Dlouhodobý majetek a technické zhodnocení v účetnictví podnikatelů

Celý tento příspěvek se zaměřuje na účetní jednotky účtujících podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“), a Českých účetních standardů pro podnikatele č. 001 až 023 (dále jen „ČÚS“).

Zcela na začátek si připomeneme, že dlouhodobý majetek dělíme na:

V tomto příspěvku se budu věnovat pouze prvním dvěma skupinám, tj. DNM a DHM.

Pokud bychom hledali v legislativě jednoznačné věcné vymezení kategorie „nehmotný majetek“, tak zjistíme, že české účetní předpisy tuto kategorii obecně nedefinují. Praxe si však musí poradit s konkrétními případy, kdy je nutné zejména u nakupovaných služeb určit, zda se jedná o dlouhodobý majetek nehmotné povahy a kdy jde jen o provozní náklady nebo zda se jedná o součást ocenění pořizovaného zpravidla dlouhodobého hmotného majetku.

V § 6 prováděcí vyhlášky jsou uvedeny jen dvě kategorie nehmotného majetku, a to:

patří:

V praxi jím nejčastěji bývá:

Můžeme se však setkat i s těmito zajímavými produkty dlouhodobého nehmotného majetku:

Problematika DNM není vůbec jednoduchá, a hlavně je rozmanitá, často lze stěží určit, zda se jedná o samostatné nehmotné aktivum nebo zda se nejedná o součást DHM či provozní náklady.

typickými příklady projektů, které , jsou výrobní a technologické postupy, typové stavební projekty, typové plány těžby, logistické plány optimálních zásobovacích cest, benefity a motivační program podniku apod.

V § 7 prováděcí vyhlášky jsou uvedeny jednotlivé kategorie dlouhodobého hmotného majetku.

Významnou částí stálých aktiv je nepochybně dlouhodobý hmotný majetek a v rámci tohoto majetku jsou v hodnotovém vyjádření zastoupeny podstatnou měrou hmotné movité věci a jejich soubory. V dalším textu se proto zaměříme zejména na podmínky pro zařazení věcí mezi tento druh majetku, na jejich oceňování a účtování.

Podle účetní legislativy do této kategorie patří:

Dlouhodobým hmotným majetkem se mohou stát jen pořizované věci . Tímto stavem se rozumí dokončení věci a dále pak splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání (jedná se o způsobilost k provozu).

Majetek, který není považován účetní jednotkou za dlouhodobý, je drobným hmotným majetkem, o kterém účetní jednotka účtuje jako o zásobách.

Z pohledu účetní legislativy je tedy zcela na rozhodnutí účetní jednotky, od jaké výše ocenění zařadí věc do kategorie dlouhodobého hmotného majetku. Při rozhodování je třeba respektovat zejména princip významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku.

Z pohledu daňové legislativy je výše ocenění movitých věcí závazně stanovena, a to vstupní cenou movitých věcí, která je vyšší než 80 000 Kč (blíže viz níže – ).

Za samostatné věci se považují také výrobní zařízení, jakož i zařízení a předměty sloužící k provozování výkonů a účelová zařízení a , jsou to zejména stroje, přístroje, zařízení. Pro demonstrativní výčet je potřeba si jako pomůcku vzít k ruce pokyny GFŘ č. D-22 – k § 26.

se samostatným technicko-ekonomickým určením se rozumí dílčí část výrobního či jiného celku.

Podle ustanovení § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, se hmotné movité věci pořízené úplatně oceňují , tj. cenou, za kterou byl majetek pořízen (cenou pořízení) a dále včetně všech nákladů (výdajů) s jeho pořízením související. Hmotné movité věci vytvořené vlastní činností, tzv. „ve vlastní režii“, se oceňují , což jsou vynaložené přímé náklady, popřípadě i přímo přiřaditelné nepřímé náklady, spojené s výrobou nebo oceňovanou činností.

je nezbytné uvádět . V případě, že se do souboru přiřadí další související věc, nebo se naopak vyřadí (a soubor je stále provozuschopný), uvede se na inventární kartu souboru hmotných movitých věcí datum přiřazení nebo vyřazení této věci, a to opět jak z hlediska věcného, tak i hodnotového.

Jinými slovy tak, aby byly zajištěny:

Soubor hmotných movitých věcí se zařazuje do odpisové skupiny podle hlavního funkčního předmětu.

Technické zhodnocení je v legislativě zejména řešeno v § 47 prováděcí vyhlášky. se rozumí zásahy do majetku, který je již uvedený do užívání, a tyto zásahy mají za následek změnu jeho účelu nebo změnu technických parametrů nebo rozšíření vybavenosti či použitelnosti majetku , že vynaložené náklady pro vykazování jednotlivého dlouhodobého majetku. Pokud jsou zásahy charakteru technického zhodnocení provedeny na majetku ještě před jeho zařazením do užívání, stanou se součástí pořizovací ceny majetku. Technickým zhodnocením jsou tedy zásahy do dlouhodobého majetku, kterými jsou změna účelu nebo technických parametrů, rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti, nástavba, přístavba nebo stavební úprava a které dosahují účetní jednotkou stanoveného ocenění při splnění povinností stanovených zákonem, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku, přičemž jejich hodnota reprezentuje souhrn nákladů na dokončené zásahy na jednotlivém majetku za účetní období. Znamená to tedy, že a v tomto smyslu je u podnikatelů posuzování stejné jak v oblasti účetnictví, tak i v oblasti daně z příjmů.

Pro úplnost ale doplňme, že stejná úprava, tj. sčítání zásahů za účetní období, se týká také nepodnikajících účetních jednotek účtujících podle vyhlášky č. 504/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. POZOR – odlišná úprava se vztahuje účtující podle vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých se náklady vynaloženými na technické zhodnocení rozumí souhrn nákladů na , takže se posuzuje každý jednotlivý dokončený zásah samostatně a dokončené zásahy v rámci účetního období se .

Bezesporu závažným a trvalým problémem je výklad jednotlivých zásahů, které vedou k technickému zhodnocení majetku.

Problematické jsou zejména stavební úpravy a modernizace majetku, a s tím související rozlišování technického zhodnocení od oprav a údržby, které představují přímý daňový a účetní náklad bez ohledu na jejich ocenění.

Z § 47 odst. 2 prováděcí vyhlášky vyplývá, že opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu u příslušného majitele. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Údržbou se pak rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje zejména fyzické opotřebení majetku, předchází se poruchám a odstraňují se drobné závady.

Je však třeba mít na paměti, že i když provádíme odstraňování částečného fyzického opotřebení nebo poškození, nemusíme dojít k závěru, že se jedná o opravu. O tu se jedná pouze a jen tehdy, pokud odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození nevede k technickému zhodnocení, zejména pak jsou-li naplněny znaky nástavby, přístavby, stavební úpravy, rekonstrukce nebo modernizace. I z toho je patrné, že rozlišení obou kategorií není v žádném případě jednoduchou věcí a fakticky podobný typ prací může být v jednom případě opravou a ve druhém případě součástí technického rozhodnutí. Vždy je nutno vše posuzovat ve vzájemných souvislostech a se znalostí celé problematiky.

Právě rozdíl ve způsobu zobrazení vynaložených nákladů je důležitým momentem pro věrný a poctivý obraz skutečnosti, zachycený v účetnictví. Tento fakt má určitě dopad do daňového základu, a tedy i výše daně z příjmu. Je tady to stále se opakující dilema, zda se bude jednat o okamžité náklady na opravy a údržbu nebo o technické zhodnocení, které je primárně rozvahového charakteru a výsledek hospodaření ovlivní až následně, prostřednictvím odpisů.

Správné rozhodnutí, zda předmětné zásahy na majetku představují technické zhodnocení nebo opravy, případně údržbu, není, jak bylo již konstatováno, jednoduché. Vzhledem k tomu, že má tato problematika dopad nejen do účetnictví, ale také do daňového základu, a tedy i výše daně, leží na účetní jednotce – poplatníkovi tíha důkazního břemena. Významným argumentem je prokázat stav majetku u příslušného majitele před uvedeným zásahem. Bez této znalosti není možné posoudit charakter provedeného zásahu, a proto lze jednoznačně doporučit zejména pořizování průběžné fotodokumentace, a to jak při nabytí příslušného dlouhodobého majetku, tak před vlastním zásahem.

Častým problémem je také otázka, zda je možné provedené zásahy rozdělit a vyčlenit z nich takové, které mají charakter oprav či údržby, a ty uplatnit samostatně jako daňové. Tady je nutné vycházet z celé řady judikátů, ze kterých plyne jednoznačný závěr, který jakýkoliv jiný postup vylučuje, neboť závěr je tento:

V závěru této problematiky považuji ještě za vhodné doplnit, že ani havarijní stav hmotného majetku sám o sobě nepředurčuje, zda bude odstraněn prostou opravou nebo technickým zhodnocením. Opět platí, že o opravu se bude jednat pouze tehdy, pokud odstranění havarijního stavu nepovede k technickému zhodnocení.

Úplně samostatnou a poměrně velmi rozsáhlou a komplikovanou problematikou je . Problémy s tím spojené řeší jak nájemci, tak i pronajímatelé či podnájemci, přičemž společným jmenovatelem pro všechny zúčastněné bývá poměrně častý výskyt nedostatků, chyb, přehlédnutí a i nepochopení, což velmi často vede k významným daňovým doměrkům na obou stranách. Vzhledem k možnostem rozsahu tohoto článku se touto problematikou v tomto příspěvku nebudeme zabývat, neboť by to vydalo svým rozsahem na samostatné pojednání.

Hodnota hmotných movitých věcí se může měnit. Směrem nahoru se ocenění může měnit pouze formou technického zhodnocení, které se až na výjimky (kulturní a národní kulturní památky) stává součástí ocenění dlouhodobého majetku. Směrem dolů pak hovoříme o snižování ocenění, a to jak trvalého, tak dočasného charakteru.

Movitý majetek se odpisuje v účetnictví podle odpisového plánu. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ukládá účetním jednotkám povinnost sestavovat odpisový plán, na jehož základě se provádí odpisování majetku v průběhu jeho používání. Průběh používání může být vyjádřen ve vazbě na čas, ale také jiným způsobem, například ve .

Účetní jednotky sestavují , a to v závislosti na předpokladu průběhu používání a podle předpokládaných změn v průběhu používání majetku účetní jednotkou.

Účetní jednotky, které účtují o majetku a odpisují jej v souladu s účetními metodami, jsou uvedeny v § 28 zákona. je zakotvena v § 28 odst. 6 zákona, pak v § 56 a 56a prováděcí vyhlášky a p podle změn v průběhu používání v § 56 odst. 3 a 4 vyhlášky. Pokud účetní jednotka odpisový plán v průběhu užívání konkrétního majetku, potom výše vykázaných odpisů a oprávek v předchozích účetních obdobích se při aktualizaci odpisového plánu . Z odpisového plánu musí být patrné, jak dlouho, jakým způsobem a v jaké výši se každý jednotlivý dlouhodobý majetek odpisovaný bude účetně odpisovat. Odpisový plán je tedy vlastně odhad stanovení předpokládané doby používání dlouhodobého majetku. Je možno jej stanovit nejen pro jednotlivé věci, ale i pro předem určenou skupinu věcí s přihlédnutím k principu významnosti. Svou roli při aktualizaci odpisového plánu bude mít i dokončené technické zhodnocení dlouhodobého majetku.

Účetními odpisy se vyjadřuje . O trvalém snížení ocenění dlouhodobého majetku se účtuje prostřednictvím oprávek (účty účtové skupiny 07 a 08), na kterých se odpisy zachycují kumulativně. Ke snižování hodnoty majetku nedochází jen jeho přímým používáním, nýbrž i v případě nepoužívání majetku jeho zastaráváním v čase (tzv. morální opotřebení). Z toho vyplývá, že účetní odpisy vyjadřující trvalé snížení hodnoty majetku a . V opačném případě by účetní závěrka nepodávala věrný obraz skutečnosti.

Nepodstatnou připomínkou není ani odkaz na ustanovení § 28 odst. 6 zákona o účetnictví, podle kterého se majetek odpisuje v účetnictví. Bohužel v praxi se vyskytuje i chybné odpisování, a to nad výši pořizovací ceny (nebo jiné ocenění podle § 25 zákona, tj. reprodukční pořizovací cenu, vlastní náklady), zejména pokud účetní jednotka nemá pro tento účel vhodně nastavený software a neprobíhá-li soustavná kontrola.

V praxi se přirozeně používá i ; žádný právní předpis nezakazuje ani neomezuje jeho používání. V účetnictví se nic nemění, změna odpisového plánu se neprovádí. Až se tento majetek přestane používat, je pro účetní jednotku nepotřebný, zaúčtuje se standardně, a to podle charakteru jeho vyřazení. Pokud se na plně odepsaném majetku provádí technické zhodnocení, majetek se nevyřazuje a odpisuje se ze zvýšené pořizovací ceny technicky zhodnoceného majetku („de facto“ se odpisuje částka technického zhodnocení).

je třeba provést úpravou odpisového plánu v souladu se zásadou stálosti metod a za podmínek vymezených zákonem (viz § 7 odst. 4 a 5 a § 4 odst. 15 zákona). Aktualizace odpisového plánu je pochopitelně možná . Změnou metody v průběhu používání majetku jistě není např. rozhodnutí účetní jednotky prodloužit dobu účetního odpisování majetku za účelem zvýšení provozního výsledku hospodaření (tj. „optické“ zvýšení zisku např. pro akcionáře); není jí však ani změna odpisové skupiny pro daňové odpisy.

Vzhledem k tomu, že ZDP přesně specifikuje dobu odpisování jednotlivých typů majetku a maximální odpisové sazby, . Při jeho vyřazení je tedy třeba z daňového pohledu zkoumat jednak rozdíl mezi účetní a daňovou zůstatkovou cenou a jednak i vlastní daňovou uznatelnost daňové zůstatkové ceny ve vztahu k titulu vyřazení majetku. ; daňové odpisy korigují pouze v daňovém přiznání výsledek hospodaření na daňový základ, a to formou připočitatelných a odpočitatelných položek.

Případy, kdy daňové odpisy jsou na úrovni účetních odpisů, vymezuje § 24 odst. 2 písm. v) ZDP.

Zákonem č. 609/2020 Sb., platným od 31. 12. 2020 a účinným od 1. 1. 2021, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, a to v rámci novely ZDP, došlo ke z hmotného majetku ze 40 tis. Kč na 80 tis. Kč. Novela umožňuje uplatnění výhody i zpětně pro hmotný majetek pořízený od 1. 1. 2020 a pro technické zhodnocení hmotného majetku dokončené a uvedené do stavu způsobilého k obvyklému užívání od 1. 1. 2020. Protože tato změna je výhradně daňovou záležitostí, , tj. pro změnu účetní metody.

Bohužel tento tzv. benefit je prakticky téměř nevyužitelný, neboť není možné provést zpětné zvýšení účetní hranice ze 40 na 80 tis. Kč pro období roku 2020. Účetní jednotka by jej mohla využít pouze v případě, že toto zvýšení provedla nejpozději na začátku roku 2020, a pouze pokud tuto změnu metody odůvodnila zpřesněním věrného zobrazení nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky (viz také odpovědi Finanční správy na dotazy ze dne 17. 5. 2021).

Opravné položky k hmotným movitým věcem, případně k jejich souborům (jejichž užitná hodnota se běžně snižuje prostřednictvím odpisů), se tvoří v případech, kdy je jejich užitná hodnota zjištěná při inventarizaci výrazně nižší, než je jeho ocenění v účetnictví po odečtení oprávek, a toto snížení ocenění nelze považovat za definitivní (za snížení trvalého charakteru). Vzájemná opravných položek a oprávek je nepřípustná.

Správné a srozumitelné nastavení vnitřních pravidel pro vedení účetnictví má zásadní význam nejen pro vnitropodnikové řízení, ale i pro dokazování v rámci daňového řízení, resp. při správě daní, a pro další povinnosti spojené např. s čerpáním prostředků z veřejných rozpočtů. Významnou úlohu hraje účetnictví a jeho výstupy též v rámci civilních řízení, exekučních a insolvenčních řízení, správních a trestních řízení.

Vlastní rozsah pravidel závisí na struktuře účetní jednotky, její velikosti, způsobu řízení atd. A pokud jsou vnitřní akty řízení dodržované v průběhu účetního období, i návštěva auditora nebo kontroly správce daně může probíhat o poznání snáze – řada dotazů na metody a stanovení způsobů účtování je fakticky dopředu zodpovězena.

pouze v několika vybraných případech, a to např. v § 14, § 24 odst. 7 a § 33a odst. 10. ČÚS ve svých doporučeních tento okruh poněkud rozšiřují. Z řady ustanovení zákona a vyhlášky tato povinnost vyplývá pouze nepřímo.

O použití na pořízení dlouhodobého nehmotného nebo hmotného majetku a technického zhodnocení a na úhradu úroků zahrnovaných do pořizovací ceny se se souvztažným zápisem ve prospěch příslušného účtu účtové třídy . To znamená, že do doby stanovené v § 6 odst. 8 a v § 7 odst. 11 prováděcí vyhlášky, tj. než jsou pořizované věci uvedeny do stavu způsobilého k užívání (viz výše), a stanou se tak dlouhodobým hmotným majetkem (obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení), se o použití na pořízení dlouhodobého nehmotného nebo hmotného majetku a technického zhodnocení a na úhradu úroků zahrnovaných do pořizovací ceny příslušného účtu účtové skupiny . Pokud byl již majetek a technické zhodnocení pořízen a zaúčtován přímo na vrub v účtových skupinách 01, 02 nebo 03, se zaúčtuje ve prospěch těchto účtových skupin. To znamená, že . Pokud je nižší, než je pořizovací cena majetku a technického zhodnocení, a je poskytnuta po jeho uvedení do užívání, je nutno upravit odpisový plán a dále odpisovat ze sníženého ocenění majetku. Další inspiraci pro řešení problému, kdy nezpochybnitelný okamžik poskytnutí investiční je ve vztahu k momentu zařazení tohoto majetku opožděn, lze nalézt v interpretaci Národní účetní rady I-27 – .

Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek a technické zhodnocení, na jehož pořízení byla poskytnuta ve výši pořizovací ceny ( ve výši 100 %, což není obvyklá situace) je třeba vést na podrozvahových účtech (viz bod 6.7. Českého účetního standardu č. 013).

, že v rámci podpory zemědělství je poskytována (např. úvěr na nákup půdy). V tomto případě nedochází k naplnění ustanovení § 47 odst. 6 prováděcí vyhlášky, neboť se nejedná o dotaci na pořízení majetku, nýbrž o dotaci na snížení závazku. Jedná se tedy o provozní dotaci a mělo by být o ní účtováno jako o jiných provozních výnosech, a nikoliv jako o snížení ocenění dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku.

Při různorodosti režimu poskytování dotací nelze vyloučit ani případy, kdy účetní jednotka má na základě žádosti ( je „přiznána“), avšak k rozvahovému nebo je její výše jiným způsobem zpochybnitelná. O této pohledávce se pak účtuje v souladu s § 10 odst. 7 prováděcí vyhlášky, který stanoví, že položka „Dohadné účty aktivní“ obsahuje částky pohledávek stanovené například podle smluv, u kterých se očekává splatnost delší než jeden rok a které nejsou doloženy veškerými potřebnými doklady, a tedy není známa jejich přesná výše.

Tím se však nemyslí případné pozdější vratky části při zjištění nesprávného použití nebo snížení ocenění dotovaných dodávek v důsledku uznaných reklamací uplatněných po obdržení apod.

Pokud však právní , než byly náklady (výdaje) vynaloženy nebo dlouhodobý majetek pořízen, , protože účetní jednotka nemá jistotu, že dotaci dostane. Získání je pak běžnou účetní operací, týkající se následujícího účetního období, kdy nastaly nové skutečnosti. pohledávky z titulu v minulém období a nejedná se tedy o chybu, a proto se v účetnictví nepostupuje jako při opravě chyb minulých období. To znamená, že účetní jednotka zařadí dlouhodobý majetek do užívání v plné pořizovací ceně, nesnížené o dotaci (např. ), a z této ceny provádí odpisování tohoto dlouhodobého majetku. V okamžiku definitivního nároku na dotaci, který nastane např. v následujícím účetním období, sníží pořizovací cenu dlouhodobého majetku o částku (např. ), provede úpravu odpisového plánu a dál odpisuje ze snížené pořizovací ceny.

Oblast daní z příjmu respektuje výše uvedený postup zachycený v účetnictví. V případě daňových odpisů jde o snížení vstupní ceny z jiného titulu, než je technické zhodnocení, kdy se pokračuje v odpisování ze snížené vstupní ceny bez toho, že by se měnily koeficienty, a to jak u rovnoměrného, tak u zrychleného odpisování (§ 29 odst. 7 ZDP).

Otázka v nadpisu je snad jednou z nejčetnějších při pořizování dlouhodobého majetku. Zmíníme zde nejčastější způsoby pořizování dlouhodobého majetku, mezi něž patří:

U rozsáhlejších investičních celků, kdy do jejich ocenění vstupuje obvykle velké množství položek, se zejména na konci roku řeší dilema, zda vstoupí jejich hodnota do nákladů nebo se stanou součástí ocenění pořizovaného dlouhodobého majetku (investic). Náklady uvedené v § 47 odst. 1 a 2 vyhlášky jsou pouze příkladným výčtem (jinak to není ani možné), a tak jde v praxi často o sporné položky, které svou hodnotovou výší nejsou zanedbatelné a významně mohou ovlivnit výši výsledku hospodaření i daňového základu pro účetní jednotku.

Chtěla bych upozornit na ty hodnotově významné skutečnosti, u kterých se vyskytují časté chyby s možnými daňovými dopady:

U dlouhodobějších investic je nutno se zaměřit nejen na druhy nákladů patřících do jejich ocenění, ale rovněž na dva hraniční časové okamžiky, a to tyto investiční náklady nabíhají. Prvním okamžikem bývá rozhodnutí vedení účetní jednotky, že předmětnou investici pořídí. Vynaložené náklady však nezískávají charakter investičních nákladů teprve na základě formálního písemně zachyceného schválení záměru pořídit investici nebo podpisem příslušné obchodní smlouvy s dodavatelem, ale . Tím posledním okamžikem by měl být den „uvedení pořizovaného dlouhodobého majetku do užívání“, kdy je nutné, aby dotčený majetek byl dokončen, byly splněny všechny technické funkce a byl schopen způsobilého užívání. V případě stavebních děl je klíčové pro splnění § 7 odst. 11 prováděcí vyhlášky, aby stavba byla dokončena, předána a také investorem – vlastníkem převzata. Praktické vyjasnění přinesla Národní účetní rady (NUR) č. 33 – . Výše uvedené samozřejmě platí i pro technické zhodnocení dlouhodobého majetku.

Dalším méně obvyklým případem je, pokud je vydán kolaudační souhlas s užíváním části stavby schopné samostatného užívání, přičemž některé části budovy však zůstávají nezkolaudovány. Účetní jednotka provádí výstavbu budovy tak, že některé prostory v budově jsou ponechány v základní úpravě a nájemci si je přizpůsobují podle svých potřeb. Provedení některých stavebních prací zajišťují samotní nájemci a účetní jednotka tak disponuje pouze kolaudačním souhlasem na část stavby schopné samostatného užívání, zahrnující společné prostory a technologie (případně i některé další prostory, např. některé kanceláře).

Účetní ani daňové předpisy neřeší u pořizovaného dlouhodobého majetku tzv. „postupnou“ způsobilost k užívání majetku ani jeho odpisování „po částech“, přičemž komponentní odpisování podle § 56a prováděcí vyhlášky není tímto případem.

Z hlediska uplatňování účetních odpisů doporučuji se přiklonit k řešení schválenému Koordinačním výborem s Komorou daňových poradců (KV KDP – příspěvek 580/19.05.21) ze dne 19. 5. 2021 u nově pořizované samostatné části stavby, která představuje samostatnou budovu, která je pořizována systémem „kolaudačního minima / Shell & Core“, :

V souladu s ustanovením § 6 odst. 4 prováděcí vyhlášky v případě, že při pořizování dlouhodobého nehmotného majetku vzniknou hmotné statky, jako prototypy, modely a vzorky, a účetní jednotka je dále využívá ve vlastní činnosti, se tyto zaúčtují na příslušný majetkový účet (hmotný majetek). Jestliže byly v případě pořizování dlouhodobého nehmotného majetku realizovány různé varianty, vstupují náklady na všechna variantní řešení do ocenění tohoto majetku.

To, co účetní předpisy neřeší, jsou však případy, kdy na konci vývoje přece jen nějaký použitelný dlouhodobý majetek vznikne, přestože se o vývoji průběžně účtovalo do nákladů.

Krátká rekapitulace možností, jak můžeme postupovat v souvislosti se vznikem použitelného dlouhodobého majetku v důsledku realizovaného vývoje:

Při výše uvedeném způsobu se jeví, že by mohl vzniknout daňový problém. Podle znění daňové legislativy, pokud by poplatník tuto skutečnost na počátku realizace projektu výzkumu a vývoje věděl (že vznikne použitelný dlouhodobý majetek), domníváme se, že by nebyla splněna podmínka výzkumné nebo technické nejistoty; tedy jedna ze základních podmínek pro uplatnění odpočtu. Tedy je nutné se připravit na zdokumentování toho, že poplatník o této skutečnosti nevěděl.

Dlouhodobý majetek představuje jednu z nejvýznamnějších složek každé účetní jednotky. Bez majetku by nebylo možné uskutečňovat podnikatelskou činnost. Majetek je jedním ze základních složek tvorby výsledku hospodaření – zejména pak zisku. Informace o jeho užitečnosti, struktuře a opotřebení nelze opomíjet, protože jsou důležité pro potencionální investory, odběratele, dodavatele, banky, zaměstnance a další uživatele, kteří tyto údaje zohlední ve svém rozhodování.

Rozsah problematiky hospodaření s DM je bezesporu značný a předmětem mého příspěvku, jak už bylo uvedeno v úvodu, byly některé nejen základní, ale i zvláštní a zajímavé případy spojené s různými obdobími životního cyklu hospodaření s DM.