Uplatnění úlevy na dani povinně v daňovém přiznání neznamená povinné daňové přiznání - prověřeno soudem

Vydáno: 16 minut čtení

Dnešní soudnička se týká daně z příjmů fyzických osob, zejména zaměstnanců podávajících daňové přiznání. Prohrál správce daně. Vyložil si totiž příliš formalisticky a chybně povinnost poplatníka podat daňové přiznání a neoprávněně potrestal nebohého poplatníka pokutou za opožděné přiznání. Ten přitom neměl povinnost je podat, takže se s ním nemohl opozdit. Naštěstí aktivně využil soudní ochrany a Městský soud v Praze a po něm rovněž Nejvyšší správní soud mu daly zapravdu, že daňové přiznání nepodal pozdě, a tak jej nelze trestat pokutou za jeho opoždění. Bylo to samozřejmě trochu složitější, ale tak už to v reálném životě bývá…

Uplatnění úlevy na dani povinně v daňovém přiznání neznamená povinné daňové přiznání – prověřeno soudem
Ing.
Martin
Děrgel
 
Kdo je nejštědřejší poplatník daně z příjmů?
Základem problémů s daněmi z příjmů je nesmiřitelný rozpor: stát je miluje a poplatníci nenávidí. Oba k tomu mají pádné důvody: stát by totiž nemohl bez těchto peněz financovat veřejné služby a správu země, a poplatník nejásá nad tím, že z vlastní kapsy přispívá na platy úředníků, pochybné
dotace
a předražené veřejné zakázky. Zdaleka nejvýznamnějšími poplatníky daní z příjmů jsou zaměstnanci! Za krizový rok 2020 zaplatili 205 mld. Kč, zatímco obchodní
korporace
156 mld. Kč a OSVČ pouhých 5 mld. Kč. Zaměstnanci jsou navíc příkladně vzorní poplatníci; to je dáno ale hlavně způsobem jejich zdanění, který má na starosti někdo jiný.
Mzdu nebo jiný druh příjmu ze závislé činnosti (dále jen „mzda“) pobírá téměř pět miliónů lidí, kteří jsou v drtivé většině naprostí daňoví laici. Bylo by proto značně obtížné a nepraktické – i pro správce daně – nutit tyto davy zdaňovat mzdu formou daňového přiznání.
Proto byla zavedena alternativní technika zdanění jejich mezd
, která je administrativně vůbec nezatěžuje a zefektivňuje výběr daní od těchto poplatníků.
Jde o nepřímý způsob zdanění prostřednictvím zaměstnavatele, který je zákonem pasován do nezáviděníhodné role výběrčího – plátce daně.
Výhodou je, že plátců je podstatně méně než poplatníků a v daních se obvykle lépe orientují, což snižuje četnost chyb a značně usnadňuje kontrolu správcem daně. Protože plátce daně osobně zodpovídá za správné a včasné zdanění příjmů (mzdy) poplatníka (tedy jiné osoby), obvykle ani nem&ia