Jak na přefakturaci? Věrně a poctivě!

Vydáno: 24 minut čtení

S přefakturací se v účetnictví setkal snad každý. Možná opravdu každý někdy něco za někoho v dobré víře zaplatil s tím, že mu vše uhradí. To, že použité prostředky byly vaše, je zřejmé. Je jejich náhrada vaším výnosem a je hrazený titul vaším nákladem? Odpověď na tuto otázku již tak jednoznačná není. Záleží totiž – jak to zpravidla bývá – na okolnostech.

Jak na přefakturaci? Věrně a poctivě!
David
Trytko,
auditor
, Rödl & Partner
V reálném světě vzniká podle zákonů kombinatoriky bezpočet různých případů. Jednou opravdu za někoho kvůli aktuálnímu nedostatku finančních prostředků účet zaplatíte. Nebo jdete „jenom kolem“ a někomu něco, za co vám později zaplatí, koupíte. Někdy ale pro někoho obstarání, ať drobné či větší věci, rádi a zadarmo a někdy i za úplatu uděláte. Někdo se dokonce na takovéto případy specializuje. Záleží proto na okolnostech.
V běžném podnikání běžné obchodní společnosti se může jednat o náhrady za soukromá použití osobních automobilů, PHM a telefonních hovorů zaměstnanců, přepravné, nájemné, leasing, ale také pojistné či pokutu za rychlou jízdu na rakouských dálnicích. Snad nejčastějším případem, který rovněž řešil zákon o DPH (zákon č. 235/2004 Sb.), jsou služby vyskytující se ve spojitosti s nájemním a podnájemním vztahem. Proto se setkáváme s přefakturací služeb, elektřiny, tepla, plynu a vody, ale i příspěvků na reklamní kampaň, dopravy zákazníků, svozu odpadu, úhrady za sdílené služby aj. Jelikož lze přeúčtovat na obchodního partnera téměř každý náklad, potažmo výdaj, může být podle nejširšího pojetí přefakturace, a dokonce některých odborných názorů, jejím předmětem i zboží, nákup majetku, náhrada mezd, cestovného, jakož i uhrazené daně a poplatky. Právní poradenské kanceláře ve svých fakturách oddělují od svých vlastních úkonů úhrady kolků, uhrazené výdaje za notářské služby či překlady. Zpravidla se ale jedná o služby.
 
Vymezení
Co mají výše uvedené případy společného, je, že konkrétní hmotná či nehmotná věc nemá patřit tomu, kdo ji prvotně zaplatil, má správně náležet někomu jinému či její náklady má nést někdo jiný, než za ni hradí. Jinými slovy, skutečný příjemce není ten, kdo za danou věc nejdříve hradí účet. Zároveň se běžnou přafakturací zpravidla – a pro potřeby tohoto článku – nerozumí specifický druh činnosti, jaký vystihuje komisionářský vztah, činnost cestovních kanceláří či agentur, dopravců či různých jiných druhů zprostředkování a obstarání, zkrátka činností, které ze své podstaty či zákona předpokládají úplatu, provizi, komisi apod. Ty je potřeba vidět v jiném, než běžném kontextu, protože mají svá vlastní specifika. Přestože mají hodně společného. Na straně druhé znalost jejich specifik výrazně pomůže.
 
První a reálný příjemce
V zásadě by nemělo záležet na tom, kdo je prostředníkem mezi poskytovatelem a finálním příjemcem. Zákony kombinatoriky fungují nejen na různorodosti příkladů předmětů přefakturace uvedených výše, ale rovněž na straně této osoby. To ubírá na jednoduchosti řešení. Jiné řešení bude totiž u běžné společnosti