Následující první část dvoudílného příspěvku, který se věnuje daňovým dokladům podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), se zabývá především obecnými ustanoveními ZDPH k této oblasti, pravidlům pro vystavování daňových dokladů a také jejich náležitostem.
Daňové doklady v roce 2018 – 1. část
Ing.
Jiří
Vychopeň
Právní úprava daňových dokladů je v ZDPH rozdělena následovně:
V díle 5:
–
Oddíl 1 – Obecná ustanovení o daňových dokladech (§ 26 ZDPH)
–
Oddíl 5 – Zvláštní daňové doklady (§ 31 až 32 ZDPH)
–
Oddíl 7 – Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů (§ 34 ZDPH)
V díle 6:
–
Opravný daňový doklad (§ 45 ZDPH)
–
Daňový doklad při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení (§ 46 ZDPH)
Obecná ustanovení o daňových dokladech
Daňový doklad
V § 26 ZDPH je daňový doklad obecně definován jako
písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně.
To znamená, že daňový doklad může mít různou formu (např. faktura, doklad o zaplacení v hotovosti, smlouva), musí se však vždy jednat o písemnost vystavenou pro daný účel podle stanovených pravidel a obsahující stanovené náležitosti daňového dokladu. Daňový doklad může mít
listinnou nebo elektronickou podobu,
přičemž daňovým dokladem v elektronické podobě je daňový doklad tehdy, je-li vystaven a obdržen elektronicky. V § 26 odst. 3 ZDPH je stanoveno, že s použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění podle tohoto daňového dokladu uskutečnilo.
Znamená to, že je vyžadován souhlas příjemce plnění pro veškeré použití elektronického daňového dokladu, což zahrnuje kromě vystavení daňového dokladu i jeho předání nebo zpřístupnění a rovněž i jeho uchování po celou dobu stanovenou pro uchovávání daňových dokladů. Vlastní způsob udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě ale zákon nestanoví a ponechává volbu vhodného konkrétního způsobu udělení tohoto souhlasu plně na účastnících obchodní transakce (není vyžadována písemná forma souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě). Za udělení souhlasu příjemce plnění s použitím daňového dokladu v elektronické podobě lze zřejmě považovat např. i to, že příjemce plnění uvede takový daňový doklad ve své evidenci přijatých daňových dokladů. Pokud příjemci plnění nevyhovuje použití daňového dokladu v elektronické podobě, měl by svůj nesouhlas s použitím daňového dokladu v této podobě dát poskytovateli jednoznačně najevo (také v tomto případě volba konkrétního způsobu záleží na účastnících obchodní transakce), a v takovém případě může být daňový doklad vystaven a použit pouze v listinné podobě.
Podle § 26 odst. 4 ZDPH platí, že
za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.
Platí to i v případě, kdy daňový doklad vystavuje na základě písemného zmocnění osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osoba.Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je podle § 92a odst. 2 ZDPH povinen
doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.
Za správnost vypočtené daně v tomto případě odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.Ani v jiných případech ZDPH nestanoví povinné doplňování údajů na obdrženém daňovém dokladu. To se týká např. osob, které pořizují zboží z jiného členského státu. Podle § 100a ZDPH jsou plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného členského státu, povinni
vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty hodnotu pořízeného zboží, a to v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států.
Vystavování daňových dokladů
Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů
Podle § 27 ZDPH platí pro vystavování daňových dokladů základní pravidlo, podle kterého při dodání zboží nebo poskytnutí služby
podléhá vystavování daňových dokladů pravidlům toho členského státu, ve kterém je místo plnění.
To se týká především obsahu daňových dokladů a typu daňových dokladů.V § 27 odst. 2 ZDPH jsou vymezeny případy, kdy výše uvedené základní pravidlo neplatí a kdy se
vystavování daňových dokladů řídí pravidly členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu,
a to:a.
pokud je místo plnění v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, jež plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo
b.
pokud je místo plnění ve třetí zemi.
Příklad 1
Slovenská firma, která nemá v České republice sídlo ani provozovnu, provede pro českého zákazníka (plátce) opravu na jeho nemovité věci umístěné v České republice, přičemž zákazníka, který je povinen přiznat a zaplatit daň v České republice, písemně zmocnila k vystavení daňového dokladu. V tomto případě se uplatní základní pravidlo podle § 27 odst. 1 ZDPH, tj. zákazník vystaví daňový doklad podle pravidel stanovených v ZDPH.
Pokud by ale v daném případě daňový doklad vystavovala sama slovenská firma, musel by být vystaven podle pravidel stanovených ve slovenském zákoně o DPH.
Pravidla příslušného členského státu pro vystavování daňových dokladů se použijí vždy při zasílání zboží plátcem do jiného členského státu, pokud plátce z důvodu překročení limitu v členském státě, do kterého je zboží zasíláno (případně při dobrovolné registraci v tomto členském státě), přiznává daň v tomto jiném členském státě.
Vystavování daňových dokladů v tuzemsku
V § 28 odst. 1 ZDPH je stanoveno, kdy je
plátce povinen vystavit daňový doklad,
a to při: a.
dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně,
b.
zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,
c.
dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
d.
přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty,
e.
uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 ZDPH, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) ZDPH,
f.
uskutečnění plnění podle § 14 odst. 3 ZDPH, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) ZDPH.
Příklad 2
Plátce převede za úplatu jinému plátci podíl v obchodní korporaci. Jelikož se jedná o plnění, které je podle § 51 odst. 1 písm. b) a § 54 odst. 1 písm. a) ZDPH osvobozeno od daně bez nároku na odpočet daně, nemusí plátce k tomuto plnění vystavit daňový doklad.
V § 28 odst. 2 ZDPH je stanoveno, kdy je
osoba povinná k dani povinna vystavit daňový doklad,
a to při:a.
uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, jež plnění uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím níž je toto plnění uskutečněno, pokud jde o:
1.
poskytnutí služby,
2.
dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo
3.
dodání zboží soustavami nebo sítěmi,
b.
poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi,
c.
přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.
Podle § 28 odst. 3 ZDPH je v případě dražby obchodního majetku plátce a také při prodeji obchodního majetku plátce mimo dražbu povinen vystavit daňový doklad namísto plátce a poskytnout jej plátci
orgán veřejné moci nebo dražebník,
a to obdobně podle odstavce 1 písm. a).V § 28 odst. 4 ZDPH je stanovena
obecná lhůta pro vystavení daňového dokladu v délce 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat plnění.
Pro některé případy je ale v § 28 odst. 5 ZDPH stanoveno, že daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo plnění nebo byla přijata úplata před jeho uskutečněním, např.:–
při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
–
při poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, jež plnění uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím níž je toto plnění uskutečněno,
–
při poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi.
Příklad 3
Český plátce, který dodává zboží s instalací českým firmám v tuzemsku, uskuteční v roce 2018 také dodání zboží s instalací rakouské firmě v Rakousku. Zatímco při dodání zboží s instalací v tuzemsku je plátce povinen vystavit daňový doklad do 15 dnů po uskutečnění tohoto zdanitelného plnění, při dodání zboží s instalací rakouské firmě v Rakousku může daňový doklad vystavit do 15 dnů po skončení měsíce, ve kterém bude dodání zboží s instalací v Rakousku uskutečněno.
V § 28 odst. 6 ZDPH je osobám povinným k dani umožněno
písemně zmocnit k vystavení daňového dokladu osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu.
Je-li zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.Náležitosti daňových dokladů
Základní náležitosti daňových dokladů jsou vymezeny v oddíle 3 ZDPH a v dalších oddílech jsou pak pro jednotlivé druhy zvláštních daňových dokladů stanoveny již pouze výjimky či odchylky od náležitostí běžného daňového dokladu.
Náležitosti běžného daňového dokladu
Podle § 29 odst. 1 ZDPH musí daňový doklad obsahovat tyto údaje:
a)
Označení osoby, která uskutečňuje plnění
Podle ustanovení § 29 odst. 4 ZDPH se označením pro účely daňových dokladů rozumí:
–
obchodní firma nebo jméno,
–
dodatek ke jménu a
–
sídlo.
Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku (viz § 423 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „občanský zákoník“). Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, které mu podle zákona náležejí (viz § 77 občanského zákoníku). Podle § 79 občanského zákoníku může člověk pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk přijmout pseudonym. Jménem právnické osoby je její název (viz § 132 a násl. občanského zákoníku).
Podle § 4 odst. 1 písm. i) ZDPH se pro účely tohoto zákona u osoby povinné k dani sídlem rozumí
adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu.
Podle § 98 písm. c) ZDPH zveřejní správce daně údaj o sídle plátce nebo identifikované osoby spolu s dalšími údaji z registru plátců a identifikovaných osob, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. b)
Daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění
Daňové identifikační číslo obsahuje kód „CZ“ a kmenovou část, již tvoří obecný identifikátor, kterým je v případě fyzické osoby její rodné číslo a v případě právnické osoby její identifikační číslo (IČO).
c)
Označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje
Při uvádění této náležitosti je také třeba se řídit § 29 odst. 4 ZDPH, podle kterého se označením pro účely daňových dokladů rozumí:
–
obchodní firma nebo jméno,
–
dodatek ke jménu a
–
sídlo.
d)
Daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje
Platí totéž jako u písm. b).
Podle § 29 odst. 3 ZDPH daňový doklad nemusí obsahovat daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno.
e)
Evidenční číslo daňového dokladu
Pokud je daňový doklad zároveň účetním dokladem, je zpravidla evidenční číslo daňového dokladu shodné s označením účetního dokladu.
f)
Rozsah a předmět plnění
Tato náležitost musí být dostatečně konkrétní, aby z ní bylo zřejmé, co bylo předmětem plnění (tj. jaké zboží a v jakém množství bylo dodáno, jaká služba a v jakém rozsahu byla poskytnuta apod.).
g)
Den vystavení daňového dokladu
Podle § 28 odst. 4 ZDPH musí být daňový doklad vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat plnění. V případech uvedených v § 28 odst. 5 ZDPH musí být daňový doklad vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo dodání zboží nebo poskytnutí služby anebo byla předem přijata úplata.
h)
Den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu
Pokud je daňový doklad vystaven v ten samý den, kdy došlo k uskutečnění zdanitelného plnění nebo k přijetí úplaty, nemusí být den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty na daňovém dokladu uveden.
i)
Jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně
Podle § 29 odst. 3 písm. b) ZDPH daňový doklad nemusí obsahovat jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění ke dni přijetí úplaty.
j)
Základ daně
Základ daně je upraven v § 36 až 41 ZDPH. Základ daně může být uveden i v cizí měně.
l)
Výše daně
Výše daně se uvádí v české měně. Způsob zaokrouhlování vypočtené daně je stanoven v § 37 ZDPH, který upravuje způsob výpočtu daně u dodání zboží a poskytnutí služby.
Podle § 29 odst. 3 písm. c) ZDPH daňový doklad nemusí obsahovat sazbu daně a výši daně, pokud:
1.
se jedná o plnění osvobozené od daně, nebo
2.
osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.
Podle § 29 odst. 2 ZDPH daňový doklad musí obsahovat rovněž:
a)
Odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno
, je-li plnění osvobozeno od daně.Příklad 4
–
Při nájmu nemovité věci osvobozeném od daně bude na daňovém dokladu uveden odkaz na ustanovení § 56a odst. 1 ZDPH.
–
Při dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v tomto jiném členském státu bude na daňovém dokladu uveden odkaz na ustanovení § 64 odst. 1 ZDPH.
–
Při poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, bude na daňovém dokladu uveden odkaz na ustanovení § 67 odst. 1 ZDPH.
b)
Údaj
„vystaveno zákazníkem“,
je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu.c)
Údaj
„daň odvede zákazník“,
je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.Tento údaj musí být na daňovém dokladu uveden např.:
–
při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
–
při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, pokud je osoba, které je služba poskytována, povinna přiznat a zaplatit daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění,
–
při uskutečnění zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a ZDPH.
Příklad 5
V roce 2018 poskytne plátce jinému plátci stavební práce s místem plnění v tuzemsku, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43. V tomto případě je v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a ZDPH povinen daň přiznat plátce, pro kterého bylo uvedené zdanitelné plnění uskutečněno, a proto plátce, který toto zdanitelné plnění uskutečnil, musí na daňovém dokladu uvést slova „daň odvede zákazník“.
V některých případech musí daňový doklad obsahovat kromě údajů stanovených v § 29 ZDPH i některé další speciální údaje, např.:
–
Při dodání nového dopravního prostředku musí být podle § 19 odst. 8 ZDPH na daňovém dokladu uveden údaj,
že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující.
–
Při poskytnutí cestovní služby musí být podle § 89 odst. 9 ZDPH na daňovém dokladu uveden údaj
„zvláštní režim – cestovní služba“.
Podle uvedeného ustanovení také platí, že při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky.–
Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být podle § 90 odst. 14 ZDPH na daňovém dokladu uveden údaj
„zvláštní režim – použité zboží“
nebo „zvláštní režim – umělecká díla“
nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“.
Také v tomto případě platí, že na daňovém dokladu nesmí být samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji osobního automobilu pro osobu se zdravotním postižením.Náležitosti daňového dokladu skupiny
V případě plnění uskutečněného skupinou (jedná se o specifický daňový subjekt upravený v § 5a až 5c ZDPH) se na daňovém dokladu uvede namísto označení skupiny, která uskutečňuje plnění,
označení člena skupiny, jenž uskutečňuje plnění,
a v případě plnění uskutečněného pro skupinu, se na daňovém dokladu uvede namísto označení skupiny, pro kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro něhož uskutečňuje plnění.
V příštím pokračování článku budou podrobně rozebrány jednotlivé typy daňových dokladů, jejich náležitosti ve vztahu k uplatňování odpočtu daně a také ve vazbě na kontrolní hlášení, a nakonec pravidla pro uchovávání a zajištění věrohodnosti obsahu daňových dokladů.
Daňové doklady v roce 2018 – 2. část
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.