IFRS 15 - Výnosy ze smluv se zákazníky

Vydáno: 24 minut čtení

Mezinárodní standard účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky byl vydán v květnu roku 2014, v platnost vstoupil 1. 1. 2018 a nahradil standard IAS 11 – Smlouvy o zhotovení (Construction Contracts) a standard IAS 18 – Výnosy (Revenue) i související interpretace IFRIC 13, 15, 18 a SIC 31. Standard upravuje výhradně výnosy ze smluv se zákazníky, s výjimkou výnosů ze společných činností, při kterých smluvní strany sdílejí rizika a užitky ze společně vykonávané aktivity (tyto smlouvy jsou upraveny v IFRS 11 – Společná uspořádání). Předmětem standardu nejsou rovněž výnosy z leasingu, které jsou upraveny v rámci IFRS 16 – Leasingy, výnosy z pojistných smluv upravených v IFRS 4 – Pojistné smlouvy a výnosy z finančních nástrojů a jiných smluvních práv, které jsou upraveny v IFRS 9, 10, 11, a v IAS 27 a 28. Standard rovněž neupravuje nepeněžní směny, kdy dochází ke směně produktů či služeb mezi účetními jednotkami podnikajícími ve stejném odvětví a které nepeněžní směnu, například výrobků, provádí za účelem co nejefektivnějšího uspokojení zákazníků či úspory přepravních nákladů a podobně (tyto směny mají nekomerční charakter). Standard IFRS 15 vyvolal nepochybně u řady účetních jednotek významné změny při účetním zachycování a zveřejňování výsledků plnění smluv se zákazníky. Předností standardu IFRS 15 je především to, že sjednotil přístup k rozpoznání a vykazování výnosů. Ke sjednocení dochází na základě přijetí jednotného východiska k rozpoznání výnosu, kterým je převod kontroly aktiva či služby poskytované dodavatelem na základě smlouvy na zákazníka.

IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky
doc. Ing.
Dana
Dvořáková,
Ph.D.
Standard IFRS 15 systematicky upravuje rozpoznání a vykázání výnosů vznikajících na základě smluv se zákazníky v následujících pěti krocích:
1.
identifikace smlouvy se zákazníkem, případná
agregace
smluv,
2.
identifikace jednotlivých povinností vyplývajících ze smlouvy,
3.
určení transakční ceny,
4.
alokace
transakční ceny plynoucí ze smlouvy na jednotlivé povinnosti,
5.
rozpoznání výnosu v okamžiku, kdy účetní jednotka splní ze smlouvy vyplývající povinnost.
 
Identifikace smlouvy se zákazníkem
Smlouva, na základě které účetní jednotka rozpozná výnos, musí být zárukou toho, že výnos skutečně vznikne a bude spojen se vznikem povinnosti zákazníka uhradit spolehlivě ocenitelné částky. Smlouva musí být vymahatelná a ani jedna strana nesmí mít právo jednostranně od smlouvy ustoupit, aniž by musela provést kompenzaci za ukončení smlouvy protistraně. Pokud by měly obě smluvní strany právo smlouvu vypovědět bez povinnosti
kompenzace
, není smlouva předmětem IFRS 15 a nelze na základě ní rozpoznávat výnosy. Ve smlouvě musí být jasně určena práva a povinnosti týkající se předání zboží, výrobků či služeb a platební podmínky. Nezbytnou podmínkou vzniku výnosu je, aby byl zákazník schopen uhradit ve smlouvě stanovenou částku, dodavatel musí posoudit, podle svých možností, zda je zákazník schopen zaplatit. V případě, že je nejisté, zda zákazník dostojí svým závazkům ve smlouvě, dodavatel nesmí rozpoznat výnos a to ani ve výši případně přijaté nevratné zálohy od zákazníka. Přijatá záloha zůstane v tomto případě pro účetní jednotku závazkem až do chvíle, kdy buď zákazník smluvní částku zaplatí a účetní jednotka rozpozná výnos v plném rozsahu, nebo kdy bude smlouva zrušena a dodavatel rozpozná výnos ve výši přijaté nevratné zálohy až k tomuto okamžiku.
Snížení hodnoty již vzniklých pohledávek za zákazníky je posuzováno v souladu se standardem
IFRS 9 – Finanční nástroje
a zpětně neovlivňuje rozpoznaný výnos. Proto IFRS 15 vyžaduje, aby účetní jednotka důsledně dbala na to, aby nedošlo k vykázání výnosu v případech, kdy je účetní jednotka schopna již v okamžiku uzavření kontraktu rozpoznat možné problémy s inkasem budoucích plateb od zákazníka.
Agregace
smlouvy
Předmětem účetního zobrazení nemusí být pouze jedna smlouva se zákazníkem, v některých případech musí účetní jednotka posuzovat více smluv jako jednu – musí smlouvy agregovat. Standard vyžaduje, aby dodavatel spojil smlouvy, které jsou buď věcně, nebo cenově p