Paušálními výdaji jsou výdaje, které jsou určitým způsobem (buď procentem, nebo pevnou částkou) stanoveny ZDP bez ohledu na to, jak vysoké jsou výdaje skutečné. O pevnou částku se jedná v případě paušálního výdaje na dopravu, který však není předmětem tohoto článku. Poplatník se pak může rozhodnout, zda při stanovení základu daně uplatní výdaje skutečné nebo paušální. Výhodou výdajů paušálních je především jejich administrativní nenáročnost.
Paušální výdaje v roce 2021
Ing.
Helena
Machová
Paušální výdaje stanovené procentem z dosažených příjmů může použít poplatník – fyzická osoba, s příjmy ze samostatné činnosti [§ 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“], nebo z pronájmu (§ 9 ZDP), ev. ze zemědělské činnosti, která není provozována podnikatelem (§ 10 ZDP).
Kdo může uplatnit paušální výdaje
Podle § 7 odst. 7 ZDP platí, že když poplatník neuplatní výdaje ve skutečné výši (tedy výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit paušální výdaje ve výši:
–
80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů ze živnostenského podnikání řemeslného, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 1 600 000 Kč,
–
60 % z příjmů ze živnostenského podnikání, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 1 200 000 Kč,
–
30 % u příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 600 000 Kč,
–
40 % z jiných příjmů ze samostatné činnosti (s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku a příjmů autorů, které jsou zdaněny srážkovou daní), nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 800 000 Kč.
Maximální výdaje, které jsou ve výše uvedených případech uvedeny absolutními částkami, odpovídají vždy příjmu ve výši 2 000 000 Kč. Jinými slovy: má-li poplatník, který hodlá uplatnit paušální výdaje, příjmy vyšší než 2 000 000 Kč, z částky, která tento limit přesahuje, již žádné výdaje uplatnit nelze.
Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit. Znamená to tedy, že pokud poplatník uplatní paušální výdaje a následně zjistí, že tato varianta pro něj byla nevýhodná, podání dodatečného přiznání, ve kterém by uplatnil výdaje skutečné, již nepřipadá v úvahu. Opačnému postupu však nic nebrání. Kdyby poplatník uplatnil v řádném daňovém přiznání skutečné výdaje a následně by zjistil, že výhodnější by bývalo bylo uplatnění paušálních výdajů, dodatečné daňové přiznání s touto změnou podat může.
Uplatní-li poplatník paušální výdaje, má se za to, že v částce jsou zahrnuty veškeré daňové výdaje (žádné jiné již tedy nelze uplatnit). Poplatník, který uplatní paušální výdaje, musí vést pouze evidenci příjmů a pohledávek, což znamená (resp. může znamenat) značné zjednodušení administrativy oproti vedení daňové evidence nebo účetnictví.
Podle § 9 odst. 4 ZDP platí, že neuplatní-li poplatník s příjmy z pronájmu výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může je uplatnit ve výši 30 % z příjmů, nejvýše však do částky 600 000 Kč.
A do třetice – podle § 10 odst. 4 ZDP může poplatník, který není podnikatelem, s příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství uplatnit paušální výdaje obdobným způsobem jako ten, kdo provozuje tyto činnosti jako podnikatel (a kdy se jedná o příjmy ze samostatné činnosti), tedy ve výši 80 % z dosažených příjmů, nejvýše však do částky 1 600 000 Kč.
Paušální výdaje, daňová evidence a účetnictví
Výhodou uplatnění paušálních výdajů je nesporně nízká administrativní zátěž, protože poplatník eviduje pouze příjmy a pohledávky.
Daleko větší výhodou však je legální optimalizace (snížení) daňového základu v případech, kdy poplatníkovy skutečné výdaje jsou podstatně nižší než výdaje paušální.
PŘÍKLAD 1
Poplatník – advokát vede daňovou evidenci. V evidenci zjištěné zdanitelné příjmy činí 1 600 000 Kč, skutečně evidované daňové výdaje jsou 300 000 Kč.
Pokud by poplatník uplatnil skutečné výdaje, daňový základ by činil 1 300 000 Kč. Když však uplatní výdaje paušální (ve výši 40 % z dosažených příjmů, tedy 640 000 Kč), daňový základ klesne na 960 000 Kč.
Paušální výdaje mohou uplatnit nejen poplatníci, kteří s takovou variantou počítají již od začátku roku a evidují pouze příjmy a pohledávky, ale i poplatníci, kteří v průběhu roku vedou daňovou evidenci nebo účetnictví a na konci roku zjistí, že uplatnění paušálních výdajů by pro ně bylo výhodnější.
Pokud poplatník vedl v průběhu roku daňovou evidenci, zjištění příjmů (jako základu pro stanovení paušálních výdajů) je jednoduché, neboť podle § 7b ZDP platí, že daňovou evidencí se pro účely daní z příjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Tato evidence obsahuje údaje:
–
o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
–
o majetku a dluzích.
Jinak je to v případě, kdy poplatník vedl v průběhu zdaňovacího (účetního) období účetnictví a následně zjistí, že uplatnění paušálních výdajů by pro něj bylo výhodnější. Stanovení správné výše příjmů, z jejichž výše se zjistí paušální výdaje, je obtížnější. Je totiž třeba si uvědomit, že ve výnosech jsou zahrnuty i dosud neuhrazené pohledávky, které je nutno vyloučit, nejedná se totiž o příjem, a naopak nejsou zde zahrnuty inkasované zálohy, které je nutno do příjmů započítat.
Zjednodušeně je tedy nutno provést tuto úpravu:
výnosy (účtová třída 6) – neuhrazené pohledávky, které jsou zahrnuty ve výnosech – přijaté zálohy, které ve výnosech zahrnuty nejsou = příjmy, z nichž budou příslušným procentem stanoveny paušální výdaje.
Paušální výdaje může uplatnit kterýkoliv poplatník, tedy i plátce DPH. Ten musí, kromě evidence příjmů a pohledávek, vést dále evidenci přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění tak, jak mu to ukládá zákon o DPH.
Příjmy z více samostatných činností
Podle pokynu GFŘ č. D-22 k § 7 odst. 7 ZDP platí, že pokud poplatník uplatní daňové výdaje procentem z příjmů, uplatní takto výdaje u všech druhů příjmů. Znamená to tedy, že nepřipadá v úvahu, aby poplatník (byť by to pro něj bylo výhodnější) uplatnil u jednoho druhu příjmů paušální výdaje a u druhého výdaje skutečné. Vždy je nutno u všech příjmů uplatnit výdaje shodným způsobem.
PŘÍKLAD 2
Poplatník provozuje zemědělskou výrobu jako podnikatel, kromě toho provozuje jinou než řemeslnou živnost a dále pravidelně publikuje v časopisech se zemědělskou tématikou, přičemž některé z takto získaných příjmů nejsou zdaněny srážkovou daní.
Poplatník se musí rozhodnout, zda u všech dosažených příjmů uplatní paušální výdaje (80 %, 60 % a 40 %) nebo zda ve všech případech uplatní skutečné výdaje. Pochopitelně zvolí tu variantu, která pro něj bude v celkovém výsledku výhodnější.
Má-li poplatník v jednom zdaňovacím období různé druhy příjmů podle § 7, u kterých uplatňuje paušální výdaje, musí vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů tak, aby mohl uplatnit daňové výdaje procentem v příslušné výši.
Poplatník z výše uvedeného příkladu tedy musí vést odděleně evidenci příjmů ze zemědělské výroby, ze živnosti a autorských honorářů, a to zejména s ohledem na to, aby některý příjem nebyl zahrnut do příjmů, z nichž jsou paušální výdaje stanoveny vyšším procentem.
Spolupracující manžel/manželka
V případě rozdělení příjmů spolupracujících manželů, kteří mají i vlastní příjmy, výše uvedené pravidlo o jednotném způsobu uplatnění daňových výdajů neplatí. Neplatí v tom smyslu, že jeden z manželů může u svého příjmu (u svých příjmů) uplatňovat skutečné výdaje a druhý z manželů výdaje paušální, a přesto lze na toho druhého převést část příjmů a výdajů stanovených jiným způsobem. V tomto případě se totiž nejedná o příjmy poplatníka, ale o část příjmů na něj převedených jiným subjektem.
PŘÍKLAD 3
Manžel provozuje autodílnu, manželka s ním spolupracuje (vede mu administrativu a účetnictví). Manžel uplatňuje paušální výdaje. Manželka provozuje kadeřnictví, přičemž uplatňuje skutečné výdaje.
Manžel může na svou manželku převést část příjmů a výdajů stanovených procentem, i když ona sama své výdaje uplatňuje ve skutečné výši.
Změny ve způsobu uplatnění výdajů
Poplatník může způsob stanovení výdajů měnit. Může např. v některých zdaňovacích obdobích vést daňovou evidenci (účetnictví) a v jiných uplatňovat paušální výdaje. Důležité však je respektování pravidel uvedených v § 23 odst. 8 ZDP.
Pokud tedy poplatník, který dosud vedl daňovou evidenci, hodlá v následujícím zdaňovacím období uplatnit paušální výdaje, musí základ daně za období, ve kterém vedl evidenci, zvýšit mj. o hodnotu pohledávek a zásob a snížit o hodnotu dluhů. Tuto korekci lze provést i v dodatečném daňovém přiznání (pokud toto rozhodnutí učiní poplatník až po skončení zdaňovacího období).
PŘÍKLAD 4
Poplatník vedl do konce roku 2020 daňovou evidenci a uplatňoval skutečné výdaje. Za rok 2021 uplatní paušální výdaje. Ke konci roku 2020 evidoval pohledávky ve výši 100 000 Kč. Uplatnit za rok 2021 paušální výdaje se rozhodl:
a)
na začátku roku 2021 – v řádném daňovém přiznání za rok 2020 zvýšil základ daně o 100 000 Kč,
b)
po skončení roku 2021 – k řádnému daňovému přiznání za rok 2020 podá dodatečné přiznání, ve kterém bude základ daně zvýšen o částku 100 000 Kč.
V případě uvedeném pod písmenem b) není poplatník v prodlení, tzn. podá-li dodatečné daňové přiznání (a zaplatí daň) do termínu pro podání daňového přiznání za rok 2021, nebude – z důvodu opožděného zaplacení, resp. doplacení daně za rok 2020 – sankcionován.
Pro úplnost uvádím, že úhrada pohledávek v následujícím roce (v následujících letech) již nebude považována za zdanitelný příjem [§ 23 odst. 4 písm. d) ZDP].
Výdaje dluhů, vzniklých ve zdaňovacím období, ve kterém byly uplatněny paušální výdaje, nebo dluhů, o jejichž hodnotu již byl snížen základ daně (při změně ve způsobu uplatnění výdajů), již nejsou daňovými výdaji [§ 25 odst. 1 písm. zd) ZDP].