Zákony znají celou řadu sankcí za prohřešky daňových subjektů. V dnešním výběru judikatury se budeme věnovat situacím, kdy jedno provinění umožňuje uložit více trestů, a otázkám, do jaké míry je přípustné souběžné ukládání více sankcí. Jednou ze základních východisek práva je uplatňování zásady „ne bis in idem“, tedy skutečnosti, že nelze rozhodovat dvakrát o téže věci (a tedy ani dvakrát trestat za totéž provinění). Toto právo vyplývá z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod i z čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (publikováno pod č. 209/1992 Sb. ).
Nad judikaturou v oblasti dvojího trestání za jedno provinění
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Na praktickou aplikaci zmíněné zásady jsou však různé názory, neboť při prověřování daňových povinností může docházet nejen k doměření daně, penále, úroků z prodlení, ale zároveň se otevírají otázky další, např. pokuty za porušení zákona o účetnictví či trestněprávních otázek.
Z judikatury
Komentář k judikátům č. 1 až 5
V poslední době vzbudila v odborné veřejnosti značný rozruch otázka vztahu penále z doměřené daně a možnosti souběžného odsouzení v trestněprávní rovině právě ve vztahu k pravidlu
„ne
Jinými slovy, pokud je daňovému subjektu doměřena daň včetně penále jako „první trest“ a zároveň je odsouzen za daňový trestný čin, neznamená odsouzení pachatele v trestněprávní rovině v podstatě nepřípustný druhý trest za stejné provinění?bis
in idem“.Podklad pro diskusi v této oblasti přinesl zejména rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (
judikát
č. 1), který vycházel z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, kauza Lucky Dev v. Švédské království (judikát
č. 2) a zastavil trestní stíhání v daňové věci právě s odkazem na porušení zásady „ne
bis
in idem“.K tomu je dále třeba zmínit rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (
judikát
č. 3), který konstatoval, že daňové penále je trestem.Čekalo se tedy na právní názor Nejvyššího soudu, který se měl vyslovit právě k otázce možného odsouzení v trestněprávní oblasti poté, co již bylo vyměřeno daňové penále. Tento rozsudek byl očekáván s velkým napětím, protože měl vyřešit, zda dojde k odklonu od dosavadní judikatury, protože ta tuto otázku jako dvojí trestání příliš ve prospěch trestně stíhaných neřešila.
Ještě před přijetím stanoviska Nejvyššího soudu se však obdobná oblast dostala opět na pořad Evropského soudu pro lidská práva ve věci A a B proti Norsku (
judikát
č. 4), který rozhodl, že pokuta a trest vězení neznamenají nutně porušení zákazu dvojího trestání, protože soud při stanovování trestu přihlédl k již udělené pokutě.V návaznosti na to bylo usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu deklarováno, že penále nevylučuje trestněprávní dopady za předpokladu, že při stanovení trestu bude přihlédnuto a odůvodněno, jak soud zohlednil již vyměřené penále (
judikát
č. 5).Pro velký rozsah výše popsaných rozsudků zde z prosotrových důvodů uvedeme pouze nejzákladnější myšlenky z předmětných soudních rozhodnutí.
1. a 2. Nepřípustný souběh daňového penále a trestněprávních dopadů
(podle rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 6T 145/2014 ze dne 10. 6. 2015 a Evropského soudu pro lidská práva ve věci Lucky Dev proti Švédsku č. 7356/10 ze dne 27. 11. 2014)
Shrnutí k judikátům
Z dodatečného platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 vyplývá, že při současně vedeném trestním řízení týkajícího se zkrácení daně, byla řešena Evropským soudem pro lidská práva, konkrétně pak rozsudkem Lucky Dev proti Švédsku, stížnost č. 7356/10.
obžalovanému byla nejenom doměřena daň z příjmů
za uvedené období ve výši 2 267 569 Kč, ale též i penále z doměřené daně ve výši 453 513 Kč.
V případě daně z příjmů fyzických osob za rok 2008 pak byla obžalovanému doměřena daň ve výši 1 463 715 Kč za současného vyměření penále z doměřené daně ve výši 292 743 Kč.
Otázka daňového penále a vzniku překážky ne bis in idem
Z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva
ze dne 27. 11. 2014 ve věci Lucky Dev proti Švédsku pak vyplývá, že uložení daňového penále obnáší „trestní obvinění“, přičemž řízení týkající se daňového penále mělo trestní povahu.
Následné odsouzení pro trestný čin zkrácení daně by pak bylo v rozporu se zásadou
S ohledem na shora uvedenou jednoznačnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, nalézacímu soudu v trestní věci obžalovaného Š. nezbylo než dospět k závěru, že ne bis in idem
.uložením daňového penále vztahujícího se k daním z příjmů fyzických osob
za roky 2007 a 2008 v rámci daňového řízení, tj. vyměřením penále ve vztahu k daním, ohledně nichž se vede proti obžalovanému toto trestní řízení pro trestný čin dle § 148 trestního zákona, došlo k vytvoření překážky
ne bis in idem
.Za situace, kdy proti obžalovanému nebylo zahájeno v této trestní věci trestní stíhání pro nedostatky ve vedení účetnictví (trestný čin dle § 125 trestního zákona) soudu nezbylo, než trestní stíhání zastavit.
3. Penále jako trest
(podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 4 Afs 210/2014-57 ze dne 24. 11. 2015, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 3/2016 pod č. 3348/2016)
Právní věta
„Penále podle § 37b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010, a § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povahu trestu; je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“
Shrnutí k judikátu
Rozšířený senát se zabýval povahou porušení práva, za které je sankce uklá