Nad judikaturou týkající se vyjádření ke kontrolnímu zjištění a projednání zprávy o daňové kontrole

Vydáno: 52 minut čtení

V praxi se setkáváme s diskusemi nad pravidly pro ukončování daňové kontroly většinou v případech, kdy daňový subjekt s jejími výsledky nesouhlasí a snaží se ještě před ukončením kontroly její výsledek zvrátit. Zajímavým rozsudkům správních soudů z této oblasti se budeme věnovat v dnešním výběru z judikatury.

Nad judikaturou týkající se vyjádření ke kontrolnímu zjištění a projednání zprávy o daňové kontrole
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), při vymezování ukončení kontroly vychází z toho, že daňový subjekt má právo se před ukončením kontroly seznámit s výsledkem kontrolního zjištění a dostat přiměřenou lhůtu k vyjádření. Na toto vyjádření může správce daně zareagovat buď pokračováním v dokazování, anebo dojde k závěru, že nemá důvod na svém nálezu nic změnit, a vyzve daňový subjekt k projednání kontrolní zprávy. Střety pak nastávají zejména v následujících oblastech:
Musí správce daně upozorňovat daňový subjekt na možnost si kontrolní zjištění před projednáním kontrolní zprávy v přiměřené lhůtě prostudovat nebo se o toto právo má hlásit daňový subjekt sám?
Jakou formou má být daňový subjekt předvolán k projednání zprávy?
Co když se daňový subjekt k projednání zprávy nedostaví či se opakovaně omlouvá nebo odmítne zprávu podepsat?
Co když ještě při projednání zprávy o kontrole navrhuje další důkazy apod.?
 
Z judikatury
 
1. Nesouhlas s výsledky kontroly jako důvod neprojednání zprávy o kontrole
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, čj. 5 Afs 89/2013-29)
 
Komentář k rozsudku č. 1
Daňový subjekt namítal neprojednání zprávy o kontrole, neboť tvrdil, že správce daně odmítl při tomto projednávání zaznamenat všechny jeho námitky. U soudu však nebyl úspěšný, protože ten došel k názoru, že došlo pouze k rozdílným názorům na kontrolní závěry a daňový subjekt v podstatě požadoval, aby si správce daně osvojil jeho „náhled na věc“. Dle názoru soudu by pak daňový subjekt souhlasil s projednáním zprávy pouze v případě, kdy by si správce daně osvojil jeho názor. Odlišné hodnocení situace však může uplatňovat například v odvolání proti platebnímu výměru. Pokud mu tedy pro jeho nesouhlas s projednáním zprávy byla zaslána poštou, nedošlo k porušení zákona. I když se tento rozsudek týká již zrušeného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“), může být inspirací i pro dnešní kontroly. V podmínkách daňového řádu pak má daňový subjekt výslovně stanoveno právo se seznámit s výsledkem kontrolního zjištění a stanovení lhůty pro reakci na něj. Teprve poté je pak přikročeno k projednání zprávy o daňové kontrole. Tím se na jedné straně rozšiřuje možnost prostudovat výsledky kontroly „v klidu“ a vypracovat reakci, na straně druhé je pak omezena reálná možnost dosáhnout ještě nějaké úpravy kontrolního zjištění při následném projednání zprávy o daňové kontrole na finančním úřadu, pokud se správce daně rozhodne nevyhovět námitkám vůči kontrolnímu zjištění zaslaných mu před závěrečným projednáním kontrolní zprávy.
Jiná situace by ovšem nastala například v případě, kdy by správce daně vydal platební výměr ještě dříve, než by se daňový subjekt mohl s kontrolními závěry seznámit.
        
Shrnutí k judikátu
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou stížní námitku, podle níž ve věci nedošlo k řádnému projednání zprávy o daňové kontrole. Nelze tedy souhlasit s tím, že stěžovatelce byla upřena možnost vznést všechny námitky, když správce daně projednání zprávy ukončil a samotnou zprávu odeslal stěžovatelce poštou.
Nejvyšší správní soud z obsahu daňového spisu zjistil, že stěžovatelka byla s výsledky daňové kontroly seznámena, po několikerých odkladech z důvodů převážně na straně stěžovatelky, dne 15. 7. 2010. Na žádost jejího zástupce, daňového poradce Ing. Hubala, bylo toto projednávání přerušeno s tím, že v dalším projednávání bylo pokračováno dne 19. 8. 2010.
Při tomto jednání, jak vyplývá z protokolu o ústním jednání ze dne 19. 8. 2010, vyslovil zástupce stěžovatelky zásadní nesouhlas s názory a závěry vyslovenými správcem daně. Následně správce daně zprávu o výsledku daňové kontroly zaslal zástupci stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud je v tomto ohledu stejného názoru jako krajský soud, že daný postup není možné hodnotit jako neprojednání zprávy.
Skutečností je pouze to, že stěžovatelka má k projednávané věci (výrazně) odlišné stanovisko. Zdejší soud rovněž souhlasí s krajským soudem, že pokud za takové situace správce daně neakceptuje názor stěžovatelky na konkrétní hodnocení důkazů, a na základě důkazního řízení posléze vyměří daňovou povinnost, může se stěžovatelka domáhat změny jeho názoru cestou řádných opravných prostředků;
to také v dané věci stěžovatelka učinila.
Návrhy stěžovatelky při ústním jednání ze dne 19. 8. 2010, jak Nejvyšší správní soud zjistil, směřovaly především k tomu, aby správce daně přehodnotil své dosavadní závěry tak, aby byly ve shodě s názory stěžovatelky, a k tomu, aby byly důsledně zaznamenány všechny její do značné míry se opakující „vyjádření, námitky a návrhy“; toto ústní jednání probíhalo v poměrně konfrontačním duchu a z protokolu o tomto jednání lze seznat, že
stěžovatelka neměla vůli souhlasit s ukončením projednávání zprávy, dokud si správce daně neosvojí její náhled na věc.
Jak již uvedl krajský soud, nelze za takového stavu správci daně vytýkat žádné procesní pochybení, tedy ani nedodržení § 16 odst. 8 ZSDP, ani přisvědčit námitce, že stěžovatelka neměla možnost reagovat na nové skutkové a právní závěry správce daně.