Vydáno: 12. 3. 2018
Prošlo odborným dohledem
Několik poznámek k judikatuře z oblasti daňového a insolvenčního řízení aneb Bude někdy z polojasna jasno? Mgr. Petr Taranda Stalo se již jakousi nepsanou tradicí, že problematika vztahů daňového a insolvenčního řízení se těší stálé pozornosti jak civilních, tak i správních soudů. V tomto článku bychom chtěli upozornit na některá místa v ustanovení jak insolvenčního, tak i daňového práva, která však rozhodně pro tuto chvíli z hlediska jejich výkladů a následné aplikace nepůsobí sjednocujícím dojmem. A jelikož jde o výklad vztahu mezi příslušnými ustanoveními zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také „IZ“), a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), popřípadě dalších daňových zákonů, je zřejmé, že se jedná o vztahy velmi důležité. K problematice vztahů insolvenčního zákona a zákona o dani z přidané hodnoty Na podnět Ministerstva financí byly s účinností od 1. 1. 2014 zařazeny do kategorie privilegovaných pohledávek za majetkovou podstatou v § 168 odst. 2 písm. e) IZ též pohledávky státu vzniklé tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění dle § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“).