Několik poznámek k judikatuře z oblasti daňového a insolvenčního řízení aneb Bude někdy z polojasna jasno?

Vydáno: 31 minut čtení

Stalo se již jakousi nepsanou tradicí, že problematika vztahů daňového a insolvenčního řízení se těší stálé pozornosti jak civilních, tak i správních soudů. V tomto článku bychom chtěli upozornit na některá místa v ustanovení jak insolvenčního, tak i daňového práva, která však rozhodně pro tuto chvíli z hlediska jejich výkladů a následné aplikace nepůsobí sjednocujícím dojmem. A jelikož jde o výklad vztahu mezi příslušnými ustanoveními zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon ), ve znění pozdějších předpisů (dále také „IZ “), a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “), popřípadě dalších daňových zákonů, je zřejmé, že se jedná o vztahy velmi důležité.

Několik poznámek k judikatuře z oblasti daňového a insolvenčního řízení aneb Bude někdy z polojasna jasno?
Mgr.
Petr
Taranda
Na podnět Ministerstva financí byly s účinností od 1. 1. 2014 zařazeny do kategorie privilegovaných pohledávek za majetkovou podstatou v § 168 odst. 2 písm. e) IZ též pohledávky státu vzniklé tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění dle § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“).
Pokud jde o ust. § 44 zákona o DPH, je třeba ještě dodat, že za podpory Ministerstva financí a finanční správy byl nastolen výklad, že postup stanovený tímto zákonem je možno aplikovat ve vztahu k pohledávkám, které se váží k období, jež začíná v minulosti a končí šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Ministerstvo financí ve spolupráci s finanční správou tuto svou praxi prosadilo a začalo aplikovat i ve vztahu k odborné veřejnosti pro období od 1. 4. 2011 a následující, kdy nabyl účinnosti zákon č. 47/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Protože se z praxe ozývaly leckdy i hlasy, které tuto aplikační praxi zpochybňovaly, přistoupil posléze zákonodárce i k novelizaci samotného IZ, jak je už zmíněno výše.
Tento stav pak trval až do 10. 12. 2014, kdy Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku čj. 9 Afs 170/2014-42 dospěl k závěru, že
bez ohledu na dosavadní tvrzení finančních orgánů, která byla přenesena do správní praxe, je třeba šestiměsíční období chápat jako bezprostředně předcházející před zjištěním úpadku dlužníka.
S tímto výkladem se však vedení Ministerstva financí spolu s vedením finanční správy neztotožnilo a usilovalo o jeho zvrat, resp. o další podporu svého původního výkladu.1) S účinností od 29. 7. 2016 pak prosadilo novelu zákona o DPH, která byla provedena zákonem č. 243/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím celního zákona, a která zajistila, že text zákona poté již měl odpovídat výkladu, který byl těmito státními orgány zastáván až do 10. 12. 2014, kdy došlo k vydání výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Z uvedeného je tedy dostatečně zřejmé, že problematika opravy výše daně za dlužníky v insolvenčním řízení podléhá častým změnám výkladu zákona a netěší se proto příliš velké právní jistotě z pohledu samotných praktických uživatelů. Ostatně v rozsudku čj. 4 Afs 91/2016-38 konstatoval Nejvyšší správní soud, že
daňový nedoplatek vzniklý na základě opravy daně z přidané hodnoty provedené podle § 44 odst. 5 zákona o DPH nebylo možno považovat za daň vzniklou po rozhodnutí o úpadku ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) IZ, ve znění účinném do 31. 12. 2013, protože se vztahuje ke zdanitelným plněním poskytnutým v období před rozhodnutím o úpadku.
Nejvyšší správní soud dále v tomto svém rozsudku uvedl, že
se v tomto případě nejednalo o pohledávku za majetkovou podstatou, která by mohla být po rozhodnutí o úpadku započtena proti přeplatku na dani.
Tím ukončil dlouhodobé spory mezi správci daní a odbornou veřejností o charakter těchto pohledávek v neklidném období častých legislativních změn.
V rozsudku čj. 4 Afs 224/2016-34 Nejvyšší správní soud celou tuto problematiku uzavřel konstatováním, že
opravu provedenou dl