Český podnikatel (fyzická osoba) působí na jihovýchodní Moravě, kde je velký nedostatek pracovníků i brigádníků. Proto využil k jednorázovému nařezání desek a odkorů na palivové dříví Slováka - důchodce, který bydlí na Slovensku kousek od hranice s Českem. Nejde o podnikatele ani nebyl uzavřen pracovněprávní vztah. Byla jen ústně sjednána smlouva o dílo, za kterou bylo pracovníkovi vyplaceno 200 eur. Jak tento příjem zdanit?
Zdanění krátkodobé výpomoci nepodnikajícího Slováka v Česku
Ing.
Martin
Děrgel
Jestliže je plátce příjmu usazen v jednom státě a příjemce peněz je rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude dělat nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož je jeho zdrojem, ovšem i druhý stát bude chtít příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli „spravedlivě“ zdaněni stejně ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku, a oba přístupy jsou v praxi většiny států běžné. Aby se tím ale neomezoval mezinárodní obchod a volný pohyb lidí a kapitálu, který je přínosem pro oba státy, jsou uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění. V daném případě jde o Smlouvu mezi Českem a Slovenskem vyhlášenou jako sdělení č. 100/2003 Sb.m. s. (dále jen „Smlouva“). Podle zadání poskytl slovenský rezident v Česku výpomoc při řezání dřeva pro zdejšího rezidenta, za což obdržel sjednanou úplatu. Podle § 2 odst. 3 ZDP mají v ČR nerezidenti pouze tzv. omezenou daňovou povinnost. To znamená, že u nás zdaňují jen příjmy ze zdrojů na našem území uvedené v § 22 ZDP, přičemž ale rozsah a výši zdanění v Česku mohou omezit Smlouvy.
Problémem je, že ze zadání není jednoznačné, o jaký druh příjmů jde. Nejčastěji jde v obdobných případech o příjem ze závislé činnosti, protože poplatník je při výkonu práce pro plátce příjmu povinen dbát jeho příkazů. S ohledem na krátkodobost práce by byla zřejmě nejvhodnější forma dohody o provedení práce. Takové příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) vykonávané na území ČR najdeme v § 22 odst. 1 písm. b) ZDP mezi příjmy ze zdrojů na našem území, a proto podléhají české dani z příjmů, čemuž nebrání ani Smlouva mezi ČR a SR, jejíž článek 14 stanoví: „Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají ... zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.“. Pokud poplatník podepíše prohlášení k dani dle § 38k odst. 4 ZDP, vyjde s ohledem na nízký příjem (mzdu) po uplatnění základní slevy na dani záloha na českou daň nulová.
Pokud by šlo o příležitostnou činnost, která nemá charakter činnosti závislé (zaměstnání) ani samostatné (podnikatelské), šlo by v souladu se Smlouvou mezi ČR a SR o „ostatní příjmy“, které článek 20 odst. 1 Smlouvy umožňuje zdanit pouze smluvnímu státu daňové rezidence poplatníka, tedy jen Slovensku: „Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.“. Rizikem je ale otázka hodnověrné průkaznosti tvrzení českého podnikatele (plátce příjmu), že nešlo skutečně o závislou práci
alias
o závislou činnost, uvedenou výše. Jednoznačným důkazem není přitom ani pouhá skutečnost, že byla uzavřena smlouva o dílo, případně smlouva příkazního typu. Pro daňové účely je totiž určující vymezení závislé činnosti v souladu s § 6 odst. 1 ZDP, kde bez ohledu na formální stránky věci postačí, že jde o smluvní vztah obdobný pracovněprávnímu poměru, kdy je poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu povinen dbát jeho příkazů. Přičemž z metodického pokynu Finanční správy D-285 k tomuto pojmu vyplývá, že je nutné přihlédnout k typickým znakům závislé činnosti, jako je např. poskytnutí motorové pily či cirkulárky, rukavic apod. plátcem příjmu.