Legislativní novinky s komentářem - Vládní návrh novely insolvenčního zákona týkající se oddlužení

Vydáno: 8 minut čtení

Legislativní novinky s komentářem
Mgr.
Veronika
Šaurová,
advokátní koncipientka
Vládní návrh novely insolvenčního zákona týkající se oddlužení
Vláda znovu předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), vypracovaný Ministerstvem spravedlnosti. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 71/0 dne 29. 1. 2018. Ministerstvo spravedlnosti tak přichází s legislativním řešením excesivního zadlužení některých osob, které se v důsledku toho ocitají v tzv. dluhové pasti, zpřístupněním institutu oddlužení širšímu okruhu dlužníků. Jedná se o stejný návrh, který byl předložen Poslanecké sněmovně již v minulém roce, ale jeho projednání bylo ukončeno s koncem volebního období Poslanecké sněmovny již v průběhu prvního čtení.
Předkládaná novela mění na prvním místě způsoby oddlužení dle ust. § 398 IZ. Oproti dosavadním třem formám realizace oddlužení, tj. plněním splátkového kalendáře, zpeněžením majetkové podstaty nebo kombinací obou typů, by bylo nově možné oddlužení provést buď zpeněžením majetkové podstaty jako doposud, nebo plněním splátkového kalendáře za současného zpeněžení majetkové podstaty. Zatímco oddlužení samotným zpeněžením majetkové podstaty je považováno zpravidla za rychlejší variantu, oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlouhodobější záležitostí, jejíž součástí je průběžné ověřování, zda nejsou naplněny podmínky splnění oddlužení, a je tedy na zvážení věřitelů, kterou variantu si zvolí. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebude dlužník povinen vydat majetek ke zpeněžení, bude-li ze zprávy pro oddlužení vyplývat, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů.
Dle důvodové zprávy k novele není zpeněžování majetku nízké hodnoty vzhledem k nákladům řízení efektivní a není účelem úpravy, aby byl dlužník zbaven svého majetku, z jehož zpeněžení by nedošlo k žádnému uspokojení pohledávek věřitelů, zatímco státu by na druhé straně vznikly náklady na odměnu insolvenčního správce, která například dle současné úpravy činí při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty minimálně 45 000 Kč.1) Dle ust. § 398 odst. 6 IZ se nezajištění věřitelé až na výjimky nebudou moci uspokojovat ze zpeněžení obydlí dlužníka. Možnost dispozice s vlastním obydlím dle důvodové zprávy totiž snižuje měsíční náklady na udržení minimální životní úrovně a příjmy nad tyto náklady mohou být rozděleny mezi nezajištěné věřitele. Zájem na zachování materiálního zázemí dlužníka zde tedy převažuje nad zájmem na co nejvyšší uspokojení pohledávek věřitelů. Tato omezení se ovšem nebudou týkat zajištěných věřitelů, neboť majetek sloužící k zajištění bude i nadále zpeněžován insolvenčním správcem, a ten k němu bude také mít dispoziční právo.
Mezi další navrhované novinky patří změna podmínek pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení v ust. § 395 IZ, kde by mělo dojít ke zrušení hranice 30% minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Jak je zřejmé, primárním cílem této úpravy je zpřístupnit možnost řešení svého úpadku oddlužením širšímu okruhu dlužníků. I nadále zůstává insolvenčnímu soudu možnost zamítnout návrh na povolení oddlužení, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Insolvenční soud by však měl mít i několik dalších možností, kdy návrh na oddlužení zamítnout, a to zejména v případech, které indikují možné zneužití institutu oddlužení ze strany dlužníka nebo nasvědčují vzniku milionových dluhů dlužníka v důsledku jeho lehkovážného přístupu. Insolvenční soud by tak mohl zamítnout návrh na povolení oddlužení v případě, že výše pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů přesahuje tisícinásobek existenčního minima2), dále jestliže v posledních deseti letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení nebo jestliže v posledních třech letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že jím byl sledován nepoctivý záměr, či v případě, že v posledních třech měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na povolení oddlužení zpět. Insolvenční soud bude mít ovšem možnost zmírnit tvrdost navrhované úpravy a v případech zvláštního zřetele hodných oddlužení povolit i ve výše uvedených případech, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutým plněním.
Pravděpodobně nejrazantnější a také nejkontroverznější změnou, kterou novela přináší, je rozšíření případů, kdy dojde ke splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dle ust. § 412a IZ. Dlužník splní oddlužení, jestliže splatí nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši, dále pokud v době tří let od schválení oddlužení splatí nezajištěným věřitelům alespoň 50 % jejich pohledávek (nebo v době pěti let splatí 30 % pohledávek) anebo pokud po dobu sedmi let od schválení oddlužení nebude dlužníku jeho oddlužení zrušeno. Podmínky splnění oddlužení by tedy byly insolvenčním soudem zkoumány průběžně během řízení. V případě splacení pohledávek nezajištěných věřitelů v plné výši by došlo ke splnění oddlužení kdykoli za řízení. Dalším stupněm by bylo po uplynutí tří let od schválení oddlužení zkoumání, zda dlužník splatil alespoň 50 % pohledávek a po uplynutí pěti let od schválení oddlužení, zda splatil alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Po sedmi letech od schválení oddlužení by insolvenční soud považoval oddlužení za splněné nezávisle na míře uspokojení věřitelů. To by znamenalo, že na oddlužení by mohli dosáhnout i dlužníci, kteří nejenže nesplatí ani 30 % svých pohledávek, ale i ti, kteří nesplatí jakoukoli poměrnou část svých dluhů.
S ohledem na posílení práv dlužníků a rozšíření okruhu osob, které by mohli na oddlužení dosáhnout, čelí novela kritice především ze strany zástupců věřitelů, jejichž práva by jejím přijetím byla oproti stávajícímu stavu oslabena. Zda se novelu IZ podaří prosadit před nově složenou Poslaneckou sněmovnou a posléze v celém legislativním procesu, budeme moci sledovat v následujících měsících.
1) Dle ust. § 3 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dle ust. § 3 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.
2) Tisícinásobek existenčního minima činí aktuálně 2 200 000 Kč dle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Tisícinásobek existenčního minima činí aktuálně 2 200 000 Kč dle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů.