Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 18. ledna 2017, ve věci C-471/15 , Sjelle Autogenbrug, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Zdanění náhradních dílů z vrakoviště
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
K předpisům:
–
§ 13 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
–
§ 90 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Článek 311 odst. 1 bodu 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že použité součástky pocházející z motorových vozidel s ukončenou životností nabytých podnikem zabývajícím se recyklací vozidel od jednotlivce, které jsou určeny k prodeji jako náhradní díly, představují „použité zboží“ ve smyslu tohoto ustanovení, v důsledku čehož podléhá dodání takových součástek uskutečněné obchodníkem povinným k dani režimu ziskové přirážky.
Společnost Sjelle Autogenbrug nakupuje vozidla s ukončenou životností od jednotlivců a pojišťoven. Jednotlivci ani pojišťovny neodvádějí DPH z uskutečněných prodejů, protože se se jedná na příspěvek na sešrotování, který vyplácí ministerstvo pro životní prostředí majiteli vozidla, jenž je registrován jako poslední ve vnitrostátním registru vozidel. Cílem daného režimu je motivovat majitele k tomu, aby zajistili, že vozidlo bude sešrotováno způsobem šetrným k životnímu prostředí. Spor byl o to, zda prodej těchto součástek podléhá DPH v běžném nebo zvláštním režimu. Soud neodpověděl, protože nebyl tázán, z jakého důvodu nepodléhala DPH prodejní cena a jakým způsobem o těchto náhradních dílech účtovat.