Právo "být zapomenut"

Vydáno: 13 minut čtení

Ochrana osobních údajů je v současné době v rámci Evropské unie upravena směrnicí č. 95/46/ES , o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Tento základní dokument však vznikl již v roce 1995, a neřeší proto některé situace, které se postupně objevily s rozšiřujícím se rozsahem zpracování osobních údajů v internetovém prostředí.

Právo „být zapomenut“
JUDr.
Eva
Janečková
 
Z judikatury
Některé ze vzniklých otázek řešil Soudní dvůr Evropské unie (EU). Jedním z nejdiskutovanějších případů je rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 13. 5. 2015 ve věci Google Spain SL, Google Inc. proti Agencia Espagnola de Protección de Datos (AEPD) a Mario Costeja González (C-131/12) (dále jen „Rozsudek“), který začal pracovat s právem být zapomenut („right to be forgotten“).
Dne 5. 3. 2010 M. Costeja González, španělský státní příslušník s bydlištěm ve Španělsku, podal stížnost proti společnosti, která v Katalánsku (Španělsko) vydává vysokonákladový deník, jakož i proti společnostem Google Spain a Google Inc. Tato stížnost se zakládala na skutečnosti, že se po zadání jména M. Costeja Gonzáleze do internetového vyhledávače skupiny Google objevuje odkaz na dvě strany deníku ze dne 19. 1. a 9. 3. 1998, na kterých je oznámení uvádějící jméno M. Costeja Gonzáleze v souvislosti s dražbou nemovitostí zabavených v důsledku dluhů na sociálním zabezpečení.
Touto stížností se M. Costeja González na jedné straně domáhal, aby společnosti La Vanguardia bylo uloženo odstranění nebo změna uvedených stránek tak, aby se na nich neobjevovaly jeho osobní údaje, nebo aby bylo využito nást