Firma se podílí na nákladech za připojení nového odběrného místa, elektrického zařízení k distribuční soustavě, částkou 25 000 Kč. Odběrné místo je zřízeno z důvodu plánované rekonstrukce budovy, která je v současně době prázdná a má zde být přestěhováno informační centrum. Půjde o součást investičních nákladů?
Podíl investora na nákladech za připojení nového odběrného místa
Ing.
Martin
Děrgel
Tazatel hovoří o „novém odběrném místě“, nikoli o zvýšení příkonu stávajícího odběrného místa, proto budeme pro další výklad předpokládat, že předmětná elektrická přípojka doposud nebyla zřízena. Podle energetického zákona č. 458/2000 Sb., ve znění p. p., je elektrická přípojka zařízením, které začíná odbočením od spínacích prvků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ní odbočením od vedení distribuční soustavy směrem k odběrateli a je určeno k připojení odběrných elektrických zařízení.
Náklady na zřízení přípojky přitom hradí ten, v jehož prospěch jsou zřízeny. I když z podstaty věci obvykle jde o technické zařízení pevně spojené se zemí, nepovažuje se podle § 509 „nového“ občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění p. p.) za součást příslušného pozemku, respektive ani za součást takto připojené stavby (která naopak součástí pozemku až na malé výjimky nyní je): „Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.“
Součástí elektrické přípojky coby tzv. liniové stavby (inženýrské sítě) jsou tedy i technická zařízení, která s ní provozně souvisí, což je zejména „kaplička“ neboli energetický sloupek, kde se střetává dálkové vedení distribuční soustavy elektrické sítě s místním vedením elektrické přípojky, mezi které je vložen elektroměr, jističe a případné další bezpečnostní prvky chránící elektrické vedení a k němu připojené spotřebiče.
Investiční charakter výdajů má mimo jiné také úhrada podílu na oprávněných nákladech provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu. Jak stanoví § 47 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 500/2002 Sb., provádějící zákon o účetnictví pro podnikatele, ve znění p. p., který je určující pro účetní ocenění dlouhodobého hmotného majetku a ve vazbě na § 29 odst. 1 ZDP i pro daňové ocenění hmotného majetku (technického zhodnocení) vstupní cenou.
Elektrická přípojka je považována za samostatnou stavbu a tedy za účetní dlouhodobý hmotný majetek a rovněž za daňový hmotný majetek, a to bez ohledu na ocenění vstupní cenou, jak vyplývá z § 26 odst. 2 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p.
Podle § 25 odst. 1 písm. a) ZDP nejsou daňově uznatelné výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku, ale pouze jeho daňové odpisy vypočtené v souladu s § 26 ZDP, případně zůstatková cena. Podle Klasifikace stavebních děl CZ-CC je elektrická přípojka coby „vedení místní trubní, elektrická a telekomunikační“ zařazena v položce 222. Pročež návazně dle Přílohy č. 1 k ZDP spadá v rámci položky 4-14 (vedení místní...) do odpisové skupiny 4, pro kterou stanoví § 30 odst. 1 ZDP minimální dobu daňového odpisování 20 let. Účetní odpisy si stanoví dotyčná účetní jednotka individuálně podle předpokládané doby použitelnosti předmětného dlouhodobého hmotného majetku. Tento přístup potvrzuje metodický výkladový pokyn Generálního finančního ředitelství k jednotnému uplatňování ZDP D-22 v části „K § 26, bod 6“ (Finanční zpravodaj č. 3/2015, a web Finanční správy ČR): „Elektrické přípojky, plynovodní přípojky a tepelné přípojky podle energetického zákona, které odběratel zřizuje na svůj náklad, jsou pro odběratele pořízením hmotného majetku, který se pro účely daňových odpisů podle přílohy č. 1 k zákonu odpisuje v odpisové skupině 4.“ Proti tomu, kdyby nešlo o vybudování nové elektrické přípojky, nýbrž o tzv. technické zhodnocení stávající elektrické přípojky ve smyslu § 33 ZDP - ve formě rekonstrukce (zásahy do majetku mající za následek změnu jeho účelu či technických parametrů) nebo modernizace (rozšíření vybavenosti, použitelnosti majetku), pak by šlo povinně daňově o „investiční“ záležitost až v případě, že by hodnota technického zhodnocení předmětného hmotného majetku (elektrické přípojky) přesáhla limit 40 000 Kč. V případě podlimitních výdajů by bylo možné v souladu s § 24 odst. 2 písm. zb) ZDP tyto výdaje uplatnit jednorázově jako daňově uznatelné.