Dodavatel stavebních prací, který se stal zpětně plátcem DPH, musí vystavit daňové doklady v běžném režimu zpětně za rok 2018. Jakou povinnost mám jako odběratel těchto služeb? Musím takovou opravenou fakturu přijmout? Pokud ano: – Musím podat dodatečné daňové přiznání za rok 2018 (původní faktura zněla na 70 000 Kč, nyní na 57 848 Kč + 12 125 Kč DPH), protože budu mít v nákladech méně, a uplatnit si DPH? To ale znamená, že budu mít penále od FÚ za pozdní doplatek daně z příjmů právnických osob bez vlastního zavinění; nebo – Neuplatním si DPH a mohu si ponechat 70 000 Kč v nákladech, bez opravy daňového přiznání – uplatnění DPH není povinnost, ale lze ho dát do nákladů?
Otázky a odpovědi: Dodavatel stavebních prací zpětně plátcem DPH
Ing.
Martin
Děrgel
Většina stavebních prací v tuzemsku mezi plátci DPH podléhá režimu přenesení daňové povinnosti (dále jen „PDP“) z dodavatele na odběratele. Podrobnosti stanoví zejména § 92a spolu s § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“).
V dotazovaném případě došlo k situaci, že dodavatel se automaticky ze zákona sice stal plátcem DPH – z důvodu překročení limitu obratu ve smyslu § 6 zákona o DPH – ovšem nesplnil svou registrační povinnost do 15 dnů od plátcovství podat přihlášku k DPH správci daně dle § 94 zákona o DPH, načež by byl ihned zapsán do registru plátců. Tento prohřešek dodavatele sice nic nezměnil na skutečnosti, že se stal plátcem automaticky ze zákona, nicméně jeho odběratel (tazatel) se v inkriminované době nemohl dozvědět o tom, že jeho dodavatel již je plátce – tento údaj totiž nebyl ještě zapsán v centrální evidenci, resp. v registru plátců DPH. Odběratel proto nemohl ani při nejlepší vůli vědět o tom, že dodavatel je již plátcem – vždyť ani samotný dodavatel to netušil. Nicméně podle obecného pravidla režimu PDP by i tak měl přiznat DPH na výstupu namísto provinilého dodavatele, a to pod vlastní majetkovou odpovědností. Což by zajisté nebylo spravedlivé, jelikož údaj o plátcovství dodavatele tehdy – v době uskutečnění předmětného zdanitelného plnění – ještě nebyl veřejně dostupný, nebyl totiž zapsán v registru plátců. Pro tyto případy naštěstí stanoví § 92a odst. 3 zákona o DPH výjimku chránící odběratele, který v centrální evidenci, registru plátců, nenašel dotyčného chybujícího dodavatele, a režim PDP se v těchto situacích neuplatní, tím pádem povinnost přiznat DPH na výstupu zůstává standardně na dodavateli zdanitelného plnění:
„Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytnul nebo přijal zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.“
Dlužníkem DPH za předmětné zdanitelné plnění je tedy po právu chybující dodavatel, který za tímto účelem musí dodatečně přiznat DPH na výstupu zpětně za zdaňovací období uskutečnění daného plnění. Technicky tuto opravu zvyšující jeho daňovou povinnost provede (v souladu s § 141 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) formou dodatečného daňového přiznání k DPH. Odběratel musí s odpočtem této dodatečně dodavatelem přiznané DPH počkat až do doby, kdy fyzicky (elektronicky) obdrží od něj opravný daňový doklad. Dřívější odpočet daně mu totiž zakazuje § 73 odst. 1 písm. a) spolu s § 73 odst. 2 zákona o DPH. Odpočet inkriminované DPH si proto odběratel uplatní (nejdříve) až ve zdaňovacím období přijetí zmíněného opravného daňového dokladu od chybujícího dodavatele. Tento typ opravného daňového dokladu sice zákon o DPH výslovně neupravuje, což jej ale na straně druhé ani nezakazuje, přičemž v souladu s § 28 a 29 zákona o DPH má obecně i tento odběratel právo na daňový doklad od dodavatele (plátce) se správně uvedenou výší DPH.
Na případném posouzení právníkem obeznámeným s detaily původně uzavřené obchodní smlouvy je to, zda umožňuje dodatečnou změnu ceny, i když jde
de facto
o její snížení, a jak bude tato dodatečná změna (snížení ceny) právně kvalifikována. Přičemž má tazatel pravdu, že uplatnění odpočtu daně na vstupu z inkriminovaného dřívějšího přijatého zdanitelného plnění je právem a nikoli povinností příjemce (plátce). Načež je pro příjemce předmětné služby účetním i daňovým nákladem celá částka včetně nenárokované DPH na vstupu.Nicméně podle mne by nebylo problémem ani nárokování odpočtu této DPH – a to jednoduše v rámci aktuálního, běžného daňového přiznání k DPH za duben 2019, není třeba podávat kvůli tomu dodatečné daňové přiznání za příslušné zdaňovací období roku 2018 (ledaže by měl plátce nárok pouze na částečný odpočet této daně, protože dané plnění přijal tzv. pro své smíšené účely ve smyslu § 72 odst. 6 spolu s § 73 odst. 4 zákona o DPH). Pro účely účetní i pro daň z příjmů totiž půjde o novou skutečnost – dodatečná „sleva z ceny“ přijaté služby – která se účetně i daňově promítne až do aktuálního účetního a zdaňovacího období tohoto nového zjištění, tj. do roku 2019. Účtování v roce 2018 a návazně i daň z příjmů za tento rok byly stanoveny správně, v souladu s tehdejší skutečností. Je otázkou právního posouzení, zda jde o dohodu o narovnání, o poskytnutí slevy či o něco jiného...
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.