Zdravotní pojištění - souběžné příjmy a Evropská unie

Vydáno: 10 minut čtení

Dne 1. 5. 2004 se stala Česká republika součástí Evropské unie a v důsledku této skutečnosti se začali naši občané při svém pohybu v rámci Společenství řídit nařízeními Rady (EHS) č. 1408/71 a 574/72 . Vzhledem k četným změnám, reagujícím přirozeným vývojem na počáteční stav této nadnárodní úpravy, se však stala tato nařízení příliš rozsáhlými a složitými. S účinností od 1. 5. 2010 byla tato nařízení nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen „Nařízení“). Tato Nařízení se kromě států Evropské unie vztahují na občany a instituce států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarska – pro všechny tyto státy budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.

Zdravotní pojištění – souběžné příjmy a Evropská unie
Ing.
Antonín
Daněk
 
Aplikace právních předpisů jediného státu
Prostřednictvím tohoto důležitého principu je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení se přitom rozumí v celé jeho šíři, tedy včetně všech podsystémů – v České republice například i pojištění zaměstnavatelů pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání. Při praktické aplikaci příslušných ustanovení Nařízení nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak v žádné z nich.
Z hlediska určení příslušnosti platí, že osoba podléhá právním předpisům státu, ve kterém jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná vykonává svou výdělečnou činnost, bez ohledu na místo (stát) bydliště.
Základním kritériem pro určení příslušnosti je tedy výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu výše uvedený