Marcus Tullius Cicero řekl, že historie je učitelkou života. Avšak co se stane, pokud se ze své historie nedokážeme dostatečně poučit? Dne 1. 1. 2019 nabyla účinnosti novela zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů “), kterou došlo ke změně způsobu výpočtu dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnanců, na něž se zcela nebo částečně vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, které se řídí právními předpisy jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než Česká republika, nebo Švýcarské konfederace (dále jen „EU“). Podle novelizovaného ustanovení jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na toto povinné zahraniční pojištění.
Změna způsobu výpočtu základu daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnanců, na něž se vztahuje povinné zahraniční pojištění
Vydáno:
30 minut čtení
Změna způsobu výpočtu základu daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnanců, na něž se vztahuje povinné zahraniční pojištění
Lenka
Nováková,
daňová poradkyně, PricewaterhouseCoopers Česká republika s.r.o.
Daniela
Králová,
daňová poradkyně, PricewaterhouseCoopers Česká republika s.r.o.
Co této novele zákona o daních z příjmů předcházelo?
Možná si vybavíte kauzu českých lodníků (českých daňových rezidentů) pracujících na holandských lodích. Tito čeští lodníci byli účastni holandského povinného pojistného systému. Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla uzavřena mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím v roce 1974, v článku 16 – závislá povolání, má velmi atypickou právní úpravu týkající se odměn, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi či letadla používaných v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu používaného ve vnitrozemské vodní dopravě.
Dle toho článku by měly odměny podléhat zdanění
pouze
ve státě rezidenství dané fyzické osoby. Došlo tak k situaci, kdy příjem českých lodníků za jejich práci vykonanou na holandských lodích měl podléhat pouze zdanění v České republice, nikoliv v Holandsku. Vzhledem k tomu, že tito lodníci nebyli účastni českého povinného pojistného systému, dle právní úpravy platné do konce roku 2018 se jejich příjem ze závislé činnosti navyšoval o tzv. české hypotetické pojistné (tj. o povinné pojistné, které by za ně musel zaměstnavatel odvést, pokud by odměny podléhaly odvodům pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění v České republice). Čeští lodníci tak namítali, že míra zdanění jejich příjmů ze závislé činnosti je mnohem vyšší vzhledem k „vyššímu“ českému hypotetickému pojistnému, než by tomu bylo, pokud by do základu daně z příjmů ze závislé činnosti vstupovalo skutečně odvedené pojistné zaměstnavatelem v Holandsku. Tak se zrodila myšlenka na změnu ustanovení zákona o daních z příjmů upravující dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti (tzv. superhrubé mzdy) v situaci, kdy se na zaměstnance bude zcela nebo částečně vztahovat zahraniční povinné pojistné stejného druhu v rámci EU. Rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky předložil ke schválení pozměňovací návrh, který upravoval výše uvedenou změnu ve způsobu stanovení dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti. I přesto, že Poslanecká sněmovna tento předložený pozměňovací návrh schválila, Senátem byl zamítnut. Následně však Poslanecká sněmovna původní zamítavé rozhodnutí Senátu přehlasovala a schválila tak navrhovanou změnu i přesto, že tato novela zákona o daních z příjmů byla ze strany odborné veřejnosti kritizována, a tím zhasla i poslední jiskřička naděje, že se dokážeme poučit ze své „daňové“ historie.
Kritika navrhované novely zákona o daních z příjmů ze strany odborné veřejnosti byla odůvodněná vzhledem k tomu, že obdobné ustanovení platilo již v roce 2008 jen s tím rozdílem, že nebylo rozlišováno mezi zahraničním povinným pojistným v rámci EU a v ostatních zemích.
Krátce s