Od 1. 1. 2022 nabývají účinností dílčí změny pravidel pro aplikaci zvláštního režimu pro cestovní službu, který upravuje v § 89 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). Tyto změny byly provedeny novelou zákona o DPH , která je součástí zákona č. 343/2020 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací daňových předpisů Evropské unie a v oblasti zamezení dvojímu zdanění. Tato novela nabyla účinnosti z převážné části od 1. 9. 2020, ale změna pravidel pro aplikaci zvláštního režimu pro cestovní službu měla záměrně odloženou účinnost až od 1. 1. 2022. V článku jsou vysvětleny principy uplatnění zvláštního režimu pro cestovní službu podle § 89 zákona o DPH , který spočívá ve zdanění přirážky poskytovatele cestovní služby, s upozorněním na nejvýznamnější změny, které vyplývají ze schválené novelizace zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2022.
DPH u cestovní služby a změny od 1. 1. 2022
Vydáno:
21 minut čtení
DPH u cestovní služby a změny od 1. 1. 2022
Ing.
Václav
Benda
Vymezení základních pojmů
Vymezení základních pojmů pro aplikaci zvláštního režimu pro cestovní službu vyplývá z § 89 odst. 2 zákona o DPH, který se novelou zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2022 nezmění. Cestovní službou se pro účely DPH rozumí poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu ve smyslu zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, případně zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupeny od jiných osob povinných k dani, ať již jsou plátci, či nikoliv, nebo jsou osobami registrovanými k dani v jiném členském státě nebo zahraničními osobami povinnými k dani. Poskytnutí cestovní služby se přitom považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu, např. ubytování, stravování, přeprava, průvodcovské služby. Za cestovní službu se pro účely DPH považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu, pokud se jedná o ubytování nebo dopravu osob jako jednotlivou službu. U ostatních služeb v oblasti cestovního ruchu tento princip neplatí. Výkladově platí zásada, že o cestovní službu se jedná pouze v případě, že v balíčku služeb je zahrnuto ubytování nebo přeprava osob. Pokud by v balíčku poskytovaných služeb nebyla zahrnuta ani jedna z těchto služeb, zvláštní režim by se neuplatnil.
Poskytovatelem cestovní služby se pro účely DPH rozumí osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu. Poskytovatelem cestovní služby může být jak cestovní kancelář, tak i jiná osoba povinná k dani, která poskytuje cestovní službu. Prakticky to znamená, že zvláštní režim platný pro cestovní službu by měl být aplikován i podnikateli, kteří organizují vlastním jménem soubor cestovních výletů, i když nejsou formálně cestovními kancelářemi. V praxi se může jednat např. o vzdělávací agentury, které organizují vícedenní semináře, na nichž zajišťují účastníkům také ubytovaní a stravování, případně i přepravu do místa konání semináře či jiné vzdělávací akce.
Zákazníkem se pro účely DPH rozumí osoba, které je poskytnuta cestovní služba. Nemusí se přitom podle právního názoru Ministerstva