Pojetí místní příslušnosti při správě daní se zaměřením na institut dožádání a vybrané působnosti

Vydáno: 46 minut čtení

Otázka místní příslušnosti je jedním ze základních prvků kompetence jakéhokoli správního orgánu, soudu, vykonavatele veřejné moci. Každý takový orgán má jasně vymezeny nejen samotné pravomoci, které zakládají jeho věcnou příslušnost, ale i vymezený územní obvod své působnosti, v němž je oprávněn vykonávat svoji pravomoc. Pokud je dotyčný orgán na území České republiky pouze jeden na příslušné úrovni, otázka místní příslušnosti není relevantní, jelikož pravomoc tohoto úřadu je vykonávána na území celé České republiky (např. Odvolací finanční ředitelství, Specializovaný finanční úřad, Nejvyšší soud, Ústavní soud atd.). Pokud ovšem na konkrétním věcném stupni funguje dotyčných orgánů více, je u každého řešeného případu a postupu nutné vymezit rovněž otázku místní příslušnosti toho kterého orgánu vedoucího řízení, vydávajícího rozhodnutí a činícího úkony vůči účastníkům řízení. Jedná se o projev ústavní zásady čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , dle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Přestože toto ustanovení pojednává o soudci, lze dovodit, že tato zásada bude aplikována i na „zákonný úřad“, tedy že i působnost a kompetence úřadu (orgánu moci výkonné, správního úřadu, správce daně) musí být stanovena zákonem a jakákoli svévole je v této oblasti nepřípustná.1) Předmětem tohoto článku je problematika místní příslušnosti správce daně při správě daní, možnosti modifikace problematiky místní příslušnosti a souladnost těchto institutů s výše předestřenou ústavní zásadou. U některých institutů provedu komparaci s instituty místní příslušnosti v ostatních procesních předpisech.

Pojetí místní příslušnosti při správě daní se zaměřením na institut dožádání a vybrané působnosti
JUDr.
Radim
Hanák,
Ph.D.
 
Místní příslušnost jako prvek zákonnosti úkonů při správě daní
Na úseku správy daní je příslušným orgánem správce daně dle § 10 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen
), kterým je typicky orgán Celní správy České republiky, zřízené zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, jako správce spotřební daně, nebo orgán Finanční správy České republiky, zřízené zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále jen
FinSpr
), jako správce ostatních daňových povinností.2) Mezi náležitostmi rozhodnutí správce daně je dle § 102 odst. 1 DŘ uvedeno
označení správce daně, který rozhodnutí vydal
, kdy nicméně lze dovodit, že v případě vydání rozhodnutí místně nepříslušným správcem daně je takové rozhodnutí stiženo nezákonností (ostatně tím by došlo k porušení pravidel o určení místní příslušnosti). Předmětné ustanovení směřuje výslovně toliko na rozhodnutí, přesto tyto náležitosti lze dle mého názoru dovodit i pro veškeré úkony provedené při správě daní. Jinak řečeno, jsem přesvědčen, že základní podmínkou zákonnosti rozhodnutí nebo jiného úkonu učiněného při správě daní správcem daně je jeho příslušnost věcná, funkční, ale i místní, názory v rámci komentářové literatury se však k této otázce různí. Krajský soud v Českých Budějovicích k tomuto ve svém rozsudku ze dne 24. 7. 2002, čj. 10 Ca 70/2002, uvedl:
„Jestliže platební výměr vydá nepříslušný správce daně, stane se rozhodnutí neplatným, neboť v něm chybí jedna ze základních náležitostí rozhodnutí, kterým je označení oprávněného správce daně.“
Základní pravidla pro místní příslušnosti jsou stanoveny v § 13 DŘ, a to dle sídla daňového subjektu (právnické osoby), kdy se jedná o sídlo ve formálním pojetí, a tedy ve smyslu adresy zapsané v příslušném registru, typicky v obchodním nebo živnostenském rejstříku, u fyzických osob je pak tímto trvalé bydliště evidované dle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel.3) U daní, jejichž předmětem je nemovitá věc, je dle § 13 odst. 2 DŘ místní příslušnost určena dle obvodu územní působnosti dle místa, v němž je nemovitá věc situována. Jedná se o daň z nemovitých věcí dle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, a již neúčinné zákonné opatření č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí. U těchto daní určení místní příslušnosti zpravidla není problematickým a nebývá předmětem ani institutů, které jsou předmětem tohoto článku. Specifická pravidla místní příslušnosti platí pro subjekty příslušné Specializovanému finančnímu úřadu4), subjekty, které nemají sídlo na území České republiky5), a pro případy tzv. plátcových pokladen. To jsou dle § 21 DŘ organizační části daňového subjektu, kde dochází k výkonu relevantních povinností na úseku daně z příjmu (jelikož pouze tato daň počítá s plátcovými pokladnami). Pro účely tohoto článku nutno vymezit, že správce daně, zejména pak Finanční správa České republiky jako správce DPH a daně z příjmu, čelí na úseku místní příslušnosti velmi specifickým podmínkám, které se u jiných oblastí výkonu veřejné správy ani na úseku soudnictví nevyskytují.
Těmito problematickými aspekty, kvůli nimž se problematika místní příslušnosti při správě daní odlišuje od místní příslušnosti upravené ostatními procesními předpisy, je:
fiktivní přesun daňových subjektů na virtuální adresy do velkých měst, což má za následek, že se subjekt stane spravovaným mezi desítkami tisíc ostatních subjektů, čímž je zmenšena šance, že bude předmětem kontrolního postupu (v porovnání s místně příslušným správcem daně dle faktického sídla ekonomické činnosti např. na okresním městě), a
problematika šetření fakturačních řetězců zasažených podvodem na DPH, kdy se jeví jako účelné, aby zúčastněné subjekty (bez ohledu na umístění sídla) byly prověřeny v rámci kontrolního postupu správcem daně, který disponuje znalostmi tohoto řetězce (resp. podvodu na DPH).
 
Spory o místní příslušnost
Situaci, kdy je více místně příslušných správců daně, řeší § 14 DŘ preferencí dohody mezi dotyčnými správci daně. Pakliže nedojde k dohodě, je určeno jako primární pravidlo příslušnosti toho správce daně, u nějž bylo řízení zahájeno nejdříve. Vzhledem k tomu, že spor zpravidla nenastane u kritéria určeného jasně danou adresou (zapsanou ve veřejném rejstříku), lze očekávat, že objektivně mohou nastat spory o místní příslušnost správce daně pouze v případě fyzické osoby, pakliže má být místní příslušnost určena dle jejího faktického pobytu (tedy u osoby, která nemá evidováno trvalé bydliště).
Eventuálně spory (tedy situace, kdy nedojde k dohodě a z nějakého d