Test omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů

Vydáno: 30 minut čtení

V dnešním článku se zaměříme na dopady tolik diskutované směrnice ATAD v oblasti omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů.

Test omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních nákladů
Ing.
Martin
Bureš,
daňový poradce č. 4964, J&Consulting
Směrnice Rady EU 2016/1164 ze dne 12. 6. 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu („
Směrnice ATAD
“), vznikla na základě současných postojů Evropské unie s cílem zajistit, aby byly daně placeny tam, kde se tvoří zisky a hodnota, čímž chce EU dosáhnout větší spravedlnosti. Směrnice ATAD obsahuje pět oblastí boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem:
omezení odpočitatelnosti úroků („Interest limitation rule“ – čl. 4 Směrnice ATAD);
zdanění při odchodu („Exit taxation“ – čl. 5 Směrnice ATAD);
obecné pravidlo proti zneužívání GAAR („General
anti
-abuse rule“ – čl. 6 Směrnice ATAD);
pravidla pro ovládané zahraniční společnosti („Controlled foreign company rule“ – čl. 7 a 8 Směrnice ATAD);
hybridní nesoulady („Hybrid mismatches“ – čl. 9 Směrnice ATAD).
Vedle Směrnice ATAD máme také směrnici EU č. 2017/952 ze dne 29. 5. 2017, kterou se mění směrnice 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady se třetími zeměmi („Směrnice ATAD 2“), jejímž cílem bylo aktualizovat a opravit Směrnici ATAD v oblasti hybridních nesouladů.
Česká republika měla povinnost obecně implementovat Směrnici ATAD do 31. 12. 2018 s účinností od 1. 1. 2019. Z obecného pravidla existují pouze dvě výjimky:
zdanění při odchodu (tzv. exit tax) s implementační lhůtou do 31. 12. 2019 a účinností od 1. 1. 2020;
pravidla proti hybridním reverzním nesouladům s implementační lhůtou do 31. 12. 2021 a účinností od 1. 1. 2022.
Směrnice ATAD stanovuje minimální standard, který musí každý členský stát EU implementovat, přičemž členské státy si mohou stanovit tvrdší podmínky jednotlivých opatření, než která najdeme ve Směrnici ATAD (čl. 3 Směrnice ATAD). ČR toho např. využila v případě pravidla proti zneužívání GAAR (poznámka autora: více informací v dalších článcích).
Směrnice ATAD se týká veškerých daňových poplatníků, kteří podléhají v jednom nebo více členských státech EU dani z příjmů právnických osob („
poplatník DPPO
“). Do tohoto výčtu zahrnujeme také stálé provozovny poplatníků DPPO, kteří jsou daňovými rezidenty třetí země, pokud se jejich stálé provozovny nacházejí v jednom nebo více členských státech EU (čl. 1 Směrnice ATAD).
Nejdůležitější změny v oblasti daně z příjmů právnických osob (DPPO) tedy způsobuje povinnost implementace Směrnic ATAD a ATAD 2, přičemž tyto směrnice stanoví následující opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem:
omezení daňové uznatelnosti tzv. nadměrných výpůjčních výdajů (§ 23e a 23f ZDP1) po Novele);
zdanění při odchodu – tzv. exit tax (§ 23g a 23h ZDP po Novele);
obecné pravidlo proti zneužívání – tzv. GAAR (§ 8 odst. 4 daňového řádu po Novele);
pravidla pro ovládané zahraniční společnosti – tzv. pravidla CFC (§ 38fa ZDP po Novele);
řešení hybridních nesouladů (§ 23i ZDP po Novele).
Plánovaná účinnost novely daňových zákonů („
Novely
“) od 1. 1. 2019 se zcela jistě nestihne. Podle současného stavu je projednávání navrženo na pořad 27. schůze Poslanecké sněmovny od 5. 3. 2019 (Senát vrátil dne 31. 1. 2019 Poslanecké sněmovně Novelu včetně několika pozměňovacích návrhů), přičemž je reálný posun obecné účinnosti na 1. 4. 2019 (resp. na 1. 7. 2019). Přechodná ustanovení Novely posouvají většinu ustanovení na rok 2020, tj. ČR jistě nestihne u některých opatření implementační lhůtu.
 
Omezení daňové účinnosti nadměrnýc