Úroky z pozdě vráceného nadměrného odpočtu DPH

Vydáno: 51 minut čtení

V posledních letech finanční úřady podrobněji prověřují nároky na odpočty DPH. Kvůli tomu v řadě případů dochází ke značné časové prodlevě, než je nadměrný odpočet vyplacen. Stálým předmětem diskusí je otázka, jak vysoký úrok má správce daně plátci DPH v takových případech uhradit. Výběru aktuální judikatury z této oblasti je věnován následující příspěvek.

Úroky z pozdě vráceného nadměrného odpočtu DPH
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Nejprve krátce shrňme důležitá období, která se zmíněných úroků týkají:
1.
etapa: do konce roku 2014
– zde nebyly úroky ze zadržovaných odpočtů DPH v zákoně konkrétně specifikovány a finanční správa je dlouho neuznávala, zlom přišel v rozsudku „Kordárna“ – viz dále, který v současné době finanční orgány do konce roku 2014 akceptují a úroky dle tohoto rozsudku přiznávají.
2.
etapa: od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017
– změna zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), zákonem č. 267/2014 Sb. přinesla nový § 254a, který zakotvil pro některé případy úrok ve výši 1 % + REPO sazba ČNB a týkal se postupu k odstranění pochybností a nikoli kontroly, obsahoval též limitující přechodná ustanovení. Ve stručnosti se dá shrnout, že finanční správa na období od 1. 1. 2015 tuto novelu daňového řádu upravuje modifikovaně (nepřihlíží k některým přechodným ustanovením) s tím, že v podstatě přiznává úrok ve výši 1 % + REPO, a to jak na postupy k odstranění pochybností, tak na daňovou kontrolu.
3.
etapa: od 1. 7. 2017
– změnu přinesl zákon č. 170/2017 Sb., který novelizoval § 254a daňového řádu, rozšířil okruh případů podléhajících tomuto ustanovení z postupu k odstranění pochybností i na daňovou kontrolu a zvýšil sazbu úroku z 1 na 2 %. Aplikuje se však až na ta zdaňovací období, u kterých termín pro podání daňového přiznání nastal až po 1. 7. 2017. Jinými slovy, pokud kontroluje finanční úřad ještě dnes např. DPH za květen 2017, přichází v úvahu pouze úrok ve výši 1 % + REPO a nikoli 2 %.
4.
etapa: budoucnost
– v současné době je v připomínkovém řízení novela daňového řádu, ve které se navrhuje zvýšení úroku na 4 % + REPO. Pokud bude návrh přijat, účinnost novely se odhaduje na cca polovinu roku 2020.
Dále je nutno podotknout, že úroky upravené daňovým řádem zmíněné u etapy 2 a 3 jsou v současné době napadány řadou žalob pro jejich nedostatečnou výši. V době sestavování tohoto textu byl v této oblasti k dispozici pouze jeden rozsudek Nejvyššího správního soudu, který bude uveden v dalším textu.
 
I. Shrnutí dřívější judikatury
Judikatuře k úrokům ze zadržovaných nadměrných odpočtů DPH jsme se v našem časopise již věnovali v čísle 12/2017 v článku
„Nad judikaturou o úrocích hrazených správcem daně ze zadržovaného nadměrného odpočtu DPH“
. V úvodu tedy nejprve shrneme judikaturu z uvedeného textu.
Naprosto zásadním z popisované oblasti se stal rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, čj. 7 Aps 3/2013-34, který se podle žalobce ujal pod názvem „Kordárna“. Rozsudek překlenul nedostatek daňového řádu, který se do té doby problematikou příliš dlouhého prověřování nároku na odpočet vůbec nezabýval. Při využití judikatury Soudního dvora EU došel k názoru, že jestliže postup k odstranění pochybností trvá déle než tři měsíce, má daňový subjekt nárok na úrok 14 % + REPO sazbu České národní banky ročně. V době svého vydání způsobil ve státní správě velký odpor. Finanční orgány jej odmítaly několik let plošně aplikovat a odpor státní správy byl silný do té míry, že ve vyjádřeních k dalším žalobám hovořila o tom, že Nejvyšší správní soud překračuje své pravomoci, neboť má právo zákony pouze vykládat, a nikoli je sám vytvářet. Z jiných vyjádření byl zřejmý do té doby nevídaný odpor vůči rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu, kdy finanční správa tvrdila, že jeho rozsudky jsou závazné pouze pro krajské soudy a že je odmítají respektovat, protože jsou nekvalitní.
V další kauze byl řešen nárok na úrok v případě, že nadměrný odpočet byl uznán již prvostupňovým finančním úřadem
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, čj. 8 Afs 68/2013-46). V samostatných kasačních stížnostech žalobce neuspěl s napadením zákonnosti výzev pro odstranění pochybností pro jejich údajnou přílišnou obecnost. Skutečnost, že výzvy nebyly nezákonné, však nemá vliv na posouzení otázky, zda daňovému subjektu vzniknul nárok na úroky za dobu prověřování nadměrného odpočtu. Ten mu byl Nejvyšším správním soudem přiznán, právě s odkazem na rozsudek Kordárna. Jinými slovy, nárok na úrok po třech měsících prověřování vzniká i v případě, že toto prověřování nebylo nezákonné a skončilo již před prvostupňovým finančním orgánem uznáním nadměrného odpočtu v plné výši. (V daném případě pak šlo o úrok z přeplatku dle § 155 odst. 5 daňového řádu a nikoli o úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 daňového řádu).
Z dalšího rozsudku vyplynulo, že nejen Česká republika má problémy s otázkami úroků za pozdní vracení nadměrného odpočtu. Kauza slovenské firmy „Kovozber“ se dostala na pořad jednání Soudního dvora EU (rozsudek ze dne 21. 10. 2015, čj. C-120/15 – Kovozber). Soudní dvůr EU potvrdil skutečnost, že i v případě dovoleného (ale dlouhého) prověřování nároku na odpočet DPH má daňový subjekt nárok na úrok. Tím v podstatě potvrdil i východiska rozsudku Kordárna a dalších.
Tak, jak bylo výše naznačeno, finanční správa se nechtěla s rozsudkem Kordárna smířit a neodradila ji ani novější
judikatura
Soudního dvora EU ve věci Kovozber. I nadále argumentovala nepřípustností normotvorby ze strany Nejvyššího správního soudu. Ten jí však nedal zapravdu a i nadále se držel svého názoru na evropskou judikaturu i na východiska plynoucí z rozsudku Kordárna (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2016, čj. 9 Afs 225/2015-72).
Dále soud došel k názoru, že úroky náleží daňovému subjektu nejen při prověřování nadměrného odpočtu prostřednictvím postupu k odstranění pochybností, ale i v případě, že je namísto toho