V posledních letech doznává základní pravidlo místní příslušnosti k finančnímu úřadu – trvalé bydliště u fyzických osob či sídlo zapsané v obchodním rejstříku u právnických osob – postupných změn, které se projevují v různých oblastech. Soudním rozhodnutím z této oblasti je věnován dnešní přehled judikatury.
Místní příslušnost – judikatura správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Místní příslušnost – tedy zjištění, ke kterému finančnímu úřadu daňový subjekt patří – již dnes není tak úzkým sepjetím s konkrétním úřadem jako dříve. I nadále sice platí, že místní příslušnost se obvykle odvozuje od trvalého bydliště fyzické osoby či od sídla právnické osoby, neznamená to však nepřekročitelné dogma. Již téměř před dvěma lety si finanční orgány prosadily do právní úpravy možnost kontroly daňového subjektu místně nepříslušným finančním úřadem, ještě o několik roků dříve bylo uzákoněno ustavení finančních úřadů na úrovni krajů, což znamená, že v podstatě místně příslušný finanční úřad je ten „krajský“. Jinými slovy, kterékoli územní pracoviště místně příslušného „krajského“ finančního úřadu je vlastně zároveň také místně příslušné k danému daňovému subjektu, i když je z druhého konce příslušného kraje. Přestože změnu místní příslušnosti mohou nařídit finanční orgány bez souhlasu dotčeného daňového subjektu a proti takovému rozhodnutí není dána možnost odvolání, neznamená to, že by zde finanční správa měla absolutní moc. Takovéto rozhodnutí musí obsahovat jasné odůvodnění, proč k přesunu místní příslušnosti došlo. Daňový subjekt pak samozřejmě může hledat ochranu u soudu.
V dnešním výběru z judikatury se budeme zabývat převážně klasickým přesunem místní příslušnosti, tedy situací, kdy je daňovému subjektu (bez ohledu na jeho bydliště či sídlo) přidělen „jiný“ finanční úřad.
Z judikatury
1. Změna místní příslušnosti a přezkoumatelnost důvodů k ní vedoucích
(podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2016, čj. 22 Af 46/2015-42, zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 3/2017 pod č. 3530/2017)
Komentář k judikátu č. 1
První případ tohoto výběru neznamenal „silový“ přesun místní příslušnosti bez ohledu na sídlo. Daňový subjekt totiž své sídlo změnil, ale finanční úřad o tom neinformoval. Správce daně pak rozhodl „z moci úřední“ bez součinnosti s daňovým subjektem a jeho místní příslušnost přesunul k finančnímu úřadu odpovídajícímu novému sídlu daňového subjektu s účinností cca o půl roku později, než byla změna sídla zapsána v obchodním rejstříku. Předmětem sporu bylo jednak, zda se rozhodnutí o změně místní příslušnosti vůbec dá v tomto případě žalovat (po zásahu Nejvyššího správního soudu bylo určeno, že ano), jednak otázka, jak má být toto rozhodnutí odůvodněno. Soud došel k názoru, že i datum, ke kterému byla místní příslušnost změněna, má být v rozhodnutí odůvodněno, že tedy nejde o libovolný časový údaj v gesci finančního úřadu, ale má být zřejmé, proč byl zvolen právě daný konkrétní termín.
Přestože jde o rozsudek „pouze“ krajského soudu, byl zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, což naznačuje jeho obecnější platnost.
Shrnutí k judikátu
Právní věta:
„Rozhodnutí o změně místní příslušnosti registrovaných daňových subjektů podle § 131 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, musí předcházet zahájení řízení ve smyslu § 91 odst. 1 daňového řádu a musí obsahovat přezkoumatelnou úvahu správce daně odůvodňující určení konkrétního dne, k němuž ke změně místní příslušnosti dojde.“
Žalovaný dne 24. 4. 2015 rozhodl o změně místní příslušnosti žalobkyně jako registrovaného daňového subjektu ve smyslu § 131 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a to tak, že dnem 21. 10. 2015 je místně příslušným správcem daně žalobkyně Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu, ve které namítala následující:
1.
Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spise, přičemž žalobkyně si není vědoma toho, že by měl správce daně důkazy pro změnu místně příslušného správce daně až ode dne 21. 10. 2015. Žalobkyně se ani k žádnému případnému důkazu nevyjadřovala, ač jí to umožňuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2.
Došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť
žalobkyně nebyla
v duchu zásady součinnosti nijak seznámena s důvody, které vedly žalovaného ke změně místní příslušnosti až od 21. 10. 2015, ani s tím, zda jsou tyto důvody opodstatněné.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že napadené rozhodnutí není meritorním rozhodnutím a nemá povahu úkonu ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl proto odmítnutí žaloby. Dále poukázal na rozdílnost rozhodnutí o změně místní příslušnosti registrovaného daňového subjektu ve smyslu § 131 odst. 1 daňového řádu a rozhodnutí o změně místní příslušnosti na základě
delegace
ve smyslu § 18 daňového řádu, přičemž tento druhý případ není ze soudního přezkumu vyloučen (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2008, čj. 7 Afs 13/2007-54). Pro vydání rozhodnutí podle § 131 odst. 1 daňového řádu je rozhodující změna sídla, které je směrodatné pro určení mís