Vydáno: 9. 4. 2018
Místní příslušnost – judikatura správních soudů Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s.r.o. V posledních letech doznává základní pravidlo místní příslušnosti k finančnímu úřadu – trvalé bydliště u fyzických osob či sídlo zapsané v obchodním rejstříku u právnických osob – postupných změn, které se projevují v různých oblastech. Soudním rozhodnutím z této oblasti je věnován dnešní přehled judikatury. Místní příslušnost – tedy zjištění, ke kterému finančnímu úřadu daňový subjekt patří – již dnes není tak úzkým sepjetím s konkrétním úřadem jako dříve. I nadále sice platí, že místní příslušnost se obvykle odvozuje od trvalého bydliště fyzické osoby či od sídla právnické osoby, neznamená to však nepřekročitelné dogma. Již téměř před dvěma lety si finanční orgány prosadily do právní úpravy možnost kontroly daňového subjektu místně nepříslušným finančním úřadem, ještě o několik roků dříve bylo uzákoněno ustavení finančních úřadů na úrovni krajů, což znamená, že v podstatě místně příslušný finanční úřad je ten „krajský“. Jinými slovy, kterékoli územní pracoviště místně příslušného „krajského“ finančního úřadu je vlastně zároveň také místně příslušné k danému daňovému subjektu, i když je z druhého konce příslušného kraje. Přestože změnu místní příslušnosti mohou nařídit finanční orgány bez souhlasu dotčeného daňového subjektu a proti takovému rozhodnutí není dána možnost odvolání, neznamená to, že by zde finanční správa měla absolutní moc. Takovéto rozhodnutí musí obsahovat jasné odůvodnění, proč k přesunu místní příslušnosti došlo. Daňový subjekt pak samozřejmě může hledat ochranu u soudu.