Stát pojištění v kontextu pravidel Evropské unie a oblasti zdravotního pojištění

Vydáno: 15 minut čtení

Pokud celý život pracujete u českého zaměstnavatele v České republice nebo v ČR podnikáte a ani jinak nemáte v úmyslu vykonávat výdělečnou činnost v rámci evropského prostoru, pak se na vás vztahuje česká legislativa a otázku příslušnosti k pojištění řešit nebudete. Avšak když vstoupí do vašeho života tzv. mezinárodní prvek v tom smyslu, že se rozhodnete pro výkon výdělečné činnosti ve státech Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska, pak se již primárně musíte řídit právem Evropské unie.

Stát pojištění v kontextu pravidel Evropské unie a oblasti zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Protože bylo koncem roku 2020 dosaženo dohody mezi Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Evropskou unií o obchodu a spolupráci, nedochází od roku 2021 ve zdravotním pojištění z pohledu pojištěnce k zásadním změnám. Dohoda obsahuje i protokol o sociálním zabezpečení, který zahrnuje i pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb, která prakticky nemění nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aplikovaná ještě po přechodné období roku 2020. Lze tak konstatovat, že veškeré běžné situace jsou upraveny stejným způsobem, jako by Spojené království z EU nevystoupilo. Pro všechny výše uvedené země budu v dalším textu používat pojem „stát EU“. Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení). Tato Nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. Podle těchto Nařízení postupují občané a instituce států EU. Právní předpisy příslušného státu také určují rozsah nároků na čerpání dávek z daného systému, který se řídí právními předpisy státu určeného v souladu s koordinačními nařízeními. Tato nařízení mají vyšší právní sílu než národní
legislativa
jednotlivých států a při posuzování sporných situací tak mají přednost. Při řešení celého procesu je zapotřebí mít na zřeteli, že smyslem koordinačních nařízení Evropské unie je jednotlivé (a mnohdy v

Související dokumenty