Doručování

V našem časopise jsme se tomuto tématu již několikrát věnovali, a to v č. 6/2011 (Judikatura k doručování), č. 7/2011 (Elektronická komunikace se správcem daně) a č. 9/2015 (Elektronické doručování – výběr z judikatury správních soudů).

Na úvod si tedy tradičně shrneme rozsudky z předcházejících článků a poté se budeme podrobněji zabývat dalšími.

Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010-95, byla řešena otázka doručování podle správního řádu, je však využitelný i v daňové oblasti. Dochází v podstatě ke stejným závěrům, jako již dřívější správních soudů týkající se neelektronického doručování. Z ustálené judikatury totiž plyne, že v případě, kdy je daná písemnost doručena jiným způsobem, než stanovuje zákon, je Pokud ano, pak z nesprávného způsobu doručení soudy nevyvozují negativní účinky. Jinými slovy, pokud adresátovi, kterému je nutno povinně přednostně doručovat elektronicky, zašle správce daně písemnost poštou, a ten si ji nepřevezme ani později nevyzvedne, nebude mít správce daně správně doručeno a nemůže se dovolávat „fiktivního“ doručení uplynutím desetidenní úschovní doby. Pokud však daňový subjekt zásilku od pošty převezme, nebude mu argument, že mělo být zasíláno elektronicky, uznán a doručení (byť nesprávnou cestou) bude uznáno za platné.

Nejvyšší správní soud dne 1. 12. 2010 v rozsudku čj. 3 Ads 146/2010-71 odmítnul kasační stížnost pro její opožděné podání. Rozsudek, který chtěla kasační stížností napadnout, byl žalobkyni doručen do datové schránky. a proto zpochybňovala doručení rozsudku do datové schránky. Se svou kasační stížností však neuspěla.

V kauze ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010-79 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 11/2010 pod č. 2131/2010) byla řešena otázka doručení písemností datovou schránkou do datových schránek úřadů. Soud došel k názoru, že Naopak není tedy podstatný okamžik, kdy se pracovník finančního úřadu do datové schránky podívá a s písemností se seznámí, ale ani okamžik odeslání z datové schránky daňového subjektu.

Daňové subjekty někdy zašlou V případě rozsudku NSS ze dne 23. 10. 2008, čj. 1 Ans 8/2008-105, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 12/2006 pod č. 981/2006, daňový subjekt zaslal písemnost opatřenou zaručeným elektronickým podpisem na elektronickou adresu podatelny finančního úřadu. Tato adresa však jím nebyla zveřejněna jako adresa elektronické podatelny pro přijímání elektronických podání. Správnou adresou je určená adresa společného technického zařízení správců daně (aplikace EPO). Na nesprávnou adresu sice písemnost došla, nebyla však uznána. V soudním řízení bylo podání na chybnou dresu vyhodnoceno jako „podání učiněné za použití jiných přenosových technik“, které je nutno ve smyslu § 21 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“), do tří dnů (po změně ZSDP do pěti dnů, v daňovém řádu též do pěti dnů) zopakovat či potvrdit písemně či ústně do protokolu. (Skutečnost, že podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, nehrála díky zaslání na nesprávnou adresu žádnou roli. Jinými slovy, mělo stejné účinky jako zaslání „obyčejným“ e-mailem.) Finanční úřad, kterému takovéto podání došlo, pak ani není povinen vyzvat daňový subjekt k odstranění vad, ten musí do zmíněných pěti dnů reagovat sám.

V dalším případě šlo zdánlivě o podobnou situaci (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 1 Afs 85/2010) – písemnost byla zástupcem daňového subjektu zaslána na jinou adresu než na elektronickou adresu společného technického zařízení správců daně. V tomto případě však byl daňový subjekt se svou žalobou úspěšný. Rozdíl oproti předcházejícímu případu spočíval v tom, že „nesprávná“ adresa v předešlé kauze byla „obyčejnou“ e-mailovou adresou správce daně a nikoli zveřejněnou elektronickou podatelnou. V tomto případě však bylo podání zasláno elektronicky jednak na e-mailovou adresu podatelny příslušného finančního úřadu, jednak na adresu zveřejněné elektronické podatelny Ministerstva financí (ne však na adresu společného technického zařízení správců daně). Protože však byla písemnost zároveň zaslána na elektronickou podatelnu Ministerstva financí, která byla zároveň zveřejněnou elektronickou podatelnou (byť ministerstvem určenou pro jiné písemnosti, než bylo sporné podání), byl problém soudem vyhodnocen tak, že jde o podání, které není nutno do tří (pěti) dnů opakovat. I když místně příslušný pro toto podání (šlo o odvolání) byl finanční úřad a nikoli ministerstvo, bylo uloženo s ním nakládat podobně jako s „papírovými“ podáními podanými u místně nepříslušného správce daně – tedy Ministerstvo financí mělo tento dokument předat místně příslušnému finančnímu úřadu.

Fyzické osoby mívají někdy což může činit problémy při správném doručování (rozsudek NSS ze dne 15. 7. 2010, čj. 7 Afs 46/2010-51). Žalobce nesouhlasil se zastavením řízení, protože tvrdil, že výzva k zaplacení poplatků měla být doručena jeho zástupkyni do datové schránky a nikoli poštou. Dalším šetřením bylo zjištěno, že zástupkyně žalobce sice datovou schránku zřízenu měla, ale nikoli jako advokátka, ale jako insolvenční správkyně. Proto se předmětná výzva nemusela doručovat datovou schránkou, ale mohla jí být doručena poštou.