Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 6 Afs 252/2016 , www.nssoud.cz
Neprokázání přijetí plnění a podvod na DPH
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
V kontextu projednávané věci z nastíněných úvah vyplývá, že žalovaný nemůže tvrdit, že stěžovatel neprokázal přijetí zdanitelného plnění od deklarovaných plátců a odpočet tak nebyl uplatněn v souladu se zákonem, a hned v následující větě dovozovat odepření nároku na odpočet z důvodu podvodného jednání stěžovatele. Nejvyšší správní soud znovu opakuje, že v prvém případě by nárok na odpočet DPH vůbec nevznikl, pročež by stěžovateli nebylo co odpírat. Žalovaný tedy v odůvodnění svých rozhodnutí prezentuje dva vzájemně neslučitelné závěry, což zakládá nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí pro nesrozumitelnost.
V rámci daňových kontrol DPH se správce daně velice často jistí tím, že používá dvojakou argumentaci vedoucí k doměření daně. Jednak daňovému subjektu vyčítá, že neprokázal hmotněprávní podmínky nároku na odpočet (např. neprokázal existenci plnění či jeho přijetí od plátce). Zároveň ale, kdyby náhodou toto v rámci pozdějšího přezkumu neustál, daňovému subjektu vyčítá, že je součástí podvodu na DPH, o kterém věděl nebo mohl vědět, což je také důvodem pro odepření nároku na odpočet. Tuto taktiku však Nejvyšší správní soud odmítá. Správce daně si je povinen ujasnit, kterou cestou se chce vydat, když aplikace obojího není možná.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.