Mimořádné pracovní cesty

Vydáno: 4 minuty čtení

V návaznosti na současnou situaci se začaly objevovat mylné představy o poskytování cestovních náhrad, zejména v souvislosti s výkonem práce doma, a to konkrétně s požadavky na předmětné náhrady také mimo pracovní cesty. Tuto problematiku upřesníme v následujícím textu.

Mimořádné pracovní cesty
JUDr.
Marie
Salačová
 
Specifikace cestovních výdajů
V rámci zmíněných úvah zaměstnanců je nepochybně potřebné objasnit ustanovení § 152 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Zde je přímo stanoveno, že cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci, mimo jiné také při mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště. V podstatě se jedná o určitý druh pracovní cesty s pevně stanovenými podmínkami.
Už ze samotného zákonného znění shora zmíněného ustanovení by mělo být každému zřejmé, že se musí skutečně jednat o pracovní cestu, tj.
výkon práce mimo domov
. Výjimečnost spočívá v tom, že přestože se jedná o pracovní cestu, jde o cestu zaměstnance do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště (sjednaných v pracovní smlouvě). Důslednou podmínkou v této souvislosti pak je skutečnost, že se musí vždy jednat právě opravdu o mimořádné cesty k výkonu práce mimo zaměstnavatelem předem stanovený pravidelný rozvrh směn zaměstnance – je to tak proto, že se fakticky jedná v tomto případě o výkon práce v místě výkonu práce nebo na pravidelném pracovišti. U zaměstnanců, kteří budou pracovat v rámci svých pravidelných směn, se samozřejmě o předmětnou pracovní cestu nikdy jednat nebude.
 
Poskytování cestovních náhrad
Pokud se týká poskytování cestovních náhrad, platí, že u předmětných mimořádných pracovních cest, za předpokladu, že budou splněny obecně stanovené podmínky, budou mít zaměstnanci také nárok na cestovní náhrady – jako při každé jiné pracovní cestě podle zákoníku práce.
Řešení předmětných mimořádných pracovních cest je určeno skutečně pouze pro mimořádně vzniklé situace v praxi. Jako příklad lze uvést situaci, kdy automobilka získala atraktivní zakázku, která má velmi krátký dodací termín (tj. termín odevzdání). Automobilka se proto rozhodla využít mimořádných pracovních cest, přesněji řečeno, vedení povolalo do práce zaměstnance i v sobotu a v neděli (nařídilo jim směny). To fakticky znamená, že pro všechny zaměstnance, kteří neměli tyto sobotní a nedělní směny v pravidelném rozpisu svých směn, byl tento nařízený nástup do práce mimořádnou pracovní cestou právě podle § 152 písm. c) zákoníku práce s nárokem na cestovní náhrady, tj. nejčastěji s nárokem na stravné a náhradu jízdních výdajů – samozřejmě při splnění stanovených podmínek pro pracovní cesty.
Z toho vyplývají následující podmínky pro vznik tohoto právního úkonu a nároku na příslušné cestovní náhrady:
musí se vždy jednat o zaměstnavatelem nařízený výkon práce v mimořádné směně,
musí se vždy jednat o mimořádnou směnu zaměstnance mimo jeho pravidelný rozpis směn,
při splnění stanovených podmínek se jedná o mimořádnou pracovní cestu,
musí se vždy jednat o výkon práce v místě výkonu práce nebo na pravidelném pracovišti.
Vzhledem k četným dotazům je nutno zdůraznit, že pro řádnou aplikaci předmětného ustanovení není možné vykonávat práci doma, musí se vždy ze strany zaměstnanců jednat o výkon práce v místě výkonu práce nebo na pravidelném pracovišti.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 9/2021.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce