Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 15. února 2017, ve věci C-592/15 , British Film Institute, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Aplikace přímého účinku směrnice
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
Článek 13 část A odst. 1 písm. n) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, který upravuje osvobození „poskytování určitých kulturních služeb“ od daně, musí být vykládán v tom smyslu, že nemá přímý účinek, takže v případě, že toto ustanovení nebylo provedeno, nemůže se jej veřejnoprávní subjekt nebo jiný subjekt uznaný dotyčným členským státem a poskytujícím kulturní služby dovolávat přímo.
BFI podal daňové správě žádost o vrácení DPH odvedené ve sporném období, přičemž tvrdil, že uvedené poskytování práva na vstup je poskytováním určitých kulturních služeb osvobozených od daně na základě čl. 13 části A odst. 1 písm. n) šesté směrnice a dovolával se tak přímého účinku směrnice. Tato žádost byla zamítnuta.
Z rozhodnutí SDEU je vidět, že aplikace směrnice 2006/112/ES, v tomto případě čl. 132 odst. 1 písm. n), nebude vždy předvídatelná, protože podle SDEU neuvádí
taxativní
výčet kulturních služeb, které mají být osvobozeny od daně, ani povinnost členských států osvobodit poskytování všech kulturních služeb od daně, nýbrž odkazuje jen na poskytování „určitých“ služeb. Toto ustanovení proto ponechává na členských státech, aby určily, na které kulturní služby se toto osvobození od daně vztahuje.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.