Osvobození bezúplatných příjmů fyzických osob

Vydáno: 35 minut čtení

Pod pojmem „bezúplatný příjem“ si většinou představíme dar nebo dědictví, ovšem jejich rozsah je daleko širší. Obecně se jedná o veškeré příjmy plynoucí dotyčnému příjemci bez jakéhokoli přímého protiplnění, proto mezi ně nepatří například částka 200 Kč vnukovi za posekání zahrady, ani láhev domácí slivovice za opravu motorky. Bezúplatné příjmy lidí jsou typické hlavně v rámci rodiny a okruhu známých, kde jde o neformální projev osobní přízně a neexistuje o nich žádný písemný záznam, přičemž rozhodně nejde o druh výdělečné činnosti. Z čehož plyne všeobecný odpor veřejnosti k jejich zdanění, což naštěstí vnímají také zákonodárci a ve zvýšeném rozsahu tyto příjmy osvobozují od břemene daní z příjmů, nicméně řada bezúplatných příjmů je zdanitelná.

Osvobození bezúplatných příjmů fyzických osob
Ing.
Martin
Děrgel
 
Identifikace bezúplatného příjmu
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), má logicky spadeno na příjmy – ať už jsou peněžní (například 30 Kč zemědělci za 10 vajec), nebo nepeněžní (třeba úhrada části nájemného formou opravy najatého bytu), anebo dosaženy směnou (například výměna mobilního telefonu za jízdní kolo). Ovšem problémem je, že ZDP ani zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), nevymezují samotný ústřední pojem „příjem“.
Zdálo by se, že tato nejasnost daňového zákona hraje do karet poplatníkům. Vždyť Ústavní soud České republiky již opakovaně uvedl, že nedostatečnost a nejasnost právního předpisu nemůže být na újmu poplatníků, ale musí za ni trpět stát, jehož zákonodárný orgán odvedl nekvalitní práci. Tak prosté to však zdaleka není, jelikož správci daně mají obvykle názor, že existence „příjmu“ podléhajícího stejně pojmenované dani je jasná, takže by se musel poplatník pouštět do nejistých vod nekonečných, drahých a nejednotných soudních sporů.
Jako by nestačil problém s nejistým pojmem „příjem“, je nutno od roku 2014 pro účely daní z příjmů dále rozlišovat, zda se jedná o příjem úplatný, nebo bezúplatný. K 1. 1. 2014 byl totiž zrušen zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a
předměty daně dědické i daně darovací byly začleněny do rámce daní z příjmů.
Za tímto účelem se do zákona dostal nový a ještě mlhavější pojem –
„bezúplatný příjem“.
Cílem zákonodárců bylo postihnout nejen dary a dědictví, ale obecně veškerý bezúplatný majetkový prospěch, jako je úspora úroků z bezúročné zápůjčky a prominutí dluhu. Jenže s novým pojmem byla otevřena daňová Pandořina skříňka. Ohledně „bezúplatných příjmů“ je sice jasné, že nejsou „úplatné“, nicméně jednoznačné už není, co to v praxi konkrétně znamená. „Úplatou“ se obecně rozumí nějaké přímé a adekvátní protiplnění od příjemce úplaty, tedy aby platilo „něco za něco“, a tedy „bezúplatným příjmem“ by tak mělo být „něco za nic“. Jenže tak tomu většinou nebývá. Náhodný cizí kolemjdoucí vám na ulici obvykle dobrovolně nedá mobilní telefon, ani nevypíše šek. A naopak, dárky ředitele jeho sličné mladé sekretářce dost možná mají blíže k úplatnosti za nějakou (nepřiznanou) protislužbu, nežli k aktu bezúplatnosti.
Se zdaňováním bezúplatných příjmů v praxi bývají spojeny tři hlavní problémy. Prvním je, že si často ani neuvědomíme, že takový příjem vznikl, zvláště má-li nepeněžní formu, což je pro bezúplatné příjmy typické. Například skautský oddíl bez nároku na odměnu vyčistí les od odpadků a klestí, čímž majitel lesa ušetří nemalé výdaje. Vznikl mu proto bezúplatný příjem podléhající dani z příjmů? A co když se prodavačka spokojí se mzdou 15 000 Kč, přičemž obvyklá cena její práce je dvojnásobná, měl by její „zlý“ zaměstnavatel zdanit uspořené výdaje? Druhá potíž nastává s pokusem o ocenění bezúplatného příjmu v nepeněžní formě. A třetí neznámou bývá, co lze uplatnit jako související daňový výdaj. Praktickým potížím s nepeněžními bezúplatnými příjmy daňové právo čelí často tím nejjednodušším způsobem – osvobozuje je od daňové povinnosti a tím od starostí.
 
Shrnutí osvobozených bezúplatných příjmů
Jak jsme předeslali, z morálních i praktických důvodů je značná část bezúplatných příjmů osvobozena od daně. Přičemž v souladu s nadpisem tohoto příspěvku se zaměříme pouze na situaci u osob fyzických. Po úvodním stručném shrnutí všech titulů osvobození bezúplatných příjmů fyzických osob od daně se dále zaměříme pouze na „významné“ druhy příjmů, neboť „nevýznamné“ vesměs zajímají jen malou část poplatníků.
Bezúplatné příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob najdeme ve třech paragrafech ZDP:
§ 4a, kde pod písmeny a) až p) je vymezeno 16 titulů dostupných obecně všem fyzickým osobám,
§ 6 odst. 9 písmena a) až v) uvádějí 22 druhů osvobozených příjmů „zaměstnanců“, přičemž jde o směsici příjmů úplatných (16x) i bezúplatných (6x), které není vždy jednoznačné od sebe oddělit,
§ 10 odst. 3 písmeno c) přináší 5 typů osvobození, ovšem pozor, pouze jde-li o tzv. ostatní příjem.
Jak známo, příjmy fyzických osob („FO“) mohou spadat do
pěti dílčích základů daně – podle § 6 až 10 ZDP
– kde osvobozené bezúplatné příjmy najdeme mezi příjmy ze závislé činnosti
alias
ze zaměstnání (§ 6 ZDP) a u „ostatních“ příjmů (§ 10 ZDP). Zdůrazněme, že štědré osvobození „ostatních“ příjmů lze využít, pouze když