Dotazy a odpovědi: Náhrada ušlého výdělku

Podle § 200 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), zaměstnanci přísluší od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto nebo vnitřním předpisem stanoveno jinak (dále viz § 202, příp. § 206 zákoníku práce). Zvláštní právní předpisy upravující překážky v práci z důvodu obecného zájmu tím nejsou dotčeny.

Pokud tomuto uvolněnému zaměstnanci, který zároveň vykonává funkci soudního znalce (vyplacená odměna není považována za příjem ze závislé činnosti), za dobu jeho nepřítomnosti v zaměstnání vznikne dle jiných právních předpisů (například zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících) i nárok na náhradu mzdy (náhrada ušlého výdělku) od orgánu veřejné moci, pro kterého je tato funkce znalce nebo tlumočníka vykonávána, pak tento orgán veřejné moci je u tohoto příjmu v postavení plátce daně ze závislé činnosti.

Přičemž náhrada mzdy (náhrada ušlého výdělku), která náleží uvolněnému zaměstnanci po dobu, kdy nebyl přítomen v zaměstnání (tj. osobě, která je v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru nebo v jiném pracovněprávním vztahu), se posoudí u tohoto zaměstnance jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů. Jedná se o příjem plynoucí v souvislosti se současným výkonem závislé činnosti nebo funkce, a to bez ohledu na to, zda plyne od plátce, u kterého poplatník závislou činnost vykonává, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nevykonává.

Jak již bylo výše uvedeno, pokud je tato náhrada poskytnuta, tak povinnost zdanit tento příjem vyplacený formou náhrady mzdy má v tomto případě plátce zmíněného příjmu, na základě jehož požadavku je práce soudního znalce vykonávána, a to bez ohledu na skutečnost, že u něj závislou činnost nevykonává. Pro samotné zdanění tohoto příjmu zálohovou daní je pak rozhodující, zda u tohoto plátce daně poplatník podepsal Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 zákona o daních z příjmů, či nikoliv. Lze předpokládat, že poplatník bude mít obvykle podepsáno Prohlášení k dani u svého hlavního zaměstnavatele. Přičemž pro stanovení základu daně podle § 6 odst. 12 zákona o daních z příjmů u tohoto příjmu je rozhodující, jaké „povinné pojistné“ se k tomuto příjmu vztahuje.

Není samozřejmě vyloučeno, pokud je znalec nebo tlumočník zaměstnán, že obdrží náhradu mzdy z titulu svého zaměstnání (příjem dle § 6 zákona o daních z příjmů) a zároveň i odměnu znalce jako osoba samostatně výdělečně činná (příjem dle § 7 zákona o daních z příjmů).

Pokud je znalec nebo tlumočník pouze osoba samostatně výdělečně činná, vyplatí se mu odměna i případné další náhrady z titulu činnosti osoby samostatně výdělečně činné v hrubé výši, vše je pak zdaněno jako příjem dle § 7 zákona o daních z příjmů až v rámci podaného daňového přiznání.