Zdanění bezúplatných příjmů

Vydáno: 38 minut čtení

Se zdaňováním bezúplatných příjmů v praxi bývají spojeny tři hlavní problémy. Prvním je, že si často ani neuvědomíme, že takový příjem vznikl, zvláště má-li nepeněžní formu. Druhá potíž nastává s pokusem o ocenění nepeněžních bezúplatných příjmů, jelikož stát už léta nevybírá daně v naturáliích (např. 10 % sklizně či zabijačky). A třetí neznámou bývá nejistota ohledně toho, co lze uplatnit jako související daňový výdaj. Těmto starostem daňové právo čelí často tím nejjednodušším způsobem – osvobozuje bezúplatné příjmy od daně. Této příznivé variantě jsme se věnovali v minulém příspěvku . Dnes se podáváme na smutnější alternativu, kdy bezúplatný příjem podléhá dani z příjmů, od níž není osvobozen, a proto vzniká povinnost tento příjem zdanit.

Zdanění bezúplatných příjmů
Ing.
Martin
Děrgel
 
Vývoj zdaňování bezúplatných příjmů
Nejprve stručně připomeňme, že do konce roku 2013 byly vyloučeny z předmětu daní z příjmů
a priori
příjmy získané zděděním nebo darováním nemovitosti nebo movité věci anebo majetkového práva s výjimkou z nich plynoucích příjmů. Což se ale netýkalo některých příjmů fyzických osob souvisejících s jejich zaměstnáním nebo „podnikáním“ – vyjma lékařů, provozovatelů škol a zařízení na ochranu opuštěných či ohrožených zvířat. Vzájemný vztah darovací daně a daní z příjmů byl řešen tak, že z předmětu daně darovací bylo vyčleněno nabytí majetku podléhající dani z příjmů, čímž bylo fakticky zabráněno dvojímu zdanění téhož příjmu oběma daněmi.
Od daně dědické i daně darovací bylo osvobozeno
zejména nabytí majetku mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině, kam spadali
hlavně bližší i vzdálenější
příbuzní,
a také u
„neziskových subjektů“.
Ostatní tituly osvobození od těchto daní již byly v praxi pouze okrajovou záležitostí, a to ze samotné podstaty věci, protože málokdy je obdarovaným natožpak dědicem někdo jiný než „příbuzný“ anebo „nezisková organizace“.
Do konce roku 2013 byl
vyloučen z daňového odpisování hmotný majetek nabytý bezúplatně,
pokud jeho nabytí bylo
předmětem daně darovací, od níž bylo osvobozeno.
Naproti tomu, pokud obdarovaný nedostal přímo hmotný majetek, ale peníze účelově dárcem určené na jeho pořízení – což mohla být podmínka sjednaná v darovací smlouvě – pak z darovaných peněz koupený hmotný majetek mohl daňově odpisovat.
S rokem 2014 došlo ke zrušení daně dědické a daně darovací a začlenění (inkorporaci) předmětu jejich zdanění do daní z příjmů.
Přičemž zákonodárci měli zájem na kontinuitě, zejména co se týkalo poměrně širokého osvobození od daně u fyzických osob blízkých dědici, resp. dárci, jakož i u neziskových organizací. Stručně si připomeňme
některé hlavní legislativní úpravy
zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“),
související s rozšířením předmětu daně o bezúplatné příjmy:
veškeré příjmy fyzických a právnických osob z nabytí dědictví nebo odkazu jsou osvobozeny od daně,
z daně darovací bylo do daní z příjmů přeneseno speciální ocenění darů plynoucích po dobu neurčitou,
sjednocení zdanění bezúplatných příjmů souvisejících s podnikáním u právnických a fyzických osob,
bylo zachováno široké osvobození bezúplatných příjmů mezi osobami blízkými a u „neziskových“ veřejně prospěšných poplatníků, kteří se ale mohou osvobození vzdát, aby uplatnili související výdaje,
u účelově poskytnutých darů na pořízení hmotného a nehmotného majetku platí stejný režim vyloučení jejich daňové reprodukce u příjemce jako u investičních dotací, tedy že je o ně snížena vstupní cena,
u bezúplatných zdanitelných příjmů sloužících k „podnikání“ je umožněno snížení základu daně,
vzájemné (protisměrné) dary se pro účely daní z příjmů považují v plném rozsahu za koupi nebo směnu.
 
Zdanitelné bezúplatné příjmy zaměstnanců
Každý rád dostává dárky, zaměstnance nevyjímaje, proto mnozí zaměstnavatelé podporují loajalitu a pracovní motivaci formou příležitostných prezentů. Nejčastějšími důvody darů zaměstnancům jsou jejich životní a pracovní jubilea, případně vstup do manželství, narození potomka či odchod do důchodu. Určité sociální cítění má také daň z příjmů umožňující v omezeném rozsahu osvobodit, a tak nezdanit nepeněžité dary zaměstnancům.
Tato vstřícnost se ovšem netýká dárců – zaměstnavatelů, pro které se jedná vždy o daňově neuznatelné výdaje. Dalo by se sice argumentovat tím, že zaměstnanecké dary přispívají k loajalitě a pracovní motivaci, čímž slouží podnikatelskému snažení zaměstnavatele, a tedy v důsledku prospívají jeho zdanitelným příjmům, takže dle obecného pravidla § 24 odst. 1 ZDP jde o výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dárce. Nicméně toto obecné pravidlo platí jen, pokud neexistuje pravidlo speciální neboli výjimka řešící věcně blíže předmětnou problematiku – v našem případě dary zaměstnancům – která by pak měla přednostní uplatnění. A bohužel takovéto nemilé speciální pravidlo najdeme v § 25 odst. 1 písm. t) ZDP, podle kterého