Námitka dle daňového řádu jako prostředek ochrany při správě daní - díl I.

Vydáno: 42 minut čtení

Institut námitky dle § 159 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád “), je sice klasickým, avšak ne příliš často užívaným prostředkem ochrany při správě daní, a to zejména ve fázi při placení daně. Důvodem nízké četnosti jejího uplatňování ve správní praxi je nízká povědomost osob zúčastněných na správě daní o tomto institutu. V návaznosti na novelizaci § 159 odst. 1 daňového řádu účinnou od 1. 1. 2021 provedenou zákonem č. 283/2020 Sb. , kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, je správce daně povinen poučit osoby zúčastněné na správě daní o možnosti uplatnit námitku dle § 159 daňového řádu , a to v případě, že je vyrozumívá o svém úkonu, proti kterému je možné tuto námitku uplatnit. Do budoucna tak tento prostředek ochrany vejde v širší známost a lze tak očekávat, že bude užíván častěji. Článek je rozdělen do dvou dílů. Cílem prvního dílu je přiblížení tohoto prostředku ochrany z teoretického hlediska a seznámit tak čtenáře se základní charakteristikou tohoto prostředku ochrany. Díl druhý se následně zaměří na praktické aspekty tohoto prostředku ochrany, a to zejména na procesní postup při vyřízení námitky.

 

Námitka dle daňového řádu jako prostředek ochrany při správě daní – díl I.
JUDr.
Radek
Ondra,
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj
 
Základní charakteristika institutu námitky coby prostředku ochrany při správě daní
Námitka zakotvená v § 159 daňového řádu je řazena mezi klasické prostředky ochrany při správě daní.
Ust. § 159 odst. 1 daňového řádu uvádí:
„Proti úkonu správce daně při placení daní, nejde-li o rozhodnutí, u kterého zákon připouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděla.“
Z § 159 odst. 1 tak vyplývá, že osoba zúčastněná na správě daní může uplatnit námitku proti úkonu správce daně při placení daně, nejde-li o rozhodnutí, proti kterému zákon připouští odvolání. Námitku tak může uplatnit kterákoli osoba zúčastněná na správě daní uvedená v Dílu 2 Hlavy I Části druhé daňového řádu. Tato námitka tak bude zpravidla směřovat proti úkonu správce daně ve fázi při placení daně,1) kterým může být téměř jakýkoli úkon správce daně provedený v této fázi správy daní, a to včetně rozhodnutí, proti kterému zákon nepřipouští odvolání.
Pokud námitka dle § 159 daňového řádu směřuje proti úkonu správce daně, který není rozhodnutím, je z povahy věci zřejmé, že se jedná o prostředek ochrany, který není opravným prostředkem, a to ať už řádným nebo mimořádným opravným prostředkem. Nesrovnalosti však mohou vzniknout teprve v případě, že námitka dle § 159 daňového řádu směřuje proti rozhodnutí.
K určitému závěru lze dospět z § 159 odst. 5 daňového řádu, který uvádí:
„V případě, kdy námitka směřuje proti rozhodnutí správce daně, je řádným opravným prostředkem proti tomuto rozhodnutí. Řádným opravným prostředkem námitka není ve vztahu k ustanovení vylučujícímu uplatnění řádného opravného prostředku.“
Z tohoto ustanovení vyplývá, že námitka dle § 159 daňového řádu je řádným opravným prostředkem jen v případě, že tato směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není přípustné odvolání. Pokud však zákon u některého rozhodnutí vylučuje podání řádného opravného prostředku, námitka podaná proti takovému rozhodnutí není řádným opravným prostředkem, nýbrž toliko jiným prostředkem ochrany, který není opravným prostředkem.
Historický
exkurs
vývoje námitky při správě daní
Námitka směřující proti úkonu správce daně při placení daně dle § 159 daňového řádu nahradila institut námitky zakotvený v § 52 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31.12.2010 (dále též „zákon o správě daní a poplatků“). Podle § 52 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků daňový subjekt mohl uplatnit námitku proti jakémukoliv úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím.
Dále námitka proti úkonu správce daně při placení daně dle § 159 daňového řádu nahradila institut reklamace zakotvený v § 53 zákona o správě daní a poplatků. Podle § 53 zákona o správě daní a poplatků daňový subjekt mohl uplatnit reklamaci proti postupu správce daně při placení a evidenci daně.
Na rozdíl od institutu námitky dle § 52 zákona o správě daní a poplatků a institutu reklamace dle § 53 zákona o správě daní a poplatků námitka proti úkonu správce daně při placení daně dle § 159 daňového řádu poskytuje širší ochranu. Zatímco námitku dle § 52 zákona o správě daní a poplatků a reklamaci dle § 53 zákona o správě daní a poplatků mohl uplatnit jen daňový subjekt, námitku proti úkonu správce daně při placení daně může uplatnit kterákoli dotčená osoba zúčastněná na správě daní. Dále námitku obsaženou v § 159 daňového řádu daně je možné uplatnit s určitými omezeními proti jakémukoli úkonu, který se vztahuje k Hlavě V obsažené v Části třetí daňového řádu.
Charakteristika úkonů napadnutelných námitkou dle § 159 daňového řádu
V této kapitole článek pojedná o úkonech, proti kterým lze uplatnit námitku dle