Kritický komentář k vybraným oblastem v DPH

Vydáno: 22 minut čtení

Daň z přidané hodnoty je daní, kterou je možné charakterizovat těmito slovy: všestranná, univerzální, globální, nepřímá (není možné dopředu určit daňového poplatníka, tedy osobu, která bude ve skutečnosti daň platit), stěžejní (z pohledu financování státu) a dynamická (reagující na aktuální trendy v ekonomice a ve společnosti). Autor tohoto článku si pro následující řádky vybral k diskusi ty skutečnosti, které spadají pod množinu globální a dynamická.

Kritický komentář k vybraným oblastem v DPH
Ing.
Petr
Kupčík,
Ph.D.
 
Podvody na DPH aneb jeden krok vpřed a dva zpět
Obecně se dá říci, že daně v jisté formě jsou v lidské společnosti od počátku věků. Dnes známe daň jako povinné platby v určité výši správcům daně, resp. státu, který z těchto neúčelových a neekvivalentních plateb do státního rozpočtu hradí veřejné výdaje. I když v minulosti takto předestřený systém dogmaticky neexistoval, tak jisté prvky redistribučního systému lze v historii naleznout (např. regály, domény,
kontribuce
a akcízy1)). Jako významnou událost ve vývoji daňových systémů lze označit existenci organizovaných států, které přešly z naturálního hospodářství na peněžní soustavu, jelikož nejdříve od této doby lze teoreticky uvažovat o zavedení daní na určitém území, které měl určitý panovník pod kontrolou. Zajímavostí je, že ve starověkém Řecku byly daně
dobrovolným
výrazem loajálnosti občana vůči panovníkovi2).
Z tohoto pohledu budete se mnou jistě souhlasit, že daň z přidané hodnoty ve věku 67 let je relativně mladá (za „otce zakladatele“ daně z přidané hodnoty je možné považovat Maurice Lauré, který v roce 1954 zavedl daň z přidané hodnoty ve Francii3)). Od té doby je daň z přidané hodnoty součástí daňových systémů ve více než 140 zemích světa, je tedy evidentní, že tato daň se stala daní globální. Zúžíme-li takto obecný úvod na území Evropské unie, můžeme konstatovat, že daň z přidané hodnoty je na tomto území harmonizována, a to prostřednictvím směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“). Silnou stránkou této daně je její univerzálnost, když ji platí všichni při nákupu většiny zboží a služeb. Rovněž z pohledu financování státu je tato daň klíčová, když naplňuje značnou část (ne-li přímo největší) daňových příjmů státního rozpočtu (viz např. pokladní plnění státního rozpočtu na stránkách Ministerstva financí České republiky4)). Slabinou daně z přidané hodnoty (stejně jako v různé míře u ostatních daní) je její náchylnost ke zneužití, resp. velká mezera ve výběru této daně. Mezerou ve výběru daně je myšlen rozdíl mezi skutečným a očekávaným výběrem této daně. Z tohoto pohledu je poměrně alarmující zpráva Evropské komise z roku 2018, která s odkazem na ekonomicko-statistické studie odhaduje mezeru ve výběru daně z přidané hodnoty na území Evropské unie ve výši 140 mld. E