Ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, uvádí několik povinností, které je zaměstnavatel vůči zaměstnanci povinen plnit. Mezi tyto povinnosti patří přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy.
Povinnost zaměstnavatele přidělovat práci zaměstnanci
JUDr.
Eva
Janečková
S ohledem na skutečnost, že předmětem pracovního poměru je výkon práce za mzdu či plat, jeví se zcela logické, že zaměstnavatel musí mít jako základní povinnost přidělovat zaměstnanci práci, neboť bez přidělování práce ze strany zaměstnavatele by vůbec nemohlo dojít k naplnění pracovního poměru. Vedle povinnosti přidělovat práci a platit za ni mzdu (plat) musí zaměstnavatel vytvářet též zaměstnanci podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.1)
Přidělování práce tedy není jen právem, ale i povinností zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatel nepřiděluje zaměstnanci práci, ať již je důvodem to, že nemá vhodnou práci nebo že takovou práci zaměstnanci přidělit nechce, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku.
Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci sjednanou ve smlouvě, v místě, které bylo sjednáno. Zaměstnavatel má tedy možnost disponovat se zaměstnancem v určitém rámci, který je dán zákonem a smlouvou. Konat práce jiného druhu zaměstnanec zásadně není povinen, s výjimkou případů, kdy zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), výjimečně umožňuje převést zaměstnance na jinou práci.