Zaměstnanec jede služebním vozidlem na pracovní cestu do Prahy a přitom chce cestou zpět navštívit syna, který bydlí při trase cesty. Jak lze postupovat, aby byl postup v souladu se zákoníkem práce ? Předpoklad je, že by zaměstnanec přerušil cestu, ale ve kterém okamžiku? Může přerušit až příjezdem do bydliště syna a ukončit přerušení odjezdem z bydliště? K tomu, aby se dostal do synova bydliště, musí zaměstnanec odbočit z dálnice, po které normálně jede, a ujet dalších cca 5 km. Jak tuto část cesty vykázat a zohlednit skutečnost, že vlastně spotřebovává pohonné hmoty pro soukromý účel? A po dobu cesty do synova bydliště, tedy do místa přerušení, by mu také běžel nárok na stravné. Jak správně v popsaném případě postupovat? Dle jednoho z výkladů je nutné přerušit cestu již po ukončení pracovního výkonu – jak potom vyřešit tu část cesty, kdy zaměstnanec jede služebním autem „soukromě“?
Přerušení pracovní cesty zaměstnance
Vydáno:
3 minuty čtení
Přerušení pracovní cesty zaměstnance
JUDr.
Marie
Salačová
Řešení je v daném případě možné pouze za použití § 160 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, tj. přerušením pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance. V tomto ustanovení je přesně stanoveno, že za použití dopravního prostředku po ukončení předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon práce, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci náhradu jízdních výdajů pouze do výše, která by náležela zaměstnanci v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zmíněné přerušení pracovní cesty zaměstnance z důvodu na jeho straně musí být dohodnuté mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vždy před pracovní cestou v rámci podmínek této pracovní cesty a musí být perfektně formulované na první straně cestovního příkazu mezi podmínkami pracovní cesty.
V návaznosti na uvedené je třeba dále zdůraznit, že zaměstnavatel by nikdy neměl opomenout, když povoluje zaměstnanci předmětné přerušení, současně přesně určit počátek a konec tohoto přerušení, a to časově i místně, protože tyto skutečnosti mohou mít vliv na výplatu dalších náhrad.
Určitou komplikací v daném případě je pro zaměstnance způsob dopravy při této pracovní cestě, tj. použití služebního silničního motorového vozidla. Fakticky to znamená, že zaměstnanec použije při předmětné pracovní cestě v době přerušení služební silniční motorové vozidlo. Tato okolnost pak znamená, že pohonnou hmotu za soukromě najeté kilometry musí zaměstnanec zaměstnavateli zaplatit. Pokud ale zaměstnavatel uhradí zmíněné výdaje na pohonné hmoty (za soukromé kilometry), bude se při splnění podmínek § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jednat o daňový výdaj zaměstnavatele. Na straně zaměstnance jde v tomto případě o nepeněžní příjem podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP.
Počet kilometrů ujetých zaměstnancem pro soukromé účely při této pracovní cestě zjistí zaměstnavatel tak, že zjistí počet kilometrů podle automapy pro původní cestu a porovná s počtem kilometrů ujetých včetně cesty do bydliště syna a při návratu, a rozdíl mezi těmito dvěma údaji představuje soukromě ujeté kilometry.
Zaměstnavatel může určit v daném případě počátek předmětného přerušení například dojezdem do bydliště syna a ukončit ho odjezdem z bydliště syna. Samozřejmě, že po dobu přerušení pracovní cesty zaměstnanci žádné náhrady cestovních výdajů nepřísluší.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.