Povinnost poskytnout údaje na vyžádání správce daně

V dané věci řešené Nejvyšším správním soudem se sporná otázka týkala nároku na náhradu nákladů vynaložených na odpověď na výzvu správce daně podle § 57 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Odůvodnění daného judikátu předně zdůrazňuje, že správce daně má primárně získávat informace od orgánů veřejné moci. Pokud však informace od těchto orgánů nemůže získat, může k poskytnutí informací vyzvat mj. osoby, jež poskytují plnění, které je předmětem daně. Pokud osoba poskytne informace podle § 57 odst. 1 písm. b) daňového řádu, poskytuje je bezúplatně podle § 58 téhož zákona, který přímo odkazuje na § 57 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Nejvyšší správní soud připomněl, že v takových případech se nepoužijí obecná ustanovení týkající se nákladů řízení. Na uvedeném nic nemění ani to, že daná osoba nebyla tou, která by poskytla plnění, jež je předmětem daně ve smyslu § 57 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Osobami ve smyslu daného ustanovení je třeba chápat fyzické i právnické osoby a jsou jimi fakticky všechny daňové subjekty, neboť již tím, že realizují svoji podnikatelskou činnost, nakupují a prodávají zboží, služby či jiná plnění, poskytují vždy plnění (není-li jeho předmět osvobozen od daně), které je předmětem daně. Podle Nejvyššího správního soudu tedy není podstatné, zda určitá osoba prodávala zboží a byla tedy dodavatelem. Stěžejní je pouze to, že při své podnikatelské činnosti vstupovala do vztahů s jinými podnikateli, kteří jí poskytovali plnění, a ona jim za to poskytovala protiplnění. Podnikatelská činnost, resp. obchodování se zbožím či službami s sebou nese to, že daňový subjekt je povinen poskytovat správci daně informace podle § 57 odst. 1 písm. b) daňového řádu, a to samozřejmě i jako třetí osoba, pokud správce daně potřebuje zjistit např. informace, které se týkají jeho obchodního partnera.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.