Daňové souvislosti poskytování automobilů zaměstnancům pro služební i soukromé účely

Vydáno: 12 minut čtení

Současná doba ekonomického růstu je spojena s velmi obtížným získáváním nových kvalitních a loajálních zaměstnanců. Zaměstnavatel proto musí nabízet nejen dobré mzdové podmínky, ale i celou škálu nepeněžních benefitů. Jedním z těchto benefitů je i poskytnutí automobilu zaměstnancům pro služební i soukromé účely. Zaměstnanci bývá tento benefit mnohdy velmi oceňován. Zaměstnavatelé jej často vnímají jako velmi nákladnou záležitost. Cílem následujícího příspěvku je ukázat a vyhodnotit výhody a nevýhody poskytování tohoto benefitu na straně zaměstnanců a zaměstnavatelů na praktických příkladech. Samostatně jsou uvedeny příklady při poskytnutí jednoho vozidla, více vozidel postupně a více vozidel současně jednomu zaměstnanci. Dále je na příkladu řešena situace, kdy je jedno vozidlo sdíleno pro soukromé účely více zaměstnanci.

Daňové souvislosti poskytování automobilů zaměstnancům pro služební i soukromé účely
Ing.
Pavel
Uminský,
Ph.D.
Poskytnutím vozidla pro služební i soukromé účely se rozumí situace, kdy zaměstnavatel umožní zaměstnanci bezúplatně využít svoje vozidlo (automobil nebo motocykl) k účelům, které nesouvisejí s plněním jeho pracovních úkolů. Tento akt může zakotvit jako trvalý benefit do pracovní smlouvy nebo jej uvést do svých vnitřních mzdových předpisů. V případě, že poskytnutí vozidla pro služební i soukromé účely zaměstnavatel uvede v pracovní smlouvě nebo v platných vnitřních předpisech organizace, pak má takový úkon zaměstnavatele daňové dopady i v období, ve kterém ke skutečnému využití vozidla pro soukromé účely vůbec nedošlo. Pokud možnost využití automobilu pro služební i soukromé účely nevyplývá z žádných pracovně-právních dokumentů či vnitřních směrnic, potom má poskytnutí vozidla pro soukromé účely daňové dopady pouze v těch měsících, ve kterých k této situaci prokazatelně došlo (např. dle evidence jízd). Poskytnutí vozidla pro služební i soukromé účely se z hlediska daně z příjmů považuje za nepeněžní příjem zaměstnance, jehož zdanění se řídí dle § 6 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Za nepeněžní příjem považují tento akt i platné předpisy upravující o