Daň z přidané hodnoty při dodání zboží s časovou prodlevou

Vydáno: 36 minut čtení

Ve firemní praxi nejvýznamnějšími dodáními zboží osvobozenými od daně z přidané hodnoty (DPH) s nárokem na odpočet daně jsou: dodání zboží do jiného členského státu a vývoz zboží z území Evropské unie (dále jen „EU“). Jednou z podmínek těchto osvobození je, že dodávané (prodávané) zboží je přepraveno z Česka pryč – do jiného státu EU nebo do třetí země. Jenže, jak praví klasik, „Šedivá je teorie, barevný strom života“. V českých ani unijních předpisech o DPH se nedočteme, jestli je podmínka přepravy zboží nějak časově omezena. Třeba když dodávané zboží z nějakého důvodu dlí delší čas u nás nebo „usnulo“ někde po cestě. Rozborem této a související problematiky se zabývá tento příspěvek.

Daň z přidané hodnoty při dodání zboží s časovou prodlevou
Ing.
Martin
Děrgel
 
Osvobození od DPH s nárokem na odpočet daně
V principu funguje systém DPH v EU tak, že osoba registrovaná k této dani –
plátce – má povinnost přiznat DPH „na výstupu“ ze svých prodejů, od níž si ale může odečíst DPH „na vstupu“ z nákupů od jiných plátců.
Takže v důsledku plátce odvede do státní pokladny jen DPH ze své „přidané hodnoty“ – z rozdílu prodejních a nákupních cen. Jak už tomu ale v daních bývá, načrtnutý systém komplikuje řada výjimek. Např. každý prodej nepodléhá DPH, vždycky není nárok na odpočet daně z nákupu, někdy se povinnost přiznat daň překlápí na odběratele.
Významnou výjimkou je osvobození od DPH na výstupu se zachováním nároku na odpočet DPH na vstupu,
který se uplatňuje (také) u dodání zboží do jiného státu EU i u jeho vývozu mimo EU.
Pro plátce ve velmi příjemném režimu – osvobození od DPH na výstupu s odpočtem DPH na vstupu u souvisejících přijatých zdanitelných plnění – je dosti obsáhlá a pestrá směsice druhů dodání zboží a poskytnutí služeb. Prakticky všechny se týkají přeshraničních obchodů, takže zde nenajdeme ryze tuzemská plnění, ledaže přímo souvisejí s mezinárodním obchodem. Čímž asi již čtenáři svítá, v čem spočívá smysl těchto osvobození. Je dvojí.
Zaprvé jde o to, aby touto „unijní daní“ nebylo zatíženo zboží prodávané mimo EU,
neboť by to bylo konkurenční nevýhodou vůči ostatním firmám ze států, kde se žádná taková nebo obdobná daň neplatí. Druhý důvod je přesně opačný, a to konkurenční vyrovnání daňových podmínek v rámci EU, kde totiž obecně platí, že
tato všeobecná daň spotřebního typu patří do rozpočtu toho členského státu, který je nejblíže konečné spotřeby.
Zjednodušeně řečeno, když produkt českého plátce využije slovenská firma na Slovensku, pak DPH z produktu náleží státu spotřeby (Slovensku), a proto musí být pro českého dodavatele osvobozen od české DPH. A kdyby se jednalo o zákazníka mimo Unii, např. z Ukrajiny, pak je český produkt osvobozen od české DPH, aniž současně podléhá DPH jinde v EU, jinak by česká firma nemohla efektivně konkurovat na Ukrajině atp.
I laikovi je jasné, že jde o daňový ideál – u nákupů si plátce nárokuje odpočet české DPH na vstupu (tj. nakupuje bez daně) – a své prodeje nezdaňuje. Ovšem výhoda pro jednoho – zde pro českého dodavatele (plátce) – současně znamená velkou nevýhodu, resp. riziko, pro druhého – pro státní rozpočet ČR. Formou odpočtů DPH na vstupu totiž stát plátci „vrací“ DPH z nákupů od jiných plátců, aniž by se mohl těšit na daň z konečného výstupu při dodání (prodeji) zboží, jelikož jeho poslední dějství v Česku je osvobozeno od daně.
Proto musejí správci daně obzvlášť pečlivě kontrolovat splnění podmínek tohoto osvobození, neboť takové obchody svádějí k daňovým podvodům.
Což dokládají četná zjištění finanční správy o dani nenávratně ztracené typicky v rámci tzv. řetězových podvodů, kdy „Podvodník“ (plátce) neodvede DPH na výstupu z prodeje zboží, které jeho odběratel (plátce) prodá právě jako od české daně osvobozené dodání zboží jinam do EU nebo jako vývoz z EU, přičemž má nárok požádat správce daně o „vrácení“ (odpočet) DPH neodvedené podvodným dodavatelem.
Příklad 1
Princip plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně
Česká firma „Výrobce“ vyrobí jízdní kolo, které prodává za 10 000 Kč bez DPH. Z čehož 6 000 Kč tvoří materiál a služby nakoupené od dodavatelů a zbylé 4 000 Kč jsou přidanou hodnotou, z níž kryje interní náklady (např. mzdy) a vytváří zisk. Protože je Výrobce plátcem DPH, musí prodej kola českému odběrateli – „Prodejci“ – zatížit českou DPH na výstupu se sazbou 21 %. Takže celkem bude Prodejci fakturovat 12 100 Kč.
Také Prodejce je plátcem DPH a kolo koupil za účelem jeho prodeje zahraničnímu podnikateli včetně přepravy do ciziny. Přičemž budou splněny podmínky pro osvobození od české DPH s nárokem na odpočet daně uplatněné vůči němu Výrobcem (2 100 Kč), takže nepředstavuje ekonomicky ani účetně jeho náklad. Jelikož chce Prodejce vydělat, prodá kolo např. za 12 000 Kč v úrovni bez DPH, respektive jelikož jde o plnění osvobozené od daně, nebude muset konečnou prodejní cenu pro zahraničního „Zákazníka“ navyšovat o českou DPH.
Česká republika tak na předmětném jízdním kole ve výsledku nevydělala ani korunu DPH, to, co přibylo z jeho prodeje od Výrobce, posléze ubylo z titulu nákupu Prodejcem a konečný prodej Zákazníkovi je od české DPH na výstupu osvobozen, navíc s nárokem na odpočet daně. Jde tedy o naplnění rčení „Nula od nuly pojde“, jak ilustruje obrázek. Ovšem pořád jde o lepší variantu, než kdyby Výrobce svou DPH na výstupu neodvedl – např. kvůli insolvenci nebo z podvodných