůbec nevyměří. Pro plátce, který se v daném kalendářním roce s podáním kontrolního hlášení zpozdí více než jednou, již toto vyloučení vzniku pokuty neplatí.

Nepodá-li plátce kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, správce daně ho podle § 101g odst. 1 zákona o DPH vyzve k jeho podání v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy. Uvedená lhůta přitom běží od následujícího kalendářního dne po oznámení této výzvy. Prakticky to znamená, že odešle-li plátce zapomenuté kontrolní hlášení správci daně okamžitě v den oznámení výzvy, vznikne mu povinnost uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. a) zákona o DPH pouze ve výši 1 000 Kč. Pokud však odešle plátce zapomenuté kontrolní hlášení správci daně v náhradní lhůtě, vznikne mu povinnost uhradit pokutu podle § 101h odst. 1 písm. b) zákona o DPH ve výši 10 000 Kč. Podle navazujícího § 101k zákona o DPH může plátce požádat správce daně o prominutí této pokuty. K prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení vydalo v srpnu 2016 GFŘ metodický pokyn D-29, který je v aktuálně platném znění zveřejněn na webových stránkách Finanční správy.

Podle § 101a zákona o DPH mají všichni plátci, a to bez jakékoliv výjimky, povinnost podávat daňová přiznání, dodatečná daňová přiznání, kontrolní hlášení a také přílohy k daňovému přiznání výhradně elektronicky. Podle § 101a odst. 3 zákona o DPH je možno ve vazbě na zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce podání uvedená v předchozích odstavcích 1 a 2 učinit elektronicky pouze datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Ve smyslu § 71 daňového řádu musí být tato datová zpráva podepsána způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky, nebo dodatečně potvrzenou za podmínek uvedených v daňovém řádu. V případě elektronického podání kontrolního hlášení, které vyžadují dodatečné potvrzení ve smyslu daňového řádu, platí podle zákona o DPH odlišné lhůty, než je lhůta 5 dní podle daňového řádu. Podle § 101d odst. 2 zákona o DPH musí být kontrolní hlášení, které vyžaduje dodatečné potvrzení, potvrzeno ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení, tj. nejpozději do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce nebo kalendářního čtvrtletí.

Není-li kontrolní hlášení podáno plátcem elektronicky ve stanoveném formátu a struktuře zveřejněné na webových stránkách Finanční správy, je toto podání neúčinné. V návaznosti na novelu zákona o DPH, která nabyla účinnosti od 1. 4. 2019, je ze strany GFŘ prováděna také aktualizace XML struktury formuláře kontrolního hlášení v části A.4. a v části B.2., a to v návaznosti na rozšíření možnosti oprav v případě nedobytných pohledávek. Podle informace GFŘ bude nová XML struktura kontrolního hlášení, která je již zveřejněna na webových stránkách Finanční správy, platná a účinná od 1. 10. 2019. Prakticky to podle informace GFŘ znamená, že všechna kontrolní hlášení podávaná do 30. 9. 2019 budou podávána v dosavadní struktuře. Všechna kontrolní hlášení podávaná od 1. 10. 2019, tj. už za září 2019 či III. čtvrtletí 2019, již musí být podána v nové XML struktuře. GFŘ upozorňuje na to, že podání kontrolního hlášení v XML struktuře, která není platná a účinná v období, kdy je kontrolní hlášení podáváno, bude považováno za neúčinné se všemi důsledky podle zákona o DPH a daňového řádu. Takové pochybení plátce tedy bude správcem daně prakticky posuzováno jako nepodání kontrolního hlášení.

Je-li plátcem posláno kontrolní hlášení správci daně elektronicky prostřednictvím EPO, tj. bez uznávaného elektronického podpisu či mimo datovou schránku, nesmí plátci zapomenout na povinnost dodatečného potvrzení podání kontrolního hlášení ve smyslu daňového řádu, a to ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení. Plátci se často mylně domnívají, že pro dodatečné potvrzení podání kontrolního hlášení platí stejná lhůta jako pro dodatečné potvrzení podání daňového přiznání, tj. lhůta 5 dnů od podání. Nedodržení lhůty pro dodatečné potvrzení je posuzováno jako opožděné podání kontrolního hlášení.

Náležitosti kontrolního hlášení vyplývají z § 101d odst. 1 zákona o DPH, který byl novelizován s účinností od 1. 1. 2018, a to v návaznosti na nález Ústavního soudu. Podle § 101d odst. 1 zákona o DPH, ve znění platném do 31. 12. 2017, byl plátce povinen v kontrolním hlášení uvést předepsané údaje potřebné pro správu daně. Tato úprava byla záměrně obecná a předepsané údaje, které se vykazovaly v kontrolním hlášení, vyplývaly ze vzoru tiskopisu kontrolního hlášení, který byl zveřejněn na webových stránkách Finanční správy v květnu 2015 a aktualizován v červenci 2015. Podle nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. PL ÚS 32/15 ze dne 9. 12. 2016, který byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 40/2017 Sb., musí zákon blíže vymezit alespoň okruh údajů, které musí plátci v kontrolním hlášení sdělovat, případně se tak může stát na základě zákonného zmocnění, ale formou právního předpisu.

Zrušené původní ustanovení § 101d odst. 1 zákona o DPH bylo s účinností od 1. 1. 2018 nahrazeno novelizovaným zněním, které konkretizuje náležitosti kontrolních hlášení. Podle tohoto nového znění § 101d odst. 1 zákona o DPH je plátce povinen v kontrolním hlášení kromě obecných náležitostí podání uvést:

V tiskopisu kontrolního hlášení musí plátce uvést ve stanoveném formátu a struktuře předepsané údaje. Tiskopis kontrolního hlášení a aktuálně platné znění pokynů k jeho vyplnění jsou zveřejněny na webových stránkách Finanční správy. Na úvodní straně tiskopisu se uvádí standardní základní a identifikační údaje plátce obdobné údajům, které se uvádí na titulní straně přiznání k DPH. V oddíle A. hlášení se vykazují údaje o plněních, u kterých je plátce povinen přiznat daň, a uskutečněná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti. V oddíle B. hlášení se vykazují údaje o přijatých zdanitelných plněních s místem plnění v tuzemsku. V oddíle C. jsou vymezeny kontrolní řádky v návaznosti na přiznání k DPH.

V oddílu A. kontrolního hlášení plátce vykazuje zejména údaje o uskutečněných zdanitelných plněních, a to jak ve standardním režimu, tak i v režimu přenesení daňové povinnosti, a dále údaje o stanovených přijatých plněních, ze kterých je plátce povinen přiznat daň. Údaje uvedené v podrobném členění v jednotlivých řádcích části A. kontrolního hlášení musí odpovídat sumárním údajům v příslušných řádcích daňového přiznání. Neuvedení některých údajů např. v části A.4. je hlášeno v systému EPO jako chyba, kterou je třeba opravit. Jedná se např. o neuvedení evidenčního čísla vystaveného daňového dokladu nebo data povinnosti přiznat daň. Jsou-li tyto údaje sice uvedeny, ale chybně, je pravděpodobné, že v části B.2. kontrolního hlášení odběratele budou uvedeny jinak. Podle § 101g odst. 2 zákona o DPH totiž správce daně údaje uvedené v kontrolním hlášení analyzuje a zjistí-li významnější rozdíly v údajích o konkrétním zdanitelném plnění v kontrolním hlášení dodavatele a odběratele, vyzve plátce, aby údaje změnil nebo doplnil či potvrdil. Podle navazujícího § 101g odst. 3 zákona o DPH je plátce povinen do 5 pracovních dnů od oznámení výzvy podle předchozího odstavce 2 nesprávné nebo neúplné údaje změnit nebo doplnit, popřípadě původní údaje potvrdit, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Pokud by nebylo plátcem následné kontrolní hlášení podáno ve stanovené lhůtě, vyzve správce daně plátce k jeho podání v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy.

V oddíle B. kontrolního hlášení plátce vykazuje údaje o přijatých zdanitelných plněních, z nichž uplatňuje nárok na odpočet daně. Dále zde vykazuje údaje o přijatých zdanitelných plněních v režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění. Údaje uvedené v podrobném členění v jednotlivých řádcích části B. kontrolního hlášení, musí odpovídat sumárním údajům v odpovídajících řádcích daňového přiznání. Důležité je zejména správné uvedení údaje o odpočtech daně v části B.2. kontrolního hlášení. Neuvedení některých údajů v této části kontrolního hlášení je hlášeno v systému EPO jako chyba, kterou je třeba opravit. Jedná se např. o neuvedení evidenčního čísla vystaveného daňového dokladu nebo data povinnosti přiznat daň. Jsou-li tyto údaje sice uvedeny, ale chybně, je pravděpodobné, že v části A.4. kontrolního hlášení odběratele budou uvedeny jinak, což opět povede k možnosti výzvy ze strany správce daně. Chybou přitom není vykázání nároku na odpočet daně v pozdějším zdaňovacím období, než bylo dodavatelem vykázáno přiznání daně na výstupu, a to za podmínky, že údaje o odpočtu daně jsou vykázány v daňovém přiznání plátce za odpovídající zdaňovací období.

Plátci často chybují při vykazování údajů o částečném nároku na odpočet daně v části B.2. kontrolního hlášení. Použije-li podle § 72 odst. 6 zákona o DPH plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v části připadající na použití s nárokem na odpočet daně (dále jen „odpočet daně v částečné výši“), pokud zákon nestanoví jinak. Příslušná výše odpočtu daně v částečné výši se v tomto případě stanoví postupem podle § 75 nebo 76 zákona o DPH. Podle § 75 zákona o DPH se postupuje při uplatnění odpočtu daně v poměrné výši, tj. v případech, kdy plátce přijaté zdanitelné plnění použije jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, např. osobní potřebu. Podle § 76 zákona o DPH se postupuje při uplatnění odpočtu v krácené výši, tj. v případech, kdy plátce přijaté zdanitelné plnění použije v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1 zákona o DPH, tak i pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, např. pro osvobozený nájem nemovité věci. V případě kráceného nároku na odpočet daně podle § 76 zákona o DPH uvádí plátce do kontrolního hlášení celou hodnotu základu daně a daň uvedenou na přijatém daňovém dokladu. U poměrného nároku na odpočet daně podle § 75 zákona o DPH (např. při pořízení osobního automobilu používaného pro služební i soukromou potřebu) se do kontrolního hlášení uvede pouze poměrná část základu daně a k tomu příslušná daň, z níž má plátce nárok na odpočet daně, který uvádí v přiznání k DPH.

V souladu s pravidly, která vyplývají z daňového řádu, může podle § 101f odst. 1 zákona o DPH plátce před uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení nahradit kontrolní hlášení, které již podal, opravným kontrolním hlášením. Po podání tohoto opravného hlášení se již k předchozímu kontrolnímu hlášení nepřihlíží. Pokud plátce po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení zjistí, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat následné kontrolní hlášení, ve kterém tyto nedostatky napraví, jak vyplývá z § 101f odst. 2 zákona o DPH.

Plátci často následné kontrolní hlášení označují jako opravné nebo nesprávně označují období, za které následné kontrolní hlášení podávají.

Plátci často ve smyslu daňového řádu uvádějí v následném kontrolním hlášení pouze změny a rozdíly oproti již podanému hlášení. Podle metodiky GFŘ oproti obecné úpravě, která vyplývá z daňového řádu, se následné kontrolní hlášení nepodává pouze jako rozdíl proti dříve podanému kontrolnímu hlášení, ale znovu, tj. jako úplné se všemi údaji za předmětné období s promítnutím oprav.

K předložení následného kontrolního hlášení může plátce vyzvat také správce daně, který podle § 101g odst. 2 zákona o DPH údaje uvedené v kontrolním hlášení posoudí, popřípadě prověří, a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve plátce, aby údaje změnil nebo doplnil, popřípadě původní údaje potvrdil. Podle navazujícího § 101g odst. 3 zákona o DPH je plátce povinen do 5 pracovních dnů od oznámení výzvy podle předchozího odstavce 2 nesprávné nebo neúplné údaje změnit nebo doplnit, popřípadě původní údaje potvrdit, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Za nedodržení uvedené lhůty uloží správce daně plátci pokutu podle § 101h písm. c) zákona o DPH ve výši 30 000 Kč.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.