Rozsudek SD EU ve věci nároku na odpočet DPH u tankovacích karet (tankovací karty poprvé)

Vydáno: 5 minut čtení

„Duo cum faciunt idem, non est idem“ – když dva dělají totéž, není to totéž. To samé bude platit i pro tankovací karty, kterými se v poslední době Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SD EU“) již podruhé v krátké době zabýval, a to z pohledu nároku na odpočet daně z přidané hodnoty Tankovací karty jsou velice často a s oblibou využívané. Proto je vhodné se seznámit s judikátem, který upozorňuje na situaci, kdy plátce DPH nebude mít nárok na odpočet daně na vstupu. Předpokládám, že Generální finanční ředitelství připraví informace k tankovacím kartám. V tomto příspěvku seznámím čtenáře s prvním rozsudkem SD EU ve věci C-235/18 Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH (dále jen Vega International), ze dne 15. 5. 2019.

Rozsudek SD EU ve věci nároku na odpočet DPH u tankovacích karet (tankovací karty poprvé)
Ing.
Mária
Mikulecká,
daňový poradce DANĚ MIKULECKÁ s. r. o.
 
Podstata sporu
Rakouská dopravní společnost Vega International prováděla přepravu užitkových automobilů z továrny přímo k zákazníkovi. Tato služba byla realizována více dceřinými společnostmi v různých členských státech, včetně polské. Z organizačních důvodů a také s ohledem na výši nákladů byly všechny dceřiné společnosti vybavené tankovacími kartami, které byly vystaveny na jméno řidiče konkrétního vozidla. Dodavatelé pohonných hmot pak vystavovali faktury na nákup pohonných hmot s DPH. Poté na konci každého měsíce společnost Vega International přefakturovala svým dceřiným společnostem pohonné hmoty, které byly použity pro účely poskytnutí služby přepravy vozidel, s navýšením o 2 %. Spor vznikl s polským finančním úřadem, který odmítl vrátit rakouské společnosti Vega International DPH z nakoupených pohonných hmot v Polsku.
Polský Vojvodský správní soud
, který se zabýval podanou žalobou společnosti Vega International, konstatoval, že je neopodstatněná, a zamítl ji.
Nejvyšší správní soud v Polsku
se následně zabýval podanou kasační stížnosti společnosti Vega International. Potvrdil správnost rozhodnutí finančního úřadu a také soudu prvního stupně, protože v dané věci bylo postupováno v souladu s rozsudkem SD EU ve věci Auto Lease Holland, (C-185/01, ze dne 6. 2. 2003). Šlo o podobnou situaci, kdy leasingová společnost poskytovala svým nájemcům leasingových vozidel možnost tankovat do svých vozidel pohonné hmoty jménem a na účet leasingové společnosti, která poté žádala daný vnitrostátní daňový orgán o vrácení odpočtu DPH. SD EU konstatoval, že nájemce leasingového vozidla je oprávněn nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník, neboť nakupuje pohonné hmoty přímo na čerpacích stanicích, a poskytovatel leasingu neměl právo rozhodovat, jakým způsobem a za jakým účelem budou pohonné hmoty použity. Dospěl proto k závěru, že dohoda o správě pohonných hmot uzavřená mezi leasingovou společností a nájemcem leasingového vozidla není smlouvou o dodání zboží (v konkrétním případě dodání pohonných hmot), ale spíše smlouvou o financování nákupu pohonných hmot. Z tohoto důvodu totiž leasingová společnost nenakupovala pohonné hmoty za účelem jejich dalšího prodeje nájemci leasingového vozidla, protože to byl nájemce, kdo svobodně volil, kde a jaké množství pohonných hmot bude nakupovat.
V projednávaném případě by se na základě uvedeného rozsudku mělo na společnost Vega International pohlížet tak, že neprovádí dodání pohonných hmot, ale poskytuje finanční služby dceřiné společnosti Vega Poland, které polský zákon o DPH považuje za osvobozené plnění bez nároku na vrácení DPH na vstupu.
Z důvodů nejasností výkladu článku 135 odst.1 písm. b) Směrnice 2006/112 (dále jen Směrnice) soud přerušil řízení a položil SDEU otázku, zda projednávaný případ může být posouzen jako služba poskytnutí úvěru, která je osvobozena od DPH dle čl.135 odst.1 Směrnice, nebo zda jde o dodání pohonných hmot, kdy může být DPH zaplacená v Polsku vrácena.
 
Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SD EU)
Své odůvodnění začal SDEU připomenutím, že za dodání zboží se považuje převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník. V souzeném případě společnost Vega International nenakládala s pohonnými hmotami, z jejichž nákupu žádala vrácení DPH, jako kdyby byla jejich vlastníkem. Tyto pohonné hmoty nakupovala polská dceřina společnost Vega Poland přímo od předem mateřskou společností určených dodavatelů, svobodně rozhodovala o množství, době nákupu a způsobu použití nakoupených pohonných hmot. Také je nesporné, že společnost Vega Poland nesla veškeré náklady na takové tankování, protože společnost Vega International jí tyto pohonné hmoty přefakturovala.
Za těchto podmínek, jak uvádí polská vláda, není na místě se domnívat, že společnost Vega International dodávala pohonné hmoty a následně je prodávala dále společnosti Vega Poland – a tím tedy uskutečňovala dodání pohonných hmot polské společnosti.
SDEU zdůrazňuje, že společnost Vega International se omezila pouze na to, že poskytovala své polské dceřiné společnosti prostřednictvím tankovacích karet jednoduchý nástroj, který jí umožňoval nakupovat tyto pohonné hmoty, čímž vystupovala v roli zprostředkovatele v rámci pořízení tohoto zboží. V tomto ohledu také SDEU připomněl, že plnění osvobozená od daně jsou vymezena v závislosti na povaze poskytované služby a ne v závislosti na poskytovateli nebo příjemci služby. To znamená, že použití osvobozeného plnění nezávisí na postavení subjektu poskytujícího tuto osvobozenou službu. Společnost Vega International tak poskytovala dceřiné společnosti Vega Poland finanční službu, která se nejvíc podobá poskytnutí úvěru.
Na základě toho SD EU na položenou otázku odpověděl tak, že poskytnutí tankovacích karet mateřskou společností dceřiným společnostem, které jim umožňují natankovat pohonné hmoty do vozidel, jejichž přepravu zajišťují, lze považovat za službu poskytnutí úvěru, která je činnosti osvobozenou od DPH.