Nad judikaturou správních soudů o nahlížení do spisu

Vydáno: 50 minut čtení

Daňové subjekty mají zájem dozvědět se, jaké informace o nich finanční orgány shromažďují. Ty však ne vždy ochotně vyhoví. Sporům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury. V časopise Daně a právo v praxi jsme se problematikou judikatury k nahlížení do spisu zabývali již v č. 5/2015. V úvodu tedy nejprve shrneme judikaturu z předcházejícího příspěvku a poté se budeme věnovat rozsudkům dalším.

Nad judikaturou správních soudů o nahlížení do spisu
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce,
BD Consult, s. r. o.
 
Shrnutí rozsudků z předcházejícího příspěvku
V nálezu Ústavního soudu čj. IV. ÚS 179/01 ze dne 31. 8. 2001 byla řešena
možnost nahlížení do „tajné části spisu“.
Dle jeho obsahu by měl správce daně zpřístupnit v podstatě vše, co neohrožuje zájem třetí osoby (a i takové písemnosti lze anonymizovat například začerněním). Takováto šíře možností daňového subjektu se však nelíbila státní správě a do dnes platného zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), prosadila možnost zatajit písemnost ve vyhledávací části spisu, pokud by mohl být ohrožen cíl správy daní (tedy správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady). Některé finanční úřady toto ustanovení zneužívají s cílem zatajit, co uznají za vhodné s odkazem například na možné ovlivňování svědků apod.
Nejvyšší správní soud pod čj. 5 Afs 65/2009-128 ze dne 17. 9. 2010 došel k závěru, že znepřístupnění části spisu nemůže být činěno pouze obecným odkazem na příslušná ustanovení zákona, ale
je potřeba u každé písemnosti zvlášť zkoumat a odůvodnit, proč ji nelze daňovému subjektu předložit.
Pod čj. 8 Afs 28/2013-44 ze dne 9. 7. 2014 Nejvyšší správní soud řešil otázky:
a)
zda má daňový subjekt nárok vidět předkládací zprávu (stanovisko k podanému odvolání) finančního úřadu zpracovávanou pro nadřízený orgán,
b)
zda je správce daně povinen požadované dokumenty ze spisu i daňovému subjektu zaslat poštou.
Přestože Nejvyšší správní soud v podstatě odpověděl kladně na obě otázky, při jejich spojení však daňovému subjektu nevyhověl. Na jedné straně Nejvyšší správní soud potvrzuje možnost zaslání kopie části spisu daňovému subjektu poštou, na straně druhé však hovoří o tom, že předkládací zprávu je možno zpřístupnit v případě, že není ohrožen zájem třetích subjektů a je-li to nutné pro další průběh řízení. Zřejmě tak dochází k názoru, že skutečnost, zda předkládací zprávu bude možno zpřístupnit, se vyjasní až při osobním nahlížení do spisu, kde by správce daně i daňový subjekt sdělili své důvody, proč umožnit či neumožnit nahlédnutí.
Z vyjádření žalovaného však plynulo, že danou písemnost zpřístupní, nechce ji však zaslat poštou. Soud tento postup akceptoval s právní větou:
„Není porušením zákona, jestliže správce daně nezašle daňovému subjektu (odvolateli) své stanovisko k podanému odvolání (§ 113 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu); nemůže však zkrátit právo daňového subjektu na nahlížení do spisu (§ 66 a § 67 téhož zákona).“
Důležitou otázkou může být též
doba, kdy je možno do spisu nahlédnout
. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 6 Afs 144/2014-42 ze dne 21. 10. 2014 vyplynulo, že
pokud se daňový subjekt předem na finančním úřadě ohlásí, nemůže být odmítnut
sdělením, že není úřední den, odpovědná pracovnice není přítomna či že se má na část spisu jít podívat na oddělení vyměřovací a na jinou na oddělení kontrolní. Je plně na správci daně, aby tyto technicko-organizační problémy zvládnul a nahlížejícímu vyšel vstříc.
V dalším rozhodnutí, tentokráte Krajského soudu v Brně čj. 29 Af 103/2012-69 ze dne 9. 12. 2014, můžeme vystopovat jistou neobratnost zástupce daňového subjektu. Ten, zřejmě písemně, požadoval, aby se se spisem mohl seznámit. Finanční orgány na tuto žádost nijak nereagovaly ani daňový subjekt nijak nepoučily o tom, jakou formou a kdy by mohl nahlédnutí realizovat. Ten se aktivně o nahlédnutí do spisu (například tím, že by se dostavil na finanční úřad) nijak nepokusil. Soud konstatoval, že bylo daňový subjekt o jeho možnostech vhodné poučit, další negativa pro finanční orgány z dané situace však nevyvodil
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 79/2012-34 ze dne 19. 12. 2014 řešil situaci, kdy byla podána stížnost na rozsah umožnění nahlédnutí do spisu a kontrola byla uzavřena ještě před vyřízením způsobu přešetření této stížnosti Odvolacím finančním ředitelstvím. Daňový řád totiž požadoval v § 261, aby stížnosti byly vyřízeny ještě před ukončením daňové kontroly. Nejvyšší správní soud však toto pochybení nepovažoval za natolik závažné, aby z něj dovodil nějaké další sankce proti finančnímu orgánu. V dnešní době je již daňový řád novelizován a nezakazuje uzavřít kontrolu před vyřízením stížností. To však neznamená poukaz k libovůli správce daně, protože pokud by byla jeho pochybení závažná, odrazila by se například ve výsledku odvolání proti platebnímu výměru vystavenému na základě výsledků kontroly či v soudním řízení apod. Finanční úřad by tak měl toto zmocnění využívat pouze v oprávněných případech (například pokud by daňový subjekt nesmyslnými stížnostmi oddaloval záměrně ukončení daňové kontroly apod).
Podobná situace nastala u kauzy rozhodnuté Nejvyšším správním soudem pod čj. 8 Afs 79/2012-34 ze dne 19. 12. 2014. Daňový subjekt se projednání zprávy o kontrole opakovaně vyhýbal, jedním z argumentů byla jeho nespokojenost s rozsahem, v jakém byl seznámen se spisem. Správce daně jeho postoj zhodnotil jako účelový, kontrolu ukončil a zprávu mu poslal poštou. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s postojem finančních orgánů.
Problém s rozsahem umožnění nahlížení do spisu nemusí být jediným sporným místem mezi daňovým subjektem a správcem daně. Vzájemný nesoulad může dospět až k podání žaloby na nezákonný zásah správního orgánu. Ještě