Vybraná ustanovení vztahující se k problematice pořízení pro případ smrti a odkazu - 1. část

Vydáno: 33 minut čtení

Následující první část příspěvku popisuje vybraná ustanovení související s problematikou pořízení pro případ smrti, jejichž zdrojem je především občanský zákoník – díl 2, hlava III (dědické právo), část třetí (absolutní majetková práva), konkrétně se jedná o § 1491 až 1593.

Vybraná ustanovení vztahující se k problematice pořízení pro případ smrti a odkazu – 1. část
Ing.
Libor
Novotný
 
Pořízení pro případ smrti
V § 1491 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), nalezneme, že
pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek
.
Pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl, a nedošlo-li ani k vydědění.
Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání občanského zákoníku (dále jen „důvodová zpráva“) uvádí, že případy, kdy dědicům zůstavuje pozůstalost zůstavitel sám, jsou systematicky předřazeny úpravě dědění ze zákona (zákonné posloupnosti), protože dědění podle těchto pořízení má přednost před děděním podle zákonné posloupnosti. V úpravě dílu zabývajícího se pořízením pro případ smrti předcházejí ustanovení o závěti ustanovením o dědické smlouvě, ač je dědická smlouva proti závěti co do právní síly mocnější. Přihlíží se však jednak k tomu, že závěť je obvyklejší a četnější způsob, jímž se o pozůstalosti pořizuje, jednak i k tomu, že dědická smlouva se jako institut ze závěti vyvinula a je z ní odvozena. Závěť je obecný institut dědického práva, dědická smlouva je co do své právní povahy i co do možností jejího využití institut speciální.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=9630.jpg
V případě, že zůstavitel pořídil pro případ smrti v době, kdy byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby,
nebo kdy jinak přijímal jeho služby, a povolal-li za dědice nebo odkazovníka osobu, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí, je podle § 1493 odst. 1 občanského zákoníku povolání těchto osob za dědice nebo odkazovníka neplatné, ledaže se tak stalo závětí učiněnou ve formě veřejné listiny. V případě, že zůstavitel mohl po ukončení péče takového zařízení nebo po uplynutí doby, kdy jinak přijímal jeho služby, bez obtíží pořídit ve formě veřejné listiny, § 1493 odst. 1 občanského zákoníku se nepoužije, pokud jde o neplatnost závěti nebo dovětku.
Důvodová zpráva uvádí, že právní důsledky pořízení pro případ smrti, lidské i majetkové, vyžadují projev poslední vůle učiněný v klidu, po zralé úvaze a s rozvahou, svobodně a bez závislosti na jiných osobách. Z těchto důvodů se navrhuje stanovit, že neplatné je povolání za dědice osoby, která spravuje zařízení poskytující zdravotnické nebo sociální služby nebo která je v něm zaměstnána, stalo-li se tak pořízením pro případ smrti učiněným v době, kdy se zůstavitel nalézal v péči takového zařízení nebo kdy jinak přijímal jeho služby. Totéž má platit i pro nařízení odkazu. Osobou, která spravuje zařízení poskytující zdravotnické nebo sociální služby, se rozumí jeho vlastník i jeho provozovatel.
 
Závěť
Podle § 1494 občanského zákoníku
je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.
Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena, a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují, nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Podle občanského zákoníku je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůsta