Změny v sociálním pojištění od 1. 1. 2017

Od 1. 1. 2017 se mění redukční hranice pro výpočet vyměřovacích základů v nemocenském a důchodovém pojištění, maximální výše vyměřovacího základu pro odvod pojistného, minimální vyměřovací základy pro odvod pojistného osobami samostatně výdělečně činnými (dále jen „OSVČ“) a minimální výše daňového základu pro vznik povinné účasti na důchodovém pojištění OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (dále jen „OSVČ vedlejší“). Výše těchto hranic se odvozuje od výše průměrné mzdy stanovené pro účely sociálního a zdravotního pojištění.

Průměrná mzda se zvýšila z 27 006 Kč v roce 2016 na

Postup pro stanovení průměrné mzdy je uveden § 23b v odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPSZ“).

Maximální vyměřovací základ pro odvod pojistného na sociální pojištění činí 48násobek průměrné mzdy.

I---------------------------------------I
I             Max. vyměřovací základ    I
I--------I------------------------------I
I 2016   I         1 296 288 Kč         I
I--------I------------------------------I
I 2017   I         1 355 136 Kč         I
I--------I------------------------------I

Maximální vyměřovací základ je upraven v § 15a ZPSZ.

Výše maximálního základu platí pro celý kalendářní rok bez ohledu na to, za jakou dobu dosáhl úhrn měsíčních vyměřovacích základů maximální výše.

Započitatelným příjmem do vyměřovacího základu jsou i úroky, které musí zaměstnavatel zaměstnanci vyplatit spolu s náhradou mzdy nebo s náhradou škody, neboť jsou předmětem daně jako příjem ze závislé činnosti a nejsou od daně osvobozené. Jedna zdravotní pojišťovna v odpovědi na dotaz, zda se z úroků z dodatečně vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti platí pojistné na zdravotní pojištění, odpověděla, že nikoliv, protože úrok je příslušenstvím této položky. Pro odvod pojistného na sociální pojištění tento výklad neplatí a pravděpodobně se jím neřídí ani všechny zdravotní pojišťovny. V ustanoveních příslušných zákonů o pojistném na sociální a zdravotní pojištění upravujících započitatelnost příjmů do vyměřovacího základu pro odvod pojistného žádná výjimka pro nezapočitatelnost tohoto příjmu do vyměřovacího základu není.

V průběhu kalendářního roku platí maximální vyměřovací základ zaměstnance u téhož zaměstnavatele. Při dosažení maximálního vyměřovacího základu již zaměstnavatel nesráží zaměstnanci ze započitatelného příjmu pojistné nad tuto částku a sám si tento příjem nezahrnuje do úhrnu vyměřovacích základů.

Ani na zaměstnanci se nepožaduje, aby za kalendářní rok zaplatil pojistné z vyššího než maximálního vyměřovacího základu. Zaměstnanec, který v kalendářním roce pracoval u více zaměstnavatelů, a úhrn vyměřovacích základů od všech zaměstnavatelů je vyšší než maximální vyměřovací základ, může požádat Okresní správu sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v místě bydliště o vrácení přeplatku na pojistném. K žádosti musí přiložit od všech zaměstnavatelů potvrzení o úhrnu vyměřovacích základů, z nichž mu bylo v kalendářním roce sraženo pojistné. I zaměstnavatel uvedený v příkladu 1 by byl povinen potvrdit na žádost zaměstnanci, že z vyměřovacího základu mu 1 355 136 Kč bylo sraženo pojistné. Požádat si o vrácení přeplatku může zaměstnanec do 5 let po roce, v němž přeplatek vznikl. Zaměstnanci se vrací pojistné ve výši jen 6,5 % z rozdílu mezi úhrnem vyměřovacích základů a maximálním vyměřovacím základem.

Osoba samostatně výdělečně činná nemůže na Přehledu uvést jako určený vyměřovací základ vyšší částku než činí maximální vyměřovací základ. Osoba samostatně výdělečně činná, která byla v kalendářním roce, za který podává Přehled, zároveň zaměstnancem, připojí k Přehledu potvrzení od zaměstnavatelů o výši vyměřovacích základů. Takto postupuje jen OSVČ, u níž úhrn vyměřovacích základů ze zaměstnání a z pojištění OSVČ je vyšší než maximální vyměřovací základ. V takovém případě si může jako OSVČ určit roční vyměřovací základ jen tak, aby úhrn vyměřovacích základů ze zaměstnání a určený vyměřovací základ ze samostatné výdělečné činnosti nebyl vyšší než maximální vyměřovací základ. Jestliže by byl úhrn vyměřovacích základů z více zaměstnání vyšší než maximální vyměřovací základ, měla by OSSZ vrátit přeplatek na pojistném OSVČ bez podání žádosti o vrácení přeplatku, neboť podání Přehledu je považováno v tomto případě za žádost o vrácení přeplatku na pojistném.

Osoba samostatně výdělečně činná, která doloží OSSZ i v průběhu roku, že v zaměstnání dosáhla maximálního vyměřovacího základu, nemusí jako OSVČ platit zálohy od měsíce, v němž toto doložila. Tato OSVČ si totiž nebude určovat vyměřovací základ ze samostatné výdělečné činnosti, když v zaměstnání dosáhla maximálního vyměřovacího základu. To znamená, že nebude za takový kalendářní rok jako OSVČ platit pojistné, a zálohy, které od ledna v tomto roce zaplatila, jí budou vráceny.

OSVČ vedlejší je v kalendářním roce povinně účastna důchodového pojištění, pokud daňový základ (rozdíl mezi příjmy a výdaji) dosáhl 2,4 násobek průměrné mzdy před jejím zaokrouhlením [§ 10 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“)].

I---------------------I-----------I-----------I
I                     I   2016    I   2017    I
I---------------------I-----------I-----------I
I roční daňový základ I 64 813 Kč I 67 756 Kč I
I---------------------I-----------I-----------I
I měsíční částka      I  5 402 Kč I  5 647 Kč I
I---------------------I-----------I-----------I

Uvedený roční daňový základ platí pro OSVČ, která byla ve všech 12 kalendářních měsících OSVČ vedlejší. Za každý kalendářní měsíc, v němž nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost, se snižuje tato částka o 5 402 Kč v roce 2016 a o 5 647 Kč v roce 2017.

Minimální měsíční vyměřovací základ činí u OSVČ hlavní 25 % a u OSVČ vedlejší 10 % průměrné mzdy (§ 14 odst. 6 ZPSZ). Sazba pro výpočet zálohy činí 29,2 %.

I------------------I----------I----------I
I                  I   2016   I   2017   I
I------------------I----------I----------I
I OSVČ hlavní                            I
I------------------I----------I----------I
I minimální MVZ    I 6 752 Kč I 7 058 Kč I
I------------------I----------I----------I
I minimální záloha I 1 972 Kč I 2 061 Kč I
I------------------I----------I----------I
I                                        I
I----------------------------------------I
I OSVČ vedlejší                          I
I------------------I----------I----------I
I minimální MVZ    I 2 701 Kč I 2 824 Kč I
I------------------I----------I----------I
I minimální záloha I   789 Kč I   825 Kč I
I------------------I----------I----------I

U OSVČ, která bude podávat za rok 2016 Přehled, zůstává až do měsíce, který předchází měsíci, v němž Přehled podá nebo měla podat, minimální vyměřovací základ beze změny. Minimální zálohy platí „od Přehledu do Přehledu“.

Minimální vyměřovací základ za kalendářní rok se stanoví podle § 5b odst. 2 ZPSZ tak, že počet kalendářních měsíců, v nichž OSVČ vykonávala činnost, se násobí minimálním měsíčním vyměřovacím základem. Tak například u OSVČ vedlejší uvedené v příkladu 4, která v roce 2016 vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v 7 měsících, by činil minimální roční vyměřovací základ 18 907 Kč (7 × 2 701) a pojistné z něho vypočtené by činilo 5 521 Kč. Pojistné činí 29,2 % z ročního vyměřovacího základu.

Minimálním měsíčním základem pro pojistné na nemocenské pojištění OSVČ dobrovolně přihlášených k tomuto pojištění je nadále 5 000 Kč; pojistné vypočtené z tohoto minimálního měsíčního základu ve výši 2,3 % činí 115 Kč.

Výše dávek nemocenského a důchodového pojištění a výše náhrady mzdy za období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti se vypočítává z příjmů pojištěnce dosažených ve stanoveném rozhodném období. Tyto příjmy se nezapočítávají do základu pro výpočet dávky vždy v plné výši a podléhají redukci.

se dávkyvypočítávají z denního vyměřovacího základu po jeho redukci podle § 21 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“).

Výše redukčních hranic (RH) se stanoví podle § 22 zákona o nemocenském pojištění; tato výše činí:

I------------I--------I----------I----------I
I Nemocenské I 1. RH  I 2. RH    I 3. RH    I
I pojištění  I        I          I          I
I------------I--------I----------I----------I
I 2016       I 901 Kč I 1 351 Kč I 2 701 Kč I
I------------I--------I----------I----------I
I 2017       I 942 Kč I 1 412 Kč I 2 824 Kč I
I------------I--------I----------I----------I

Obdobně jako v nemocenském pojištění se redukuje denní vyměřovací základ, tak pro výpočet za dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti se redukuje i průměrný výdělek podle § 192 odst. 2 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.).

I---------I-----------I-----------I-----------I
I Náhrada I 1. RH     I 2. RH     I 3. RH     I
I mzdy    I           I           I           I
I---------I-----------I-----------I-----------I
I 2016    I 157,68 Kč I 236,43 Kč I 472,68 Kč I
I---------I-----------I-----------I-----------I
I 2017    I 164,85 Kč I 247,10 Kč I 494,20 Kč I
I---------I-----------I-----------I-----------I

se stanoví podle § 15 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a postup při redukci je stanoven v § 15 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V důchodovém pojištěníse redukuje osobní vyměřovací základ, který odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu.

I---------------------I-----------I------------I
I Důchodové pojištění I   1. RH   I   2. RH    I
I---------------------I-----------I------------I
I 2016                I 11 883 Kč I 108 024 Kč I
I---------------------I-----------I------------I
I 2017                I 12 423 Kč I 112 928 Kč I
I---------------------I-----------I------------I

Základní výměra důchodu se zvyšuje z 2 440 Kč v roce 2016 na 2 550 Kč v roce 2017.